Publicistika

Jak se žije…na Kleti

Autor:Marek Kerles, foto: Petr Zikmund a archiv


Ráj na zemi
„Já bych bydlení tady  za nic nevyměnila. Ale fakt za nic,“ říká Lída Štabrňáková, servírka z obecní hospody v Holubově a obyvatelka nedaleké Loučeje. Na dotaz, zda by si přece jen nevzpomněla na něco, co jí zde na životě chybí, se dlouze zamyslí, postaví na stůl tác se sklenicemi a pak odpoví takřka se zoufalstvím v hlase. „Když já si fakt nemůže na nic vzpomenout.“
Podobnou odpověď dostane člověk pod Kletí a na Kleti všude. Jistě, čtenář může snadno obvinit autora tohoto článku,  že není úplně nestranným pozorovatelem. On má tu horu taky rád. Jenže to je jen část pravdy. Pod Kletí je opravdu těžké, takřka nemožné, najít nějakého stěžovatele.
„Jak se tady žije? Hezky, jak jinak,“ říká Petr Vlk, provozovatel  hospody „U Vlčáka“ v Třísově. A když starosta Holubova Roman Kudláček dostane otázku, zda je tedy podle něj kraj pod Kletí rájem na zemi, odpoví jednoduše: „No nevím, jestli na celé zeměkouli. Ale na na Českokrumlovsku určitě,“ říká.

Mýtické kouzlo

Středobodem kraje, v němž lidé nedají dopustit na svou kvalitu života, je pochopitelně samotná hora Kleť. Na nejvyšším vrcholu stojí nejen kultovní restaurace, ale také už zmíněná nejstarší kamenná rozhledna v Čechách, televizní vysílač a hvězdárna, která má za úkol bedlivě sledovat planetky a tělesa, potencionálně ohrožující zeměkouli. Za dobrého počasí jsou z Kletě vidět i rakouské Alpy, včetně Dachsteinu.
Lidé, kteří pod horou žijí nebo na ní často chodí, přisuzují téhle dominantě Blanského lesa bez velké nadsázky jakési mýtické kouzlo. A nemusí jít o žádné „duchaře“ či vyznavače okultních věd. Procházka po Kleti je i podle zkušeností autora tohoto článku opravdu balzámem na duši a něčím, co by se s trochou nadsázky dalo nazvat dobíjením energie.
A tak není divu, že Kleť vytváří i určitý druh závislosti. „Je to droga, jinak se to nazvat nedá,“ říká nestor pravidelných „Kletáků“ Jan Janoušek z Křemže. Loni zdolal vrchol hory celkem 340krát. Svou úctu ke Kleti vyjadřuje i sedmasedmdesátiletý Václav Klimeš, amatérský geolog a starousedlík z Holubova: „Ten kopec, jakkoliv tomu někdo nemusí věřit, vyzařuje obrovské množství pozitivní energie. To věděli už naši dávní předci,“ říká Klimeš. Od roku 2000 mapuje na svazích hory povalené menhiry, tedy kameny, které podle něj kdysi postavili Keltové a z nichž vyzařuje různá, někdy až léčivá energetická síla. Odpůrcům různých „duchařských teorií“, mezi které se řadí i autor tohoto článku, může pohádka o léčivých kamenech na Kleti připadat poněkud přitažená za vlasy.

Václav Klimeš

Amatérský geolog Václav Klimeš

Nevěřím na duchy, ale ...

Jenže jedna věc je jistá. I autor tohoto článku může místopřísežně dosvědčit, že na Kleti (ryze subjektivně) existují místa, kam konkrétní člověk přijde a i kdyby se zapřísahal, že nebude věřit na „duchy“, stane se mu zvláštní věc. Je mu prostě najednou tak, jakoby ho někdo polil živou vodou.
„Viďte? Taky jste si toho všiml? Ten, kdo jde z Kletě, nikdy nemá špatnou náladu,“ říká Klimeš, který se kromě geologie zabývá i historií osídlení zdejšího kraje. Je společně s některými historiky přesvědčen o tom, že právě „energetické kouzlo“ Kletě přimělo kdysi Kelty, aby se v oblasti usadili. A vybudovali v dávnověku i své známé rozlehlé oppidum (u dnešního Třísova).
Aby toho „mysticismu“ nebylo málo, Martin Polák, českobudějovický průvodce a překladatel z němčiny, zmiňuje i ještě jednu podivuhodnost, související s keltským osídlením Kletě. Náhodou si totiž všiml, že v německém Porýní leží hora (či horský masiv) Donnersberg, která jakoby jihočeské Kleti „z oka vypadla“. Na tom by nebylo nic až tak pozoruhodného, kdyby i Donnersberg nebyl spojen s keltským osídlením a pověstmi o tajemném keltském kmeni, který osídlil její úpatí a pak najednou (jako v Třísově) zmizel. Náhoda?
Ať už mají různé pověsti o „tajemné síle“ Kleti okultní či ryze fyzikální základ, hora někdy připravuje nevšední zážitky i lidem, kteří možnost „ovlivnění těmito silami“ předem odmítají. „Dlouho jsem se tomu zdráhal uvěřit, až se mi to stalo. Na Kleti jsem poprvé slyšel mluvit kameny,“  říká Aleš Kavan, který bydlí ve vlastní maringotce u Krasetína. Jako manažer středně velké firmy v Českých Budějovicích se rozhodl před pár lety změnit život a přestěhoval se do vlastní maringotky právě pod Kletí. Dnes dojíždí za prací „správce sítí“ u jedné německé společnosti v Českém Krumlově a na své bydlení v maringotce na úpatí mystické hory nedá dopustit. „Člověk tady toho potřebuje k životu až překvapivě málo,“ říká.
K obdivovatelům Kletě patří i Jana Chlandová z Českých Budějovic, která vlastní chalupu na samotě „U Pasáka“  nedaleko vrcholu. „Kleť je naprosto výjimečná v tom, že je doslova protkaná různými cestami a na malém prostoru tady najdete mokřady, skály, temné lesy i prosluněné louky. Prostě všechno,“ říká Chlandová.

O Kleťácích a lanovkářích

Po jedné z mnoha kleťských cest jezdí nahoru i Dan Kalousek, který vede už 13 let na Kleti známou restauraci. Za jeho „panování“ prošla horská hospoda, patřící dnes podnikateli, hudebníkovi a senátorovi Ladislavu Faktorovi, výraznou proměnou. A to nejen díky rekonstrukci, ale zejména nevšedním kulinářským zážitkům, které dokáže Kalousek a jeho tým návštěvníkům připravit.
A to navzdory občasným záchvěvům ponorkové nemoci ve čtyřčlenném týmu a někdy i nepříjemným dohadům se svátečními turisty, jezdícími na Kleť lanovkou. Často je totiž hospoda nacpaná k prasknutí a to vyžaduje pevné nervy. K tomu Kalousek říká: „Naučil jsem se, že není mou povinností vyhovět úplně všem.“ Stejně otevřeně a svérázně mluví i o svých pravidelných hostech, takzvaných Kleťácích. A to přímo před nimi. „Zvykli jsem si na sebe, i když oni dobře vědí, že jsem jiný. Sem chodí většinou turisti a sportovci, já ale nikdy turista ani sportovec nebudu,“ říká se smíchem směrem ke stolu štamgastů šéf restaurace, který je zároveň amatérským historikem a milovníkem palných zbraní. Nevýhodou života na Kleti je podle něj odloučení od rodiny a nedostatek volného času, výhodou naopak svoboda, kterou hora poskytuje. „Tady nejsou žádné reklamy, žádná politika, staráme se sami o sebe,“ říká.
Z některých dnešních turistických zvyků má přitom legraci. Na Kleti je automat, z něhož si každý za padesát korun může koupit minci, na níž je podobizna Ladislava Faktora a nadmořská výška Kletě. Jenže jednou se stalo, že nový zaměstnanec firmy, která mince doplňuje, vložil do automatu omylem místo kleťských mincí mince s nápisem  „Údolí Oty Pavla“. A stala se neuvěřitelná věc. „Prodalo se 82 mincí a až teprve 83. zákazník si všiml, že asi není v údolí a na těch mincích tedy nebude něco v pořádku,“ kroutí hlavou Kalousek. Podobné excesy se ale týkají takzvaných lufťáků a lanovkářů, tedy nepravidelných návštěvníků Kletě, nikoliv těch, kteří si říkají Kleťáci a nahoru chodí výhradně pěšky.

Mlha na Kleti

Když na Kleť padne mlha...

Fanatici výstupů

Ano, hora má své zaryté příznivce, kteří bez ní nemohou žít. V roce 2000 dokonce vznikl Klub přátel hory Kleť a s ním i vrcholová kniha, do níž si někteří pravidelní návštěvníci začali zapisovat výstupy. „Drogová závislost“ některých lidí na Kleti se tím jen prohloubila.  Ti nejlepší „Kleťáci“ totiž mají na kontě každoročně více výstupů než dnů v roce. Nejenže vyráží na vrchol den co den, ale zároveň absolvují dvakrát ročně závod (Himálajský tygr a Himálajský medvěd), jehož účastníci běhají nahoru a dolů pod lanovkou. A výstupy (rekordem je 14 za den) se také zapisují do knihy.
Nekorunovaným králem Kletě, zvaným „kleťský generalisimus“ je pětapadesátiletý Roman Hommer z Českého Krumlova. Za sebou má během 17 let přes 6000 výstupů na Kleť, což představuje průměr 353 ročně. Letos kvůli zdravotnímu problému už nechodí na horu úplně každý den, ale v předcházejících pěti a půl letech ani jednou nevynechal. „Rovnou tam napište, že je to magořina, prostě tvrdá závislost,“ říká Hommer, který byl nepřetržitě králem Kleťáků od roku 2004 až do roku 2017. Teprve poté ho (o jeden výstup) poprvé překonal Václav Bauer z Chlumu u Křemže.
Neoficiální vedoucí Klubu přátel hody Kleť, Karel Jírovec, má za sebou 4000 výstupů.  Ti, kdo si při pohledu do vrcholové knihy ťukají nad tímto druhem závislosti na čelo, by si podle něj měli uvědomit, že výstup nahoru a dolů trvá i s nezbytným posezením v hospodě stejně dlouho jako třeba dva díly televizního seriálu. „A my prostě místo koukání na seriály chodíme na Kleť,“ argumentuje Jírovec.

Kleťak Richard Holub

Kleťák Richard Holub


Když pod Kletí hraje Mišík

Zbývá jediná otázka. Jestliže se pod Kletí tak dobře žije, proč není jako jinde v Česku úpatí hory kolem Holubova či Zlaté koruny zastavěno nejrůznějšími satelity s novou obytnou zástavbou? „Hlídáme si to, aby se nám tady dobře žilo pořád. Když se podíváte kolem, když už se tady staví, tak se jedná o domy místních nebo jejich potomků. Jinak pozemky a louky nikdo neprodává,“ říká Alena Valentová z legendární hospody U Kuchařů v Krasetíně. Právě její hospoda je nejen oblíbeným cílem Kleťáků, ale i místem pořádání koncertů s kapelami, které by možná pod Kletí nikdo nečekal.  Vystupovali tady například Plastik People, Vladimír Mišík, Michal Prokop, Ivan Hlas a další. Jak říká další z pravidelných Kleťáků a návštěvníků hospody Richard Holub: „Tady máme lepší kulturu než na Praze 1“.
Jedna vada na kráse by se ale pod Kletí přece jen našla. Ačkoliv mívají odpolední vlaky z Krumlova a Holubova občas zpoždění, ten poslední, jedoucí před půl desátou, jezdí „jako na potvoru“ na minutu přesně. A to i přesto, že by mu zpoždění právě v této době nikdo nevyčítal. Z Kletě a jejího okolí se totiž odjíždí těžko, ale opravdu velmi těžko.  „Ta hora má schopnost vytáhnout z vás všechnu negativní energii a vrátit vám jen tu pozitivní,“ říká Václav Klimeš. Zní to možná někomu „duchařsky“, ale je to tak.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 23.09.2020

Magazín BUDLive navštívil v rámci série reportáží „Jak se kde žije“ už řadu míst, včetně těch, kde se lidé nad svou kvalitou života doslova rozplývali. Jenže se vždycky našel alespoň někdo, kdo řekl: „To víte, je tady krásně, ale….třeba by se mohlo zlepšit parkování, nebo „žije se tu pěkně, ale sousedi mě zlobí“. V případě hory Kleť a lidí, kteří žijí v jejím bezprostředním okolí, se přes veškerou snahu nepodařilo najít ani jednoho jediného člověka, který by si byť jen jedním slůvkem na něco v Podkletí postěžoval.


Další články z této rubriky:

Trocnovský archeoskanzen v novém

Projekt Archeoskanzen Trocnov je vyústěním snahy vedení Jihočeského kraje i jím zřizovaného Jihočeského muzea v Českých Budějovicích o... Více informací

Proč se sousedské slavnosti stanou jarmarkem

Kdysi jsem četl o tom, jak byla založena jedna z neúspěšnějších „gastronomických“ platforem pro turisty. Zakladatele této platformy, t... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: