Osobnosti

Za úbytek hmyzu může i Evropská unie

MOTÝLY PO VŘESOVIŠTÍCH V OBLEKU NEHONÍME, ŘÍKÁ ENTOMOLOG JIHOČESKÉHO MUZEA ZDENĚK KLETEČKA

Autor: Radomír Dohnal, foto: Petr Zikmund

Pracovní rok má entomolog Zdeněk Kletečka rozdělený na dvě části. Na jaře a v létě je nejčastěji v terénu. Hledá hmyz. Podzim a zimu tráví naopak v prostorách domovské instituce - Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Preparuje ulovený hmyz, určuje a zařazuje do sbírek. Rovněž připravuje a instaluje výstavy, stará se o dětský kroužek.


Chloubou přírodovědeckých sbírek je ta entomologická, hmyzí. Co o ní můžete prozradit?

Tahle sbírka má přibližně 300 000 kusů exponátů. Je to dáno i tradicí, sbírky hmyzu jsou jedny z nejznámějších přírodnin, které jsou v muzeích světa běžně k nalezení. Na nás je pak tenhle skvost opatrovat, což není zrovna snadné. Zálusk si na ně dělá trochu jiný hmyz, který by je s chutí sežral. Kromě hmyzu mám ještě na starost sbírku bezobratlých, jako jsou škeble nebo mořští koráli.

300 000 exponátů v depozitáři! Jak takový mimořádný soubor vznikne?

Materiál, který máme ve sbírkách muzea, pochází z 19. a 20. století. Nejstarší sbírky jsou většinou soubory mořských korálů, měkkýšů, ostnokožců, korýšů, živočišných hub, které se do muzea dostaly v době jeho založení v 80. letech 19. století. Z entomologie je nejstarší sbírkou ta od lesníka Havlíčka. Vznikala od roku 1880 do roku 1915.

Na místě je jistě otázka, co vás na hmyzu tak zaujalo a jak dlouho vás už fascinuje?

Když jsem byl malý, tak mě zajímaly víc než pohádky různí vyhynulí živočichové. Z kreseb Zdeňka Buriana jsem byl přímo unesen! Ale ač jsem vyrůstal na kraji Barrandienu, to jest v Plzni a Klabavě u Rokycan, nedařilo se mi tu moc nacházet nějaké zkameněliny. Proto jsem někdy v šesti letech „přešel“ na hmyz, který byl k nalezení přeci jen častěji. Hmyzu jsem tedy propadl dříve, než jsem v roce 1963 začal chodit do školy.

Lákal jste na své hmyzí sbírky dívky?

Myslím si, že by to asi na děvčata moc nezabíralo, takže jsem je raději ani na sbírky nelákal.

Škoda, vždyť třeba ve vaší oblíbené čeledi brouků krascovitých najdeme řadu velmi pohledných druhů. Ale chápu, pro dívky je to málo. Ovšem vy jste právě krascům věnoval celou publikaci. Proč?

Jsou opravdu krásní, i když z přírodovědného hlediska nijak extrémně zajímaví. Proč se jim tak rád věnuji? Souvisí to s mou dětskou sbírkou. Krasců u nás moc nežije, ale já po nich toužil jako každý začátečník - jsou to klenoty mezi brouky. Začal jsem se proto o ně více zajímat a už mi to zůstalo. Dokonce i jižní Čechy mají mezi krasci svá specifika. Na Třeboňsku například žije kriticky ohrožený krasec dubový, začátkem prázdnin ho lze s velkým štěstím vidět na hrázi rybníka Rožmberk.

A co Budějovice? Je to dobré město pro hmyz?

Jistě! Přímo v parku Na Sadech se vyskytují v kaštanech třeba vzácní tesaříci. Na Vrbenských rybnících zase můžete potkat páchníka hnědého nebo i vzácně našeho největšího brouka roháče obecného.

Jaké jsou znalosti obyvatel Jihočeského kraje o hmyzu?

Někdo toho zná hodně, jiný naopak. Muzeum se snaží Jihočechy vzdělávat. V současné době sice můžeme poskytovat informace o hmyzu jenom jednorázovými výstavami, ale už připravujeme novou přírodovědnou expozici. Ta bude o veškeré živé i neživé přírodě jižních Čech.

Nosí vám lidé do muzea k určení kuriozity?

Do muzea se většinou chodí s hmyzem, co se objeví v bytech. Přímo kuriozitami bych to nenazýval. Na podzim se mi tu schází například různé ploštice, které se snaží dostat do vyhřátých domů kvůli přežití zimy. V přírodě se schovají do nějaké dutiny, ve městě ale míří do bytu. Podobně to je se sluníčky nebo zlatoočky, ale ty lidé většinou poznají, tak mi je sem tak často nenosí.

Z filmových ztvárnění badatelů to entomologové schytali asi nejhůř. Jako potrhlí profesoři prohání nedůstojně motýlky se síťkami po vřesovištích. Jaká je realita v terénu?

Možná jsem sám proti sobě, ale asi to je podobné. Jistě, v současné době do terénu chodí člověk více prakticky oblečen než dříve. Dnes nikdo nebude sbírat brouky nebo motýly v obleku. I když vlastně nevím, jestli to nebylo lepší. Kdysi lidé považovali entomologa za neškodného blázna. Dnes v něm často vidí nebezpečného vraha nebo pašeráka zvířátek.

Jsou problémem entomologové amatéři, kteří sbírají hmyz jako dopisní známky?

Obava, že nám prostřednictvím sběratelů mizí z krajiny druhy ohrožené, je dost lichá. Skutečná rizika vyhynutí jsou jinde. Jde především o neschopnost společnosti udržet biotop pro dané druhy, který je domovem celých populací. Víte, ta ochrana je problematická. Vždy jde o to, na jaké druhy organizmů se zaměřujeme a které chceme zachovat. Díky entomologům – amatérům získáváme informace o tom, kde jaké druhy žijí, nebo co v tom místě k svému životu potřebují. Amatérů, kteří by hmