Osobnosti

Asiaté dělají při snídani příšerný budník

Autor: Václav Koblenc, foto: Petr Zikmund

Šéfovala dvěma největším budějovickým hotelům. Svého času musela rozpoznat i teroristu, jednou pomáhala hostům se svatební nocí. A kdy se cítila jako nevolník? Eva Sebroňová (59), hotelová manažerka.


Má pravdu Jaromír Nohavica, když v písni Sněženky zpívá, že na hotelích jsou tvrdá lože?

Na obou hotelích, kde jsem pracovala, jsme měli lože tak vynikající, že mnoho klientů nám psalo i volalo o kontakt na výrobce matrací. Lože jsme neměli ani tvrdá, ani měkká, prostě akorát na ležení.

Platí přímá úměra, že v pětihvězdičkovém hotelu bude postel nejlepší?

V dnešní době už neplatí. Existuje sice certifikace, ale u nás v republice zatím není povinná, takže kdo si co napíše na dům, to tam má. Pokud tam má někdo pět hvězd, ale služby a vybavení jsou tříhvězdičkové, tak se s tím nedá nic dělat. Je to pro naši republiku ostuda, protože hosté si nemohou být jisti. Cestovní kanceláře už o tomto nešvaru ví a v dotazníku, který jim musíme vyplnit, je vždy otázka, jestli máme oficiální certifikaci. Dřív existovaly normy, ale dnes si může každý dělat, co chce.

Je dnes v Českých Budějovicích vůbec prostor, aby vznikl pětihvězdičkový hotel?

Nevidím ho z hlediska klientely. Já jsem patriot, Budějovice jsou krásné město, ale nemůžeme si myslet, že když jede bohatý turista do České republiky, že pojede do Kotěhůlek. Budějovice jsou průjezdní město, kde se turisté zastaví třeba na dvě hoďky po cestě do Českého Krumlova. A to je ještě obrovská klika, že tady Krumlov máme! Pokud bychom ho neměli, tolik zahraničních turistů sem nepřijede. Ve dvou čtyřhvězdičkových hotelích, kde jsem pracovala, jsme ubytovávali vysoké manažery, majitele firem, ale tito lidé nepotřebují pětihvězdičkovou službu, těm jde o to se dobře vyspat, ráno se nasnídat a zase odjet. A do pětihvězdičkových služeb musíte investovat.

Opravdu jsme jen průtokový ohřívač po cestě do Krumlova?

Bohužel. Pokud by nebylo Krumlova a Holašovic, které jsou také v UNESCO… Je pravda, že Němci ještě míří na Hlubokou, ale Asiaté až tolik ne, protože tento zámek není v UNESCO a není to architektonicky ceněný styl. V Budějovicích si turisté prohlédnou náměstí, případně Piaristické náměstí, klášter a tím to končí.

Kolik mají České Budějovice kapacitu hotelových lůžek?

Tipla bych tak 2000.

Stačí to?

V hotelu Budweis i v hotelu Gomel jsme měli poměrně úspěšnou obsazenost, protože přes týden nás živila korporátní klientela, to znamená služební cesty, a přes víkend jsme se snažili ubytovávat zájezdy, nejlépe od pátku do neděle.

Jací hosté ve zdejších hotelích převládají?

V hotelu Budweis, kde jsem působila posledních deset let, jsme se zaměřovali spíše na korporátní klientelu.

Asiatů jezdí fůra, ale jde to přes několik tour operátorů (ti, kdo sestavují a prodávají zájezdy – pozn. red.), tím pádem asijské cestovní kanceláře strašně tlačí na cenu, v podstatě nechtějí platit. A většina hotelů, které ubytovávají čínskou klientelu, si pro ni vyhrazuje zvláštní restaurační místnosti, protože Číňané mají specifické stravovací zvyklosti.

Co to znamená?

Opravdu nehledí na svoje okolí, dělají při snídani strašný budník, jsou schopni si při ní uplivnout na zem, šťourají se ve všech možných otvorech… Navíc asijská klientela musí mít na pokojích vanu a oddělené postele. Když se začínal stavět hotel Budweis, už tenkrát jsme téměř všechny pokoje vybavili vanami, protože zase úplně bez Asiatů se dnes neobejde žádný hotel: je jich velké množství a je to velký potenciál do budoucna.

Proč musí mít vanu a oddělené postele?

Ptala jsem se pár průvodců. Na postele mi nikdo neodpověděl a co se týká vany: často si vozí svoje bylinky, různé lektvary, které si lijí do vany a koupou se v tom, zatímco Evropané se v hotelích spíš rychle osprchují. A jsou to takové bylinky, že pokojské potom byly vždycky nešťastné, protože to nešlo umýt.

A že se Asiaté sprchují před vanou, to je podle vás pomluva, nebo pravda?

To není pomluva. Několikrát se nám stalo, že v koupelně bylo centimetr, dva vody, a zjistili jsme, že se sprchují před vanou.

Musela jste na ně kvůli chování někdy houknout?

To jsem si nemohla nikdy dovolit. Naopak, okolo hostů se musí velmi jemně, potichu. Neexistuje na někoho houknout. To už musí být, museli jsme řešit třeba opilé Rakušáky, i když to bylo jen jednou za rok.

Jak se hostovi jemně naznačí, že je dobytek?

Ani jemně. Většinou jsme to neřešili, pokud něco nedevastovali. Ani Číňanům, pokud dělají u snídaně nebo u večeře psí kusy, nejde nic říct. Jinak jak ráda cestuji, v posledních sedmi letech jsem zjistila, že asijská klientela začala strašně moc cestovat, a jezdí i na místa, kde jsme je dříve nepotkávali.

Například?

Teď jsem byla v Rusku, Petrohrad, Moskva, a všude Číňané, strašně moc, už jsou tam z nich nešťastní. Na podzim jsem byla v Americe, Yellowstonský národní park, Sonoma Valley a všude strašně Asiatů. Někteří jsou dost bezohlední: řítí se průvodce s vlaječkou, za ním 30 klientů hlava nehlava, jedna Číňanka mě v Yelllowstonu málem shodila z chodníčku do jezírka, kde bych se rozhodně rozpustila. Jedním slovem: neomalení.

Když hodně cestujete (nedávno měsíc v Asii), jaký trend byste ráda přenesla do Budějovic?

V Singapuru jsme bydleli v hotelu Marina Bay Sands, kde je v 57. patře bazén, a tam byl neobyčejně vstřícný personál. To ještě v Česku pořád není standard. Host spíš oželí drobnost v servisu nebo na pokoji, ale nikdy neodpustí špatné chování.

Čím to je?

Tím strašně zrychleným životním tempem. Lidé nemají na nic čas, jsou nervózní, nestíhají a pak se to odráží i v postoji k hostům.

Máte jako dlouholetá šéfka hotelů recept, jak to ovlivnit?

Jsou tři typy lidí. Jedni se to nikdy nenaučí, druzí jsou tvární a naučí se to, a někteří to mají přirozené.

Jak se to dá naučit?

Neustálým připomínáním, mentorováním: „Děvčata, jak se vám líbí, když přijdete do prodejny, prodavačka je naštvaná, nevíte proč, nemluví s vámi, jaký pak máte pocit?“ Většinou se mi podařilo kolektiv na recepci nebo číšníků stabilizovat tak, že byli k zákazníkům vstřícní. Hulvátské chování jsem nechtěla tolerovat, a když se ukázalo, že je ten člověk nevychovatelný, rozloučili jsme se většinou ve zkušební době. Jenže na trhu práce chybí lidé, a to je obrovský problém. V hotelu Budweis jsme měli stabilizovaný kolektiv hlavních pracovních poměrů, ale sehnat dnes brigádníka, je nadlidský úkol, a dobrého brigádníka, to je opravdové terno. Situace se dramaticky zhoršila v posledních dvou letech. Napsala jsem takové množství smluv a ti lidé, ač jsem se jich ptala třikrát, jestli nastoupí, ten den nepřišli, neomluvili, a když jsem se jim snažila dovolat, nezvedli telefon.

A co hotelové školy? Jsou žáci šikovní?

I zde dochází k degradaci vzdělání. Za nás mohli jít na gympl jenom lidé se samými jedničkami. V dnešní době je strašně středních i pochybných vysokých škol, a obory jako hoteliérství, které byly dříve docela atraktivní, dnes už vůbec nelákají. Chodí tam děti s daleko horším prospěchem, nebaví je to a i kantoři hotelových škol si stěžují na kvalitu žáků.

Jak se k hotelům staví město? Mají České Budějovice koncepci, jak je podporovat, funguje provázanost s turistickým ruchem?

