Osobnosti

Nejdřív jsem řekl NE... Teď jsem v tom až po uši

Autor: Pavel Kortus, foto: Petr Zikmnud

Za poslední více než tři roky toho s Motorem hodně zažil. Euforii z plného stadionu. Barážové boje v bitvě o extraligu. Ale také schůzky s trenéry, kdy jim oznamoval, že s nimi již klub nepočítá. Pochybnosti o tom, zda je ten pravý, kdo má vést složitá jednání s radnicí. Výčitky svědomí, že téměř není s rodinou. Nabídl rezignaci. Stanislav Bednařík (47). Generální manažer klubu ČEZ Motor České Budějovice.


Vzpomenete si ještě na dobu, kdy před třemi roky odešla extraliga do Hradce? Jak jste v té době reagoval?

V té době se mě to vůbec netýkalo. V první fázi krátce po odchodu klubu do Hradce Králové jsem měl pouze jeden krátký kontakt od kluků, jestli bych se nechtěl zapojit do činnosti kolem budování nového klubu. Řekl jsem jim, že ne. Že na to nemám ani čas, ani peníze.

Vy jste se tou dobou kolem hokeje vůbec nepohyboval?

Ne. S vrcholovým hokejem jako takovým jsem skončil v roce 1994. Měl jsem zdravotní problémy a byl jsem polomrtvola. Mé kontakty zůstaly pouze přes kamarády. Byl jsem divák a hlavně fanoušek. Plus jsem začal pravidelně hrát za budějovické veterány.

A přesto jste se nakonec dostal do hry.

Někdy v polovině července 2013 jsem byl osloven podruhé. Bylo to hektické. Přišel Radek Bělohlav s tím, že už neví, kdo by mu pomohl, protože Roman Turek s Petrem Sailerem byli někde na dovolené. Řekl jsem mu ano, pomohu ti založit společnost, ale tím moje mise u hokeje končí. Nakonec to dopadlo jinak.

Založili jste vlastně úplně nový hokejový klub. Věděli jste vůbec, do čeho jdete?

S úsměvem na tváři musím říct, že čím déle to dělám, tím více vidím, jaké to tehdy bylo neuvážené rozhodnutí. Začínali jsme jako téměř naprostí amatéři. Přitom úkolů a práce bylo strašné množství. Tenkrát mi ale přišlo nezbytné se zapojit.

Vaše mise u hokeje měla rychle skončit, přitom jste se záhy stal generálním manažerem. Jak se to seběhlo?

Měl jsem představu, že pomohu založit novou společnost a předám zkušenosti. Zkusím nastavit organizační strukturu a budu aktivní při jednání o koupi licence. Od nějaké poloviny srpna už jsem v klubu zase nechtěl existovat. Jenomže se věci vyvinuly jinak. Kluci přišli s přáním, požadavkem nebo nabídkou, abych se stal generálním manažerem. Nejdřív jsem řekl, že ne, nikam jsem se necpal. Ale přemlouvat nebo prosit mě na kolenou taky nemuseli. K hokeji jsem zase přičichl, chodil jsem na zimák a zažíval jsem atmosféru kabiny. Hokej mám celoživotně rád, tak jsem nakonec asi po týdnu kývl. Ale chtěl jsem se starat pouze o organizační a ekonomické věci, sportovní úsek jsem nechával na jiných. Nakonec jsme v tom všichni spadlí až po uši.

Měl jste v uplynulých třech letech někdy moment, kdy jste přišel domů a chtěl jste s hokejem seknout?

Takové momenty byly. To ale prožívá asi každý, když dojde k nějakému dílčímu neúspěchu. Takových okamžiků jsem několik měl. Naštěstí jich ale nebylo moc.

Po třech letech ve funkci generálního manažera jste nabídl kolegům svou rezignaci. Co vás k ní přimělo? Byl to jednorázový impulz, nebo jste k tomuto kroku dospěl?

Dospěl. Jeden z důvodů je ten, že na začátek mého účinkování v klubu jsem nebyl nijak připraven. Mám nějaké společnosti, které nejsou velké, a jsou závislé na tom, jak moc se jim věnuji nebo nevěnuji. Tři roky, které jsem strávil u hokeje, jsou na těchto společnostech bohužel znát. Výsledky nejsou takové, jaké byly v minulosti. Ale nechci a nemohu je šidit, mám tam odpovědnost vůči svým obchodním partnerům, zaměstnancům, společníkům. To je stejné jako v klubu, kde mám navíc závazek vůči divákům. V klubu je zodpovědnost, aby se to dělalo dobře, ještě větší. Mnohem více času tak věnuji práci. Rodinu moc nevidím. Syn naštěstí hraje hokej, tak se s ním potkávám alespoň na zimáku. Nedostatek času byl jeden z důvodů, proč jsem nabídl rezignaci. Cítil jsem, že by bylo dobré ubrat plyn a začít se zase věnovat jenom tomu, co jsem dělal před hokejem.

Jaké byly další důvody?

Vývoj našich jednání o podpoře hokeje ze strany města mě dovedl do stavu, že jsem začal pochybovat, jestli jsem ten pravý, kdo má jednání vést. Zda by to nechtělo jinou tvář nebo přístup. Nedaří se nám nastavit lepší spolupráci a dostat od města takové podmínky, které by si současný hokej ve městě zasloužil a zajistil nám srovnatelnou startovací čáru s mnoha jinými kluby. I s ohledem na tento fakt jsem své místo nabízel. Třetí důvod byl ten, že jsme sice jeden hokejový klub s mládeží, ale dva subjekty. Jedním je občanské sdružení, které řídí mládežnický hokej. Druhou je akciovka, která vede první tým. Spolupráce v rámci jednoho klubu musí vypadat jinak, než vypadala v minulém období. Už jsem byl unavený ze všech těch dlouhých jednání o ničem. Pořád jsme se totiž točili dokola. Už jsem toho měl dost. Příchod nového manažera mládeže Jardy Lišky a změny ve správní radě občanského sdružení však napomohly tyto problémy vyřešit. Prostředí začíná být naprosto normální. To znamená, že jsme jeden hokejový klub, který se stará o výchovu hráčů od těch nejmenších až po seniory a jdeme konečně dopředu. Intenzivně pracujeme na získání statutu Akademie Českého svazu ledního hokeje pro dorosteneckou a juniorskou kategorii. Navíc od září začíná fungovat Development program Aleše Kotalíka, kam budou zařazeni nejtalentovanější mladíci.

Třetí bod je zřejmě vyřešen, ale první dva stále trvají. Proč jste tedy nakonec svou rezignaci stáhl?

Jednání s čelními představiteli města se od jara posunula tím správným směrem a jsem momentálně optimisticky naladěný. Zbytek vedení klubu moji rezignaci jednoduše nepřijal a potvrdil mě ve funkci. Z mé strany to také nebylo postavené úplně kategoricky, přijatelné pro mě bylo i skončit i pokračovat. Jsem v klubu rád a hokej mě strašně baví. Trošku se to ve mně pralo. Dalším z důvodů rezignace byl i náš nepostup. Sám pro sebe jsem si dal na začátku cíl, že do třech let bychom měli dosáhnout na extraligu. To se nám nepodařilo. Sečtu-li všechny důvody k rezignaci, mám za to, že bylo na místě, abych ji nabídl. Ale neskončil jsem a budu v klubu pokračovat velice rád.

Vaší hlavní činností je shánět peníze na chod klubu?

Mojí hlavní činností je řízení klubu a shánění peněz k tomu neodmyslitelně patří. Komunikuji a starám se o naše nejvýznamnější partnery, klub jich má nějakých sto šedesát. Máme to nastavené tak, že s těmi největšími se scházíme v trochu širším týmu „vyjednavačů,“ s těmi menšími spíše každý sólo. Firmy, které nás podporují, lze označit jako společnosti s regionální zodpovědností, jež stejně tak jako my chtějí, aby tady bylo něco dobrého pro lidi. Něco, na co by Budějčáci mohli být hrdí.

Je těžké jít požádat o peníze na hokej?

Pro mě ani ne. V době, kdy jsem skončil s hokejem, jsem začínal jako obchodní zástupce a „zatáhl“ jsem se. Nemám s tím problém. Navíc vždy nabízíme takovou platformu spolupráce, kde nejde pouze o to, že si klub říká o peníze, ale aktivně se snažíme, aby i náš partner měl dostatečný prospěch ze spolupráce s námi. Přinejmenším takový, že jméno své společnosti spojil s dobrou značkou hokejového klubu Motor, kterou se snažíme budovat.

Jak člověk vezme, když vás odmítnou?

Mně se to příliš často nestává. Neoslovuji partnery, které bych vůbec neznal, ale když už, tak v pohodě, tak to chodí, ne každý chce nebo může. Oslovovat úplně nové partnery má na starosti zejména obchodní ředitel Petr Míšek a tým obchodníků, do kterého ale vlastně také patřím.

V první sezoně byl rozpočet klubu zhruba třicet milionů korun a postupně narůstal na současné čtyřicet tři miliony. Máte velké nervy z toho, že ho nedokážete naplnit?

Nervy z toho mám každopádně. Třeba letos se nám rozpočet plnit moc nedaří. Máme problémy, protože nám vypadl jeden z příjmů, který měl být jasný. Hledá se náhradní řešení. Zatím všechny sezony dopadly ekonomicky dobře. Zůstali jsme v kladných číslech. V ročníku 2014 – 2015 jsme měli větší obrat než v té loňské. Bylo to způsobené tím, že jsme v předloňské sezoně hráli ještě navíc baráž o extraligu a měli jsme šestkrát téměř vyprodaný stadion. To bylo na našich příjmech cítit.

V Budějovicích se na hokej vždycky chodilo. Napadlo vás ale, že se z tohoto sportu stane až takový divácký fenomén?

Já jsem nečekal, že tomu tak bude už ve WSM lize (pozn. red.: WSM je zkratka firmy World System Market, hlavního partnera ligy). Pravdou je, že od prvního dne, kdy sedím ve funkci generálního manažera, stále dokola říkám, že hokej hrajeme hlavně pro lidi. Klub musíme směrovat tak, aby na stadion rádi chodili a byli tady spokojeni. Samozřejmě chceme také postoupit do extraligy a zabudovávat do týmu mladé hráče. Ani nevím, co z toho je nejdůležitější. Chceme všechno zároveň a najednou, i když ne ve všech směrech zatím s očekávaným výsledkem. Neumím si představit, že bychom postoupili a měli prázdný zimák. To by mě vůbec nebavilo. Jsem šťastný, že máme plný stadion. Je to fajn. Před každou sezonou se ale obávám, jestli si divácký zájem udržíme. Letos to vypadá, že zase ano. Prodali jsme o dost více permanentních vstupenek než v loňské sezoně (pozn. red.: 4039 ke dni 12. září).

Sledujete klubové fanouškovské fórum na internetu? Vnímáte tam třeba i negativní ohlasy?

Ne pravidelně, ale občas ho čtu. Také na fóru je vidět určitý posun. Před třemi roky, když jsme řekli, že modrá čára je modrá, tak jsme byli považováni za neobyčejné hokejové odborníky. Dnes už se na fóru objevuje i celá řada negativních názorů a kritiky. Rozebírají se nejrůznější maličkosti, které by mohly nebo měly být lépe. Hodně tam diskutéři rozebírají skladbu hráčského kádru. Ti lidé, kteří na fórum píší, nemají dostatek informací, aby jejich názory mohly být skutečně brány úplně vážně, i když s některými mohu souhlasit a s jinými zase vůbec.

Už jste jako generální manažer odvolal několik trenérů. Je těžké vyhodit někoho, s kým jste třeba hrával?

Odvolání trenéra není nikdy nic příjemného. U nás takový krok schvaluje Rada ředitelů. Naštěstí nejsem impulzivní člověk a odvolání trenérů, ke kterým tady došlo, byl vždycky delší proces. Pokaždé jsme se o tom nějakou dobu bavili a zrálo to. Všem trenérům, kteří byli později odvoláni, jsme se snažili říkat, co se nám nelíbí a co je třeba zlepšit. Pokud na tom ti trenéři nebyli ochotni zapracovat, tak k odchodu nakonec došlo.

