Jste marketingovým ředitelem klubu Madeta Motor České Budějovice (dále Motor). Ale také hokejovým historikem, který miluje  statistiky. Tak schválně. Jmenujete se Kučera - kolik hokejistů Kučerů znáte?

Myslíte jen v Motoru? V historii byli v A týmu tři Kučerové, z toho dva brankáři. Zajímavostí je, že jeden z nich odchytal pouze jediný zápas. Bylo to v roce 1937. Tehdejšího výborného brankáře Dědiče nepustili z práce na zápas do Opavy, takže trenéři čapli  fotbalistu Kučeru a dali ho do brány. Dostal pět gólů. Nikdy dřív ani později už tento Kučera ligový zápas nehrál.

Vidím, že by nebyl problém z vás dostat různé příběhy. Jak dlouho se hokejovým statistikám věnujete?

V roce 2003 jsem je začal dělat pro web Motoru. Později jsem přidal statistiky ligy a nakonec reprezentace. Mým snem je, aby si lidi mohli rozkliknout jakýkoliv zápas třeba z roku 1909, kdy se u nás s hokejem začalo. Nebo z roku 1937, kdy začala liga. Aby na jednom místě mohli vše vyčíst – sestavy, góly a podobně. Vzorem je mi NHL. I když úplně kompletní to asi v českých podmínkách nikdy nebude.

Proč by ne? Stačí jít do knihovny, do archívu svazu...

Kdepak. Ligové zápisy jsou zachované teprve od roku 1961. Předtím jsme odkázáni jen na tisk. A ti novináři! Sám jsem novinářem byl, takže vím, že jsou mezi nimi velké rozdíly v pečlivosti. To už mi spíš pomohli estébáci, kteří měli dokumentaci opravdu pečlivou...

Počkejte, vy hledáte hokejové statistiky v archívech komunistické státní bezpečnosti?

Hokej byl u nás vždy populární a pro státní bezpečnost byl proto atraktivním prostředím. Komunistický režim však bohužel zasáhl do našeho hokeje brutálním způsobem. Nikde na světě se nestalo, že by vzali celý národní tým a zavřeli ho do kriminálu jako se stalo u nás v roce 1950. V Motoru jsme vloni připomněli postavu Antonína Španingera. Dali jsme si jeho podobenku na dresy. Byl to jeden z historicky nejlepších beků našeho klubu, o politiku se nestaral, jenže oni ho stejně zavřeli, mučili. Později vzpomínal, jak se třeba pokusil chytit a sníst ptáka, který mu vlétl do cely, takový měl hlad! Pustili ho po roce a protože byl stále jedním z nejlepších, nechali ho odehrát dva zápasy za reprezentaci. StB pak chtěla, aby podepsal spolupráci. Jenže on už se zatvrdil a poslal je do háje. Od té doby si Španinger za národní tým nezahrál. I takovéhle příběhy lze z dokumentů státní bezpečnosti vyčíst.

A největší frajer týmu byl...

Pokud byste mohl sestavit optimální tým Motoru „všech dob“, jak by vypadal? Od brankáře až po trenéra ...

Roman Turek v brance, tam není co řešit. Před ním je to trochu složitější. Miroslav Dvořák je nejúspěšnější medailově i na mezinárodní úrovni. S ním druhý bek už zmíněný Tonda Španinger, to byl evidentně borec. A v útoku? Tam je to hodně nabité. Skoro neřešitelné. Těch jmen! Když půjdu do hlubší historie, tak Jirka Lála, velká osobnost. Jaroslav Pouzar – dal za klub 300 gólů! A pak jsme už v padesátých letech, kdy Budějovice byly mistry ligy. To byla jména Pícha, Mizera ... mezi nimi se už opravdu těžko vybírá. A srovnávat s dnešním hokejem? Těch borců jsme tady ale měli zkrátka velké množství, nerad bych proto na nějaké jméno zapomněl.

To samé asi platí i o trenérech.

Nejúspěšnějším trenérem byl asi Václav Piloušek. On ale vlastně s hokejem neměl nic moc společného, byl jen vedoucím, ale hodně iniciativním.  Díky němu se udělala spousta věcí. Vydupal třeba postavení zimního stadionu, který jsme měli po Praze jako druzí v Čechách.

Poslední věc k historii Motoru. Dokážete ze záznamů vyčíst i něco jiného, než jen body a trestné minuty? Řekněte třeba, kdo byl největší krasavec týmu! Vyhlášený plejboj...

Ty jo! Tak nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Jméno vám určitě neřeknu, urostlých chlapů bylo mezi hokejisty vždy hodně a ženám se líbili. Ale jedno povím. Právě to byl důvod, proč se až tak pozdě prosadily helmy. Ti borci nechtěli vůbec přijít o možnost být poznatelní a to pro dámy, zejména. Na začátku hokeje proto všichni byli načesaní, ulízlí, vyvonění.

Prostě šampónci...

Ano, ve třicátých, čtyřicátých letech měli všichni hráči krásné hokejové svetříky, byli to frajeři, zdravili kočičky za mantinelem... a pak jim někdo řekl, že si mají dát na hlavu kýbl! Holky najednou vůbec nevěděly, kdo to je. Konec! Na poznání je to prostě dneska složitější. A to nemluvíme o brankářích! Dřív sice měli někteří na obličeji padesát stehů, jenže na druhou stranu bylo vidět, že mají odchytáno.

Jak se dělá marketing hokejového klubu

Zmínil jste dámy – divačky. Pojďme přejít k vaší současné profesi. Jak se díváte na ženy v hledišti z pozice marketingového šéfa? Jsou ženy vůbec cílovou skupinou pro hokejový marketing?

Hokej nejvíce láká chlapy středního věku. Jenže v marketingu to nemůžeme brát tak úzkoprofilově. Podíl žen opravdu roste. V současnosti tvoří v publiku již kolem 35 procent! Což je podle mě super, protože ženy kultivují prostředí a chlapi se pak prostě chovají líp. Ale musíme je oslovovat jinak. Musí hokej samy zažít jako divačky, vyzkoušet si ho. Mám takový příklad. Jednal jsem kdysi s jistou paní z pojišťovny o sponzorské podpoře. Byla skeptická, tak jsem jí dal dva lístky a řekl – přijďte se podívat. A dnes je z paní už pět let zarytá permanentkářka. Protože si mohla vyzkoušet prostředí, a to se jí líbilo. Oslovovat se musí opravdu každý.

Marketing z pohledu HC Motor je tedy „oslovování diváků“?

Já jsem do klubu přišel ve chvíli, kdy se stala ta nepříjemná věc (tehdejší vlastník  soutěžní licence Mountfield přestěhoval klub v létě 2013 nečekaně do Hradce Králové, poz. red.). V takové atmosféře sice děláte marketing, ale hlavně se snažíte, aby na klub i v nových podmínkách chodilo co nejvíce lidí. Lidi v Budějovicích naštěstí hokej potřebujou a milujou. A tenkrát zjistili, že tady mají hokejový klub přes 80 let a nikdo o něj nechtěl přijít. Jen museli mít pocit, že i klub o ně stojí. Oslovováním diváků tedy rozumějme hlavně komunikaci.

Řekl jste, že jste přišel do klubu ve zlomovém období. V roce 2013 se začínalo v Budějovicích úplně od nuly. Prý jste prosadil, že klub se jmenuje Motor? On se mohl snad jmenovat jinak?

Já se tím občas chlubím (úsměv), i když v důsledku o jméně museli rozhodnout spolumajitelé. Ale je pravda, že jsem se k tomu nějak dostal. Klub se měl jmenovat CBH2013...

To měl být oficiální název klubu?

Ano. A já spolumajitelům říkám: Chlapi, neblázněte! To musí být Motor. Všichni v Budějcích chodí na Motor. A oni se kroutili: No, ale Motor se jmenuje konkurenční projekt pana Casky. A já zase: To je přeci úplně jedno! Ten symbol je Motor, pana Casku za rok nikdo nebude znát. Když začneme jako CBH2013, to se s tím už pak hodně těžko něco udělá. My prostě musíme být Motor! Takhle jsem do nich hustil hodinu a půl, dvě hodiny.  

To docela odolávali.

Spíš se ptali. Oni pochopitelně pochází z hokejového prostředí, ale byli tenkrát v jiných rolích. Neuměli si představit souvislosti z marketingového pohledu, který jsem si já přinesl třeba ze svého předcházejícího působení v hokejové Spartě. Tak jsem do nich hučel a navíc jsem měl připravené emaily od Roberta Záruby a od jednoho specialisty z marketingové agentury a ty jsem jim přečetl: Všichni to píšou! Je to jednoznačný - Motor. A oni: no, trochu jsi nás nahlodal, odpoledne si řekneme. A odpoledne byl Motor.

To je hezká příhoda. A když jsme u klubových symbolů. Všiml jsem si na Youtube, že tam jsou jen nějaké staré motorácké hymny. Je vůbec nějaká aktuální hymna?

Osobně nemám rád roubované věci typu – vedení se rozhodlo, že tohle bude hymna.  Podobné aktivity mají přicházet od fanoušků. Pokud se najdou fanoušci, a v minulosti se už našli, kteří přijdou s návrhem hymny, řekneme jim: oukej, pustíme ji do lidí, uvidíme, jaká bude reakce. Byly dva podobné pokusy. Jeden se lidem vůbec nelíbil. Druhý byl poměrně dobrý, ale že by zlidověl, to ne. Třeba se tak časem vyvine hymna z nějakého chorálu, uvidíme.

Nebo nás teď možná čte nějaký další fanoušek – hudebník, který dostal chuť se do motorácké hymny pustit!

Napsat pro takhle obrovské publikum univerzální písničku je složité. To je podobné jako s otázkou výběru muziky, kterou na stadionu pouštíme. Někomu se líbí diskoška, někomu rock, dalšímu vážná hudba. A všichni by chtěli být uspokojení. Takže vymýšlet hymnu bych nikomu nezáviděl.

Každopádně by bylo krásné, kdyby si fanoušci klubu mohli něco od plic zazpívat. A nejlépe při oslavě mistrovského titulu. Váš tip: kdy bude Motor opět mistrem extraligy?

Letos je to 70 let od získání jediného a posledního titulu, to by bylo stylové! (klub byl mistrem republiky v sezóně 1950/51 pozn.red.)

Takže výzva!

Máme trenéra, který to bude po hráčích požadovat. Druhá otázka je samozřejmě realita. Ale rozhodně si myslím, že trenér Václav Prospal si to od hráčů bude žádat!

A proč by ne! Máte luxusní pozici – od týmu, který teprve postoupil do extraligy se nic podstatného neočekává. Můžete hrát relativně v klidu a překvapit.

V tomhle smyslu je to určitě fajn. Tahle parta je vážně fantastická a já jí věřím. Navíc se v letošním ročníku nemůže sestoupit do nižší soutěže. Takže můžeme experimentovat, aniž bychom ještě dali hokejku na led. Na druhou stranu se nám prvních pět zápasů nemusí povést a může to být bída. Je to sport. Asi už nikdy nezažiji to, co v loňském roce, kdy náš tým prohrál v základní hrací době jen čtyřikrát za celou sezónu! To je něco, co je unreal. To už se asi nikdy nebude opakovat.

Na závěr jsem si nechal slova Pata Quinna, slavného kouče kanadské reprezentace. Řekl, že „Hokej je bitva na ledě.“ Čím je hokej pro vás?

Já sám hrál hokej tak maximálně na rybníku a tam to občas bitvu skutečně připomínalo. Dnes je pro mě lední hokej ale především skvělá zábava. Základem všeho má být, aby bavil jak ty, kteří ho hrají, tak ty, kteří se na něj dívají. Pak to dává smysl.

Pozn: rozhovor vznikl začátkem srpna 2020, tedy před aktuálním ročníkem. Celý si ho můžete poslechnout na podcastu BUDLive – byznys.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 23.09. 2020