Myslím si, že ne. Jednou, dvakrát do roka svolal magistrátní odbor cestovního ruchu mítink. Přišla různorodá sorta lidí: něco jiného je problém čtyřhvězdičkového hotelu a něco jiného malé restaurace… Od magistrátu mi přišlo nevstřícné, že pokud jsme chtěli propagační materiál Budějovic nebo jižních Čech, museli jsme podat písemnou žádost a dostali jsme jich jen pár kusů. Přitom, kde se má město propagovat? Do informačního centra všichni nezabloudí, zatímco na hotelu si ty materiály všichni vezmou a čtou. Ráda a často jezdím do Ameriky a tam v hotelích všech kategorií, i v motelích šestkách, osmičkách, mají na recepci obrovské stojany a v nich přehršel materiálů z celé oblasti.

Kamarádí se spolu budějovičtí hoteliéři?

Každý má spíš starosti sám se sebou. Byla spolupráce, když se hotel přebukoval. Aby každý hotel dobře prosperoval, musí se přebukovávat. Známe to teď z letadel, v hotelu se to řeší jinak, ne násilím, a v tomto případě byla spolupráce s ostatními hotely dobrá. V Gomelu bylo 204 pokojů a někdy jsme měli přebukováno až na minus 350. Z 99 procent se to musí nakonec vybalancovat. My jsme ale už věděli, která cestovní kancelář má hodně storen, která pojede určitě, takže se stěhovalo párkrát do roka. Buď do Zvonu, nebo do hotelu Dvořák. Ale že bychom se jinak setkávali s ostatními hoteliéry, to ne. Není ani čas a navíc člověka zatěžuje obrovská byrokracie.

V čem?

Češi se zbláznili, ve všem jsme papežštější než papež. Jednu sílu bych potřebovala na bezpečnost práce a požární ochranu, jednu sílu na směnárnu, další na revize.V čem? Češi se zbláznili, ve všem jsme papežštější než papež. Jednu sílu bych potřebovala na bezpečnost práce a požární ochranu, jednu sílu na směnárnu, další na revize.

Který papír byste zrušila?

Všechny! Vezměte si směnárnu: to je v hotelu jenom doplňková služba, ale co já s tím strávila času při přípravě materiálu „Systém vnitřních zásad a školicí programy dle zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a fi nancování terorismu“! Má asi osm stránek, samé obraty, kterým nikdo nerozumí, a pokud někomu vyměníme ekvivalent nad tisíc eur, tak s ním musíme sepsat několik dotazníků, které jsme si museli sami udělat v angličtině, a měli jsme zkoumat, jestli je to politicky exponovaná osoba! Hlásit bychom to museli na ministerstvo fi nancí. Dala jsem zákaz měnit nad tisíc eur, požádali jsme o výjimku, ale my jsme ji prostě nedostali. A to je jeden příklad z mnoha.

Snaží se hotely přitáhnout Budějčáky na nějaké akce? Funguje to při Dnech slovenské kuchyně, co jindy?

Restaurace a zahrádka, všechny provozy v hotelu jsou postavené na budějovické klientele. Hotel Budweis a předtím i hotel Gomel sloužily jako kulturně – občerstvovací centrum. Jestli si pamatujete slavné časy Gomelu, kdy byli jeho majiteli bratři Hartlové (1997 – 2008, pozn. red.), měli jsme restaurace pořád plné, a to byli jenom hosté z Budějovic. Skupiny mají většinou polopenzi, snídani a večeři, korporátní klientela se ubytovává i dlouho po večeři. Ač velký hotel, atmosféra v Gomelu byla rodinná, srdečná, proto tam chodilo tolik Budějovických, restaurace praskaly ve švech, okolo svátků už od listopadu, nejdřív byla husa, pak vánoční večírky… To už pominulo, je to klasický, pražský hotel, neosobní. Restaurace v prvním patře jsou zrušené, tam jsou konferenční sály.

V hotelích jste pracovala 37 let. Která historka je nejvíc neuvěřitelná?

Je to historka, kterou ráda vyprávím, ale nikdo mi ji nevěří. Před 17 lety udělal jeden francouzský tour operátor masivní kampaně a Francouzi sem přijížděli ve velkém, za rok jsme jich měli ubytovaných deset tisíc. Jednou o víkendu, zrovna jsem nebyla v práci, mi volal kolega, že na recepci přišla průvodkyně, starší dáma, že tam má pár, který se dožaduje lékařského dohledu, protože bude mít první svatební noc. Já jsem řekla: Nedá se nic dělat, jsou to hosté, musíme někoho sehnat. Pochopitelně ne ofi ciálně. Sehnali jsme doktora, který zrovna zdil v montérkách na chalupě, ale přesvědčili jsme ho, aby přijel. Musela u toho být i ta starší dáma jako tlumočnice, a doktor jim tenkrát opravdu musel říct co, kam, jak. Když doktor odcházel, řekl: Já vám nic účtovat nebudu, já to radši budu všude vyprávět.

V roce 2008 jste se stala ředitelkou tehdejšího Gomelu, ale půlroku poté jste přešla do Budweisu. Odejít po 27 letech, to přeci není jen tak. Musela jste k tomu místu mít vztah jako hrom.

Já mám vztah především s lidmi. Hodně jich odešlo, hodně lidí jsem si vzala s sebou. Jednak to byla výzva postavit nový hotel…

… ale když jste vzala místo ředitelky Clarionu, musela jste vědět proč.

Já jsem to vzala s určitou představou, jenomže jsem netušila… Byla to moje neznalost, protože jsem nikdy nedělala v hotelovém řetězci. A bývalý hotel Gomel, nyní Clarion, je v řetězci, takže já jsem nebyla žádná ředitelka, ale hlídací pes. Nemohla jsem nic rozhodovat, všechno šlo direktivně, centrálně, a když se řeklo, že se zdraží jídlo, protože „tady krmíte Budějovické zadarmo, jste vývařovna pro celé jižní Čechy," tak se zdražilo. Tisíckrát nic umořilo osla. Prostě jsem do té doby nebyla moc zvyklá poslouchat (úsměv).

V Budweisu jste nemusela poslouchat?

Musela, ale nebyl to řetězec a s jedním majitelem se člověk domluví snáz než s generálním ředitelstvím, natož v Praze. A když se nový hotel stavěl, diskutovala jsem s architekty: oni mají vizi, já na to zase koukám z praktického hlediska, takže jsem řekla, že skleněné noční stolky jsou kravina, to by se nám pokojské upracovaly… Jsem na hotel Budweis hrdá dodneška, je krásný, na nejkrásnějším místě v Budějovicích. A v době, kdy jsem se už cítila jako nevolník kvůli obrovské byrokracii i proto, že nebyl kvalitní personál, tak jsem řekla, že takhle dál žít nechci, protože v takovém hotelu musí být člověk od nevidím do nevidím, soboty, neděle, svátky. Tak jsem dala výpověď.

Nakolik vám v tomto oboru byla výhodou, nebo přítěží, vaše povaha Berana?

Já na znamení moc nevěřím. Ale naprosto u mě sedí tvrdohlavost, i když to žádná přítěž nebyla. Jsem docela komunikativní, extrovertní člověk. Vždycky jsem se snažila s každým domluvit po dobrém. Někdy jsem taky bouchla; zvláště ve styku s personálem, ale s hosty jsem se krotila, tam jsem emoce udržela na uzdě. A po těch letech to byl i nadhled.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.12. 2017

EVA SEBROŇOVÁ (59)

Narodila se v Českých Budějovicích. Zde absolvovala základní školu a gymnázium. Na vysokou školu se nedostala, a tak šla do Tábora na vyšší odbornou školu na cestovní ruch. Poté nastoupila k Interhotelům, půl roku dělala recepční v hotelu Slunce v Českých Budějovicích a na jaře roku 1982 přešla do Gomelu (dnes Clarion Congress Hotel) také na pozici recepční. Postupně se stala vedoucí recepce a později sales manažerkou. V roce 2008 se pod novým majitelem stala ředitelkou hotelu. Po půl roce ale přijala nabídku na šéfování vznikajícího Hotelu Budweis u slepého ramene Malše v Budějovicích, který řídila do 31. ledna 2017. Ráda cestuje, jezdí na kole, plave a chodí na kulturní akce. Je 37 let vdaná, s manželem Petrem má dcery Evu (33), která pracuje v Technologickém centru Akademie věd ČR, a Anežku (21), jež studuje záchranářství.
Zdroj: iDNES.cz


Další články z této rubriky:

Nezahrabat talent na ulici

Začalo to graffiti, odkud vedla cesta k tetování. A v tom patří Martin Rájek k nejlepším. Oceňovaný umělec, známý jak Erko art, má už ... Více informací

Děti nejsou línější, ale rodiče chtějí spousty výjimek

Vy jste k nám chodil? A jaké kroužky jste měl? Už první minuty setkání dosvědčují, že ředitelka českobudějovického Domu dětí... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: