Původní profesí je Jaroslav Ledajaks inženýr silnoproudu. Léta pracoval na manažerských pozicích v telekomunikační firmě. Dnes vede rodinnou firmu Lihovar Poněšice, kterou založil před sedmnácti lety. Jeho světem jsou ovocné destiláty, likéry, zkouší i novou řadu lokální whiskey.

Sedíme v koštovně – malé, ale útulné části vašeho lihovaru. První otázka tedy nemůže znít jinak: umí Češi pít pálenku?
Popravdě, nedostatky při její konzumaci bychom našli. Řada lidí do sebe „kopne“ skleničku a ani pořádně neví, co pijí. Když se tedy budeme bavit o ovocných destilátech a likérech, lidé by je měli pít úplně jinak.

Jak má správně vypadat kultura pití?
Tak předně – ovocné destiláty konzumujeme při pokojové teplotě. Důležitou složkou zážitku je vnímání nápoje jako celku a to včetně aroma. Pokud je nápoj namražený, vůně úplně zaniká. Druhou zásadou je použít vhodný pohárek. Ideální je malá číška ve tvaru tulipánu. Vnímáte tak jiskru, a když si přivoníte, cítíte aroma, které stoupá podél skla. A za třetí – destiláty se vychutnávají a popíjí se po malých douškách, tedy v malém množství.

Mluvíte o destilátech s nadšením. To jste měl k pálenému alkoholu vždycky kladný vztah?
Kdepak! Já pil vždy nealko a jen příležitostně pivo a víno. Sportoval jsem, byl jsem aktivní včelař a zahrádkář. Ale pak se přiblížila doba, kdy jsem měl jít do důchodu. A se mnou to začalo být k nevydržení. Nemohl jsem spát z té nesnesitelné představy, co budu v důchodu dělat! Jenže pak jsem měl jednou v noci živý sen. Postav lihovar! Byl to tak silný moment, že jsem se probudil a až do rána jsem už nezamhouřil oči. Jako technik mám rád složité technologie. Proto jsem hned věděl, že postavit lihovar bude pro důchod to pravé.   

Jak se na nápad ze sna tvářila rodina?
Myslím si, že si nakonec i oddechli, protože jsem si našel na důchod novou zábavu. A zůstal přitom doma. Zařídil jsem lihovar v nevyužitých hospodářských prostorách naší chalupy v Poněšicích. Přeci právě na chalupě se mi onen důležitý sen zdál! Dnes je Lihovar Poněšice s.r.o. vyloženě rodinnou firmou a věřím, že jí i zůstane. O lihovarnictví jsem přitom v začátcích nevěděl vůbec nic.

Opravdu nic? Když vidím všechny ty přístroje, které v lihovaru máte, tak mi to připadá docela náročné pro člověka, který není z oboru.
Nápad na palírnu přišel dva roky před mým odchodem ze zaměstnání. Ten čas jsem využil na učení a získávání informací. Studoval jsem, co se dalo a kde se dalo. Hodně jsem jezdil na vzdělávací kurzy, nejčastěji na pražskou Vysokou školu chemicko - technologickou. Firmu jsem založil na podzim 2002 a na jaře následujícího roku spatřil světlo světa náš první produkt – poněšická jablkovice. Od té doby se sortiment rozrostl o celou řadu dalších destilátů a likérů.

Jaká bude letošní sezóna z vašeho profesního pohledu?
Co se týká množství, očekávám letos průměrný rok. Rekordní byl určitě loňský ročník – 2018. To jsme se nezastavili. O kvalitě nápojů však nerozhoduje bohatost úrody, ale stav suroviny. Zpracovávané ovoce musí být zralé až přezrálé, zdravé, čisté, bez hniloby, plody bez větviček, bez trávy a dalších nečistot. Když je výchozí surovina kvalitní a přidá se její poctivé zpracování, dá se očekávat kvalitní nápoj, ať je ročník jakýkoliv.

Na co jste nejvíce pyšný?
Mám radost z našeho systému ředění destilátů. Dokonce k nám jezdí řada výrobců pro inspiraci a snaží se naší technologii ředění nenápadně zkopírovat. To beru jako ocenění. Také mě moc baví experimentování se surovinami. Zákazníci často sami projeví zájem o nějakou specialitu a my se to pak snažíme vyrobit. Zajímavá je třeba naše mrkvovice – chutná úplně jak svíčková. Nejpyšnější však jsem, a teď bych nechtěl, aby to znělo pateticky, když se povede udělat dobrý výrobek. Jakýkoliv. A když pak dostaneme pochvalný mail nebo telefonát od zákazníka, jak si pochutnal. To je pohlazení!

Zveřejněno z rubrice PROFESE.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.09. 2019