Zřejmě nejcennější památka na pobyt římského císaře Karla IV. v Budějovicích se nachází v bývalém Dominikánském klášteře na Piaristickém náměstí. Objevení nástěnné malby s vyobrazením panovníka a jeho syna bylo pro historiky událostí desetiletí.

Stalo se jednoho rána roku 2007. U lešení v křížové chodbě bývalého českobudějovického Dominikánského kláštera stáli dva muži. Kostelník kláštera Jiří Míchal a hlavní restaurátor akademický malíř Jiří Čech. Dívali se na zeď a probírali otázky kolem právě probíhajících restauračních prací. Přitom mimoděk sklouzla řeč na nezřetelnou nástěnnou malbu na severní straně chodby. „Škoda, že se nedozvíme, jaký obraz zde původně byl,“ uvažoval nahlas kostelník a ukázal velkou šedivou plochu na stěně. Akademický malíř ožil: „Chcete to vědět hned? Tak se na to podíváme!“ navrhl, jakoby nebylo na světě nic jednoduššího. Ale ani on, ani kostelník v tu chvíli netušili, že právě stojí krok od velkého objevu.

Za vrstvou prachu

Restaurátor vzal nejprve do ruky rozprašovač. Napustil do něj čistou vodu a pak začal opatrně oprašovat šedivou plochu omítky. „Ta šedivá barva je vlastně několik století usazený prach, který byl později zamalován novou vrstvou malby. Něco určitě najdeme,“ sliboval během práce. Vodní mlha mezitím dopadala na omítku. Chvíli se nic nedělo. Ale najednou šedivá barva zmatněla. Pak začala pomalu stékat dolů a jako při odhrnování závěsu se před očima dvojice objevila kresba. Už byla poznat tvář Panny Marie, už přibývaly obrysy dalších figur. Několik století zakrytý obraz ožíval! Najednou se ukázala postava s korunou na hlavě. Král. Ten je na podobných výjevech často, a tak restaurátora ani kostelníka jeho zjevení nepřekvapilo. Spíše probírali téma malby. Už začínalo být zřejmé, že v křížové chodbě se nachází ve středověku oblíbený obraz Panny Marie Ochranitelky, která pod svým pláštěm symbolicky opatruje světské i církevní stavy. Jenže šedivá opona prastarého prachu dále odtékala a v tu chvíli vystoupila na světlo další postava. Jiný muž a rovněž s královskou korunou. Druhý král! Oběma přítomným bylo jasné, že odhalili mimořádný objev. Dva králové s Pannou Marií totiž zásadně nebývají.

Obr. 2: JIří Míchal ukazuje místo v křížové chodbě

Rozluštění záhady

Když se zpráva o objevu malby s dvěma králi roznesla, byli historici nadšeni. Důvod jejich vzrušení byl jednoduchý. Motiv Panny Marie Ochranitelky, která na gotických malbách symbolicky opatruje pod svým pláštěm světské i církevní stavy, je vcelku běžný. Pod pravou rukou mívá zástupce církve, nejčastěji symbolizované postavami papeže, biskupů a dalších duchovních. Tím se budějovická malba zavedené tradici nevymyká. Pod pláštěm na levé ruce jsou pod ochranou své patronky světské stavy, symbolizované králem či císařem, dále správcem země, popřípadě měšťany. Obličeje postav bývají neurčité. A zde je budějovická malba unikátní. Jednak se zdá, že tváře fi - gur jsou znázorněny dle konkrétních lidí. A pak ti dva císaři! Ano, ve středověku se stávalo, že vládli v jednu dobu dva císaři, ale ti byli většinou ve velmi nepřátelském stavu. Jeden z nich byl řádný, druhý na truc. Ale, že by spolu stáli dva císaři ruku v ruce na jedné malbě? Nemyslitelné. V budějovickém klášteře tomu tak ale evidentně bylo. Záhada? Ale ne. Mohlo to znamenat jediné. Gotická malba vznikla ve velmi krátkém období mezi léty 1376 – 1378. První letopočet značí rok, kdy císař Karel IV. dal korunovat oproti všem zvyklostem už za svého života patnáctiletého syna Václava IV. Druhý rok je datem úmrtí naše nejslavnějšího panovníka. Budějovická malba tedy vznikla v tomto krátkém časovém úseku, kdy se o titul císaře svaté říše římské dělili ve shodě dva muži. A rozmazané, přesto stále čitelné tváře dvou postav na obrazu jsou tvářemi skutečných panovníků.

Obr. 3:  Popis vzácné malby

Šplhouni z Budějovic

Na postavách se tedy historici poměrně záhy shodli. Zbývala ale ještě jedna otázka. Proč byli Karel IV. a jeho syn Václav IV. vymalováni právě v Budějovicích? Nyní se už pouštíme na pole spekulací. Logická úvaha je ale neúprosná. Oba císařové Budějovice totiž společně navštívili, a to z důvodu setkání Karla IV. s diplomaty a politiky v květnu 1378. A protože se s největší pravděpodobností důležité setkání odehrávalo právě v prostorách dnešního kostela, chtěli se zdejší duchovní oběma císařům zavděčit. Trochu jim polichotit. Šplhnout si pěkným dárkem. A nástěnná malba byla logickou volbou. Proč? Jednak z důvodu náklonnosti Karla IV. k duchovní symbolice. A rovněž z dostatečné časové rezervy potřebné k vytvoření uměleckého díla. Je jasné, že politické setkání tohoto typu, dnes bychom asi použili slovo summit, se při úrovni středověké komunikace muselo připravovat dostatečně v předstihu. Zkrátka a dobře, proto si tehdejší duchovní zřejmě vymysleli plán, čím vzácné hosty potěšit a jejich podobizna na obraze byl malý prezent.

Obr 4. Vchod do bývalého Dominikánského kláštera

Poslední tajemství

Otazník tak visí jen nad tím, zda malbu stihli dokončit včas. Viděli Karel IV. i se synem malbu? Nebo byla malba dokončena později spíše jako věčná připomínka události? K této teorii se přiklonil již dříve například šéf českobudějovických památkářů Petr Pavelec. "Sešla se tu všechna významná knížata, pražský arcibiskup i Jošt, markrabě moravský. Obraz vznikl několik měsíců po tomto setkání," řekl Pavelec, když malbu ukazoval novinářům v roce 2008.

Ale víte co. Nechme řešení této malé záhady kunsthistorikům. Nám – budějovickým patriotům – může k potěše stačit vědomí, že máme ve svém městě unikát a významnou památku na pobyt císaře Karla IV. Až půjdete do kostela, zastavte se v křížové chodbě. Podívejte se na malbu. Přeneste se do dávných časů a uvědomte si, že malba vznikla pouhých 113 let po založení města. V té době byly Budějovice sice velké jen jako dnešní Římov, ale přesto přivítaly politické špičky celého císařství.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.06. 2016