Nejfotografovanější ulička Českých Budějovic.  To je Panská ulička v centru města. Její obyvatelé se pravidelně schází na sousedských slavnostech, a málokterý Budějčák si také uvědomuje, že Panská ulička nekončí u Rabenštejnské věže. Z té chtějí její současní provozovatelé učinit jeden z turistických hitů města. Vydejme se na návštěvu této kouzelné části našeho města.

Každý dům tady má svůj příběh psaný po staletí.

Z 27 domů je jich památkově chráněných 19. Říká se o ní, že to je vlastně budějovická Zlatá ulička. Bývala kdysi i ulicí Biřiců nebo se nazývala Jirchářskou, podle množství právě těchto „řemeslníků“. A už 25 let je také poslední neděli před Štědrým dnem známá jako Vánoční ulička. Ten den si tam dávají dostaveníčko u punče jako společenskou záležitost tisícovky návštěvníků. „Tak letos ten jubilejní 25. ročník neoslavíme, protože Covid -19 nám naše plány překazil,“ vysvětluje Marie Kubovcová ze společnosti ARS klub, která tady v roce 1995 první staročeskou Vánoční uličku spolu s Ludmilou Nápravníkovou zorganizovala. „Tenkrát tu ještě byly dlažební kočičí hlavy a stánky s lidovými řemesly jsme proto museli podkládat, aby vůbec držely,“ vzpomíná energická žena, která dokázala udržet zamýšlený styl akce po celou dobu její existence. Začínaly s deseti stánky, postupně  se jim podařilo přilákat až stovku lidových řemeslníků. Cení si toho, že všechno to byli výrobci, nikoliv překupníci. „Mělo to vždycky úžasnou atmosféru, která byla daná nejen charakterem té akce, ale také celou tou ulicí, do níž jsem se kdysi prostě zamilovala, protože má nějakou zvláštní energii“, přiznává Marie Kubovcová, která tady v jednom z domů měla dlouholeté sídlo své M- Ars agentury.

Obr. 1) Panská ulička

Ulice s ženskou energií
Zvláštní energii Panské ulice vnímá i Silvie Hovorková, která má v domě číslo 10  už deset let své bylinkářství Naturius. „Těžko se to popisuje, ale je to nádherné místo, které mě oslovilo. Navíc si myslím že má i úžasnou ženskou energii,“ dodává s tím, že tady je řada podnikajících žen. Vypočítá jich vzápětí několik. Například mezi ně patří módní návrhářka Nikol Matéffy Hájíčková, Olga Dolejší z knihkupectví Na konci vesmíru,  Miluše Bajerová ze známé cukrárny Sluníčko nebo  galeristka Alena Schelová z Komorní galerie v Panské. Ta je ostatně doslova chodící encyklopedií o historii snad každého ze zdejších 27 domů. „O domě číslo 7, kde máme už 22 let galerii, jsme se někdy v 70. letech dozvěděli od manželů Honzíkových, kteří v ulici bydleli. Paní Naděžda byla operní pěvkyní Jihočeského divadla a její muž šéfoval hudebnímu tělesu, které tady bylo před Jihočeskou filharmonií. S manželem Jaromírem jsme se do tohoto místa zamilovali a postupně ho opravovali do dnešní podoby,“ popisuje Alena Schelová stručně dlouhou cestu přestaveb, bourání a navracení objektu do podoby, kterou má dnes. Přiznává, že vinou finanční náročnosti oprav se stále odsouvala možnost trvalého nastěhování do domu, v jehož přízemí dnes galerie sídlí. Ale radost jí dělá, že jednou z prvních výstav byla ta s názvem 27 domů v Panské ulici. „Oslovili jsme všechny majitele, aby se porozhlédli po sklepech a půdách a díky tomu se nám  třeba podařilo získat čtyři fotografie z domu číslo 10, pořízené někdy v době 1. světové války nebo z dalšího s právovárečným právem staré láhve od piva,“ vzpomíná na zajímavé poznatky. I díky tomu je pro ni Panská ulice, kde dnes žije, místem s mnoha nádhernými příběhy.

Tváře Panské ulice
Podobný názor má i paní Ria Urbanová, která spolu s dnes už bývalým manželem dům s číslem popisným 10 v roce 2000 koupila. „Vyrůstala jsem na Lannově třídě, proto jsem po letech strávených v cizině chtěla žít opět někde v centru, ale jen pár kroků od přírody. A to se mi vlastně splnilo,“ říká žena, která pracovala jako krupiérka na zaoceánských lodích. Dnes žije v domě společně s maminkou a dospívající dcerou a také jediným mužským elementem, který zastupuje černý pudl. Její dům poznáte bezpečně už proto, že jsou před ním rozkvetlé květiny. „Rozvodem jsem přišla o zahradu. Tak jsem nejdřív kytky trápila na dvorku, který k domu patří, ale pak jsem se rozhodla dát jim prostor právě na ulici. Mám na tenhle rozkvetlý kout opravdu pozitivní odezvy a jsem moc ráda, že jsou v ulici i další následovníci, kteří si myslí, že kytky sem patří,“dodává. A protože pracuje jako průvodkyně turistů, ráda je vodí právě do Panské ulice a vypráví jim o historii, kterou tady každý dům má. Ačkoliv je tady nadšená, netají se i určitými výhradami. „Rozhodně mi nevadí třeba hudební produkce, protože ty po 22. hodině končí, ale mám střešní okna a slyšela jsem v létě intenzivní noční hluk od nedávno otevřené úžasně opravené Solnice. To není příliš příjemné,“ přiznává. Vadí jí také, že ačkoliv je Panská ulice pěší zónou, je tu příliš velký automobilový provoz.

Obr. 2) Ria Urbanová

Na provoz si stěžuje i Radek Třeštík, který v Panské číslo 2 provozuje Bistro Cobliha, jehož steaky jsou vyhlášené. Vnímá, že tato část města je návštěvnicky nedoceněná a věří, že se bude postupně měnit. Třeba tím, že se  zklidní provoz. Ocenil by také tabulky na jednotlivých domech, třeba s QR kódy, kdy by si každý přes mobil mohl přečíst něco o historii.  „Ale myslíte si, že lidi baví prohlížet si historické domy a přitom uskakovat před auty? Vadí mi,  že tudy jezdí i dodávky s pražskými značkami, které sem prý navádí navigace.“
Stejný problém trápí i galeristku Alenu Schelovou. Podle ní tu auta projíždějí poměrně velkou rychlostí, i když je to místo velmi úzké. „Bourají nám patníky, stalo se už, že zbourali i okenice. A snad každý rok musíme opravovat fasádu, protože když tu projíždí v zimě údržba, tak sůl vzlíná a omítka opadává,“ stěžuje si. Přesto považuje bydlení v Panské ulici za přístav, do něhož vplouvá jako do bezpečných vod. Velmi ji těší, že se postupně mění v ulici, kde se prosazuje stále více umění a kultura.
Třeba místo původní vinárny v domě číslo 14, kde bývalo Víno v Panské , najdete dnes knihkupectví Na konci vesmíru. Olga Dolejší tu nabízí sci-fi knihy, horory a komiksy. V létě doplněné zmrzlinou s příběhem. „Když už mám poměrně nezvyklé knížky, které mají své příznivce, tak ke zmrzlinovému základu si zase každý může vybrat čerstvé ovoce, což je taky takové atypické,“ směje se. Dobře ví, že jejich dům, který s manželem koupili v roce 2016, v sobě skrývá zbytky gotického srubu. Podle ní tohle místo vyzařuje zvláštní energii a tvrdí, že když se rozhodli pro koupi, doslova je to do Panské ulice přilákalo. Podobný názor má i Vladimír Schödelbauer, který hledal v centru města k pronájmu malý prostor s výlohou. A narazil na dům s číslem 12, kde teď má firmu Moje lampa. „Ta ulice žije, je malebná a vzdušná. A protože naše lampy jsou uměleckými výrobky, tak se mi líbí, že se začíná ten celý prostor posouvat právě k umělecké zóně,“ míní.

Obr. 3) Galeristka Alena Schelová

Havraní náměstí
To ostatně potvrzuje i David Veis ze spolku Umění ve městě. Podařilo se jim totiž ve veřejné soutěži získat do nájmu Rabenštejnskou věž, kde vzniklo kulturně kreativní centrum, galerie, design shop a multimediální ateliér. Své záměry představili i místním na společném setkání, kde je požádali o podporu projektu. A mile je překvapilo, že většina z nich to přivítala. „Podle mě je spojnice Rabenštejnské věže  Panskou ulicí až k Piaristickému náměstí  nejcennější místo ve městě. Lidé by měli dostat šanci se zastavit, porozhlédnout se a vnímat tu úžasnou energii,“ poznamenává. I proto se pustili do dalšího projektu s názvem Havraní náměstí. Prostor před věží se tak změní v odpočinkovou zónu, kde budou i lavičky a místo pro pořádání koncertů. V rámci particitipativního  rozpočtu města se jim podařilo na tento projekt získat přes milión korun. Jednají také s radnicí o tom, aby se parkovací místa přesunula za Mlýnskou stoku. A v plánech spolku nechybí ani projekt na jednotné stánky, které by při konání třeba pravidelných řemeslných trhů Panskou ulici nehyzdily. „To místo je tak vzácné, že si zaslouží, aby se k němu přistupovalo kultivovaně,“ dodává.

Ulice bez aut
Za pravdu mu dává i podnikatel a radní Martin Pražák (HOPB), který se ze své pozice věnuje právě centru města. Chápe výtky obyvatel Panské ulice na automobilový provoz a snaží se hledat řešení. „Možná by se tam mohly instalovat nějaké zajížděcí kolíky a každý z místních by dostal čip k jejich ovládání. Je jasné, že i provozovny v ulici se musí zásobovat, ale v centru je běžný čas do deseti hodin dopoledne. Podporuji zklidnění provozu, je šance nabídnout obyvatelům i podnikatelům z Panské parkování za Mlýnskou stokou,“ vypočítává možnosti řešení. Z vlastní zkušenosti ale ví, že se změny musí prosazovat postupně a mnohé nápady pak inspirují ostatní. Velmi oceňuje to, že se v ulici objevily květináče s kytkami, o něž se stará majitelka domu. A také podporuje projekt spolku Umění ve městě, protože takové snahy městu, místním i návštěvníkům  podle něj jen prospívají.
Ze 27 domů v Panské město vlastní jen dům číslo 5 a Rabenštejnskou věž. Všechny ostatní pak mají své soukromé majitele. Každý z domů má ale svou dlouhou historii. I díky ní je Panská tajemnou uličkou s mnoha příběhy. Stačí je jen chtít objevit.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 12.12. 2020