Půjčte mu na malou chvíli míč. Opravdu jen na okamžik. Stačí třeba na pouhých pět minut. A uvidíte, co s ním dovede. Českobudějovický talentovaný fotbalista Šimon Wölfl (12) si ho přehodí z levé na pravou, převalí po nártu, zapojí koleno, hruď, hlavu. Když bude chtít, tak už vám míč zpátky nevrátí.  Hrál za SK Dynamo. Teď kope za pražskou Spartu. Šimon Wölfl (12) je nadějný fotbalista.

Mladé, Dynamo, kličky, góly

Hned na první pohled na něm poznáte, že se s balonem na trávě mazlí moc rád. "Baví mě kličky," culí se na svět sympatický klučina, který s fotbalem začínal na českobudějovickém předměstí. "Začal jsem kopat v Mladém, trénoval mě nejdřív můj děda. Pak přišli trenéři z Dynama, asi mě viděli, všimli si mě,"  popisuje Šimon, kudy vedla jeho cesta do tradičního jihočeského klubu. Byl pozván na dynamácký zkušební trénink. Zkouška v černobílém dresu těžká nebyla. "Bereme tě!" slyšel šikovný fotbalista vytouženou větu, která mu ze dne na den změnila život. Okamžitě se zapojil do systematických tréninků, poslouchal odborně vzdělané trenéry, nadšeně nastupoval ke všem utkáním. "Mě fotbal bavil odmala, od prvního tréninku. V Mladém jsem byl ale strašně smutný z toho, že nehrajeme zápasy," vypráví, co ho dlouho trápilo. Najednou byl členem Dynama, dělal kličky protivníkům, střílel góly do opravdové branky, radoval se z vítězství svého týmu, přijímal porážky od lepších soupeřů. Všechno pro něj byla ohromná škola života. "Nejradši mám na fotbale právě ty kličky," opakuje Šimon a neustále se přitom mazlí s balonem u nohy. Nic mu nevadí, že z travnatého povrchu jsme se přesunuli o pár metrů dál. I na asfaltu se přece dá kličkovat...

Sparta je jiný svět

Z Dynama, kde se mu věnovalo hned několik trenérů, naposledy Petr Benát, se Šimon přesunul do Prahy. Teď hraje za Spartu, se kterou sbírá úspěchy nejen na českých trávnících. "Jsem v Praze rád," odpovídá bez sebemenšího zaváhaní fotbalista se srdcem bojovníka. Do hlavního města se s ním odstěhovali i rodiče. "Měsíc jsme se rozhodovali, probírali jsme to se Šimonem a s manželkou," vypráví Šimonův tatínek Pavel, kterému se paradoxně po českém jihu stýská ze všech nejvíc. "Manželka se v Praze našla, moc se jí tam líbí, Šimon je nadšený a já tak prostě místo služebních cest do  Prahy jezdím do Budějovic," usmívá se otec fotbalové naděje.
Tréninkový program v Praze je pro Šimona hodně náročný. S míčem pracují mladí fotbalisté každý den. "Tělovik, fotbal, protahování, další trénink," vypočítává a vedle stojící tatínek upřesňuje: "Je to celkově velmi profesionální prostředí. Šimon přišel na Strahov, hned tam měl jmenovku, připravené nafasované věci, prostě je to úplně jiný svět."
Rozdíl mezi fotbalovým prostředím v domovském městě a ve Spartě Praha vnímá i mladý fotbalista. "V Budějovicích jsme končili na turnajích šestnáctí, tady vyhráváme," popisuje své pocity. Co ale zůstává je jeho pozice v mužstvu. Stejně jako na jihu i v Praze mu trenéři nejčastěji svěřují roli ofenzivního hráče. Vlastně nikdy ani nic jiného nezkusil. "Je rychlostní typ, dokonce mi říkali, že jeho akcelerace z nuly na pět metrů a periferní vidění jsou na úrovni juniorů," doplňuje tatínek další pikantní informaci.  

Pravačka a vítězství

Kdybyste dali Šimonovi vybrat, asi by pro střelu zvolil pravačku. Nemusí to ale být pravidlo. V současném vrcholovém fotbale není na velké přemýšlení čas. Vystřel, nebo o míč přijdeš a je po šanci! Je sice pravák, ale nemá problém vystřelit i levou nohou. A že se opravdu vůbec nebojí vypálit, dokumentoval na atraktivní fotbalové soutěži, která se hraje pod názvem Ondrášovka Cup. Letos toto neoficiální mistrovství České republiky dokonce Šimon Wölfl vyhrál. Ne přímo se svým týmem, ten v nabité konkurenci skončil na stříbrném stupínku, ale v Šumperku nastřílel nejvíc gólů ze všech.
Z ceny pro nejlepšího střelce turnaje měl pochopitelně velikou radost. Je mu ale jasné, že má i nadále na čem pracovat. Mezi jeho slabší stránky patří hra tělem. "Bránění mi moc nejde," přiznává hubený fotbalista. "Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, to vůbec ne, mě vážně na fotbale baví úplně všechno, ale obranná hra jeden na jednoho mi prostě moc nejde." A tak Šimon moc dobře ví, na čem musí zapracovat, aby byl ještě lepší, než je teď. Aby si třeba splnil svůj veliký fotbalový sen. "Chtěl bych hrát v reprezentaci." Kdo ví, třeba se mu sen vyplní už brzy. Rozhodně se vydal správným směrem. A nemá malé vzory. "Líbí se mi Lionel Messi, Z klubů Barcelona a Bayern, těm fandím asi úplně nejvíc," vypálí bez sebemenšího zaváhání.

Autor je redaktorem Deníku











 


 

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 23.09. 2019