Petra Rosola jste odvolali před play off, což byl hodně nestandardní krok.

To je pravda. Nového trenéra jsme ale hledali už před sezonou. Nepodařilo se nám však najít takového, o kterém bychom byli přesvědčeni, že je lepší než Petr. I proto tady zůstal další sezonu. Každý trenér s sebou přináší nějaký styl práce. Přestože „Rossi“ dělal některé věci jinak, než jsme si představovali, tak je to každopádně kvalitní trenér a parťák. Něco klubu přinesl, dal a pomohl nám. Ale vyčerpal vše, co týmu dát mohl.

Co klubu chybí, aby postoupil do extraligy?

Extraligová výkonnost týmu. Řekl bych, že organizace jako taková funguje dobře. Diváci chodí, stadion máme krásný a splňuje téměř ze sta procent parametry pro extraligu. I když se bavíme o tom, že bychom na něm něco upravili. Diskutujeme o tom se zástupci města. Pořád řešíme přemístění kotle fanoušků, aby nedocházelo ke kolizím s příznivci hostí. Už to ale trvá tři roky a nevím, kdy k tomu dojde. Snad se to ale blíží, zpracovává se projektová dokumentace. Chtěli bychom zvětšit alespoň jeden bufet, aby byl větší komfort pro diváky. Posilovna je malá, chceme větší, stejně tak rozcvičovna, šatny pro žáky také. V rámci možností se snažíme hráčům i trenérům vytvořit ty nejlepší podmínky. Pro děti jsme v loňské sezoně otevřeli klubovnu. Jedná se vlastně o jakousi družinu, kde kluci tráví čas mezi koncem školy a tréninkem nebo po tréninku, než si je rodiče vyzvednou. Pod pedagogickým dozorem si kloučci napíší domácí úkoly, dostanou svačinu. Chybí nám ale lepší prostor, vše se odehrává v prostorách bufetu… Samozřejmě, že když se někdo dojede podívat do hokejové akademie v Salcburku, tak vidí, že podmínky pro trénink mohou být diametrálně odlišné od těch našich. Takže nám zatím k postupu chybí hlavně výkonnost týmu, na konci sezony tomu ale už bude doufám jinak!

Současné mužstvo nemá kvalitu, aby na extraligu dosáhlo?

To loňské nepostoupilo, nemělo. To letošní teprve uvidíme. Snažíme se tým poskládat tak, aby byl schopen hrát atraktivní hokej a diváky to bavilo, zároveň ale i tak, abychom měli sílu na postup. Jsou to však dvě věci, které do sebe nemusí tak úplně zapadat. Divákům se dobře dívá na hráče, kteří kombinují a dávají góly do prázdné branky. To může celkem dobře fungovat v základní části, ale o play off se ne nadarmo říká, že to je jiná soutěž. Tam se skutečně hraje jiný hokej. Mnohem více bolí a je fyzicky náročnější. Naším cílem je mít co nejlépe vybalancovaný tým. Každý rok se snažíme tým vhodně doplnit a posílit tam, kde nejvíce potřebujeme. Po minulé sezoně, ve které nás kdekdo zmlátil, jsme mužstvo chtěli doplnit o hráče, kteří jsou na tom dobře silově. Proto jsme do obrany přivedli Kanaďana Fillmana, slovinského reprezentanta Pavlina, dalšího vysokého obránce Mazance, jenž umí hrát hodně od podlahy. Útočné řady posílí odolný a zároveň produktivní Čermák a další kanadský rodák a juniorský reprezentant Esposito. Z každé sezony se snažíme poučit.

Poprvé budou za nově vzniklý Motor hrát hokejisté ze země javorové listu. Jak se vám to podařilo?

Diskutovali jsme o takové možnosti už loni a předloni. Neměli jsme tady ale trenéry, o kterých bychom věděli, že mají zkušenost s prací s Kanaďany. Tonda Stavjaňa je něco jiného. Ve svém týmu v Nitře měl čtyři. Teď má u nás dva.

Je nutnost pro postup do extraligy a následné úspěšné působení v ní přivést silného generálního sponzora?

Toho bychom rádi přivedli třeba hned. Pokud bychom postoupili do extraligy, tak je nezbytnost navýšit rozpočet. Mám indicie, že v případě postupu bychom toho byli alespoň částečně schopni. Bavíme se ale o tom, že chceme postoupit a hrát v extralize důstojnou roli. Nechceme jít tou cestou, že v lednu přivedeme čtyři drahé posily, postoupíme, ale na další sezonu už nebudeme mít peníze. To nemá smysl. Naše vize je taková, aby postupový kádr byl z velké části schopen extraligu hrát. Jednali bychom pak skutečně o tom, jak tým doplnit o několik klíčových hráči.

Není systém postupu do extraligy přes nekonečnou základní část první ligy, play off a pak ještě baráž snad až příliš drsný?

Drsný je pro nás, kteří jsme ve WSM lize. Pro extraligové týmy je to dobré, ty mají několik příležitostí se zachránit. Přijde mi to ale obecně jako celkem spravedlivý systém. Čtyřkolová baráž je dlouhá téměř jako jedna čtvrtina základní části. To je garancí, že extraligu budou hrát v příští sezoně pouze skutečně kvalitní týmy. Není to o jednom nebo dvou utkáních. Play off je vždycky loterie. Ale tým, který má ambice postoupit, si s tím musí poradit.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.09.2016

STANISLAV BEDNAŘÍK (47)

Stanislav Bednařík se narodil 31. ledna 1969 v Českých Budějovicích. Od mládí se věnoval hokeji a prošel v tehdejším Motoru všemi mládežnickými kategoriemi. Po vojně ve VTJ Písek naskočil do prvního českobudějovického týmu, odehrál dvě sezóny v nejvyšší soutěži. Dal dvaadvacet gólů. Zažil s týmem v roce 1991 pád do druhé nejvyšší soutěže, ale také o rok později slavný návrat mezi elitu. Ještě jeden ročník v nejvyšší české soutěži odehrál u Vajgaru v Jindřichově Hradci, ale stop mu vystavily zdravotní problémy. Po čase to ještě zkusil ve druholigové Kobře Praha. Po čtyřech zápasech ale se soutěžním hokejem skončil, zdraví bylo proti. Dnes hraje hraje za budějovické veterány. Po životní čtyřicítce dokonce poprvé okusil atmosféru národního týmu, i když jen toho veteránského. V létě 2013 neodolal vábení svých kamarádů, zapojil se do dění kolem znovuzrozeného Motoru v roli generálního manažera. Žije v Hluboké nad Vltavou, je ženatý a má dvě děti. Čtrnáctiletá dcera se věnuje od svých tří let baletu, jedenáctiletý syn hraje hokej, a kde jinde, než v Motoru. Ve volném čase si rád zahraje tenis nebo si zalyžuje.

OČIMA REDAKTORA

Tak otevřeného generálního manažera k veřejnosti i médiím českobudějovický hokej snad ještě neměl. Žádosti i o rozhovor neodmítá, nepříjemným otázkám se nevyhýbá. „Standa se v rozhovorech vyžívá,“ říkají s úsměvem jeho kolegové z vedení klubu. Možná. Ale hlavně má hokej strašně rád a s velkou chutí si o něm vypráví. Nejen v oficiální části rozhovoru, ale pokud mu to čas dovolí, tak i potom. Netají se tím, že by svůj tým rád dovedl do extraligy. Z jeho úst zní tato slova hodně upřímně a tento počin mu rozhodně přeje i početná komunita příznivců budějovického hokeje.


Další články z této rubriky:

Chci být komedian boží

Poznali jsme se v době jeho úplných českobudějovických divadelních začátků. Tehdejší soubor kolem ředitele a režiséra Martince byl něč... Více informací

Budějovice si neváží cyklistů

Jedenatřicetiletý Lukáš Bajt založil roku 2013  společně s kamarádem Petrem Klikou spolek CykloBudějovice, který se snaží propagovat v... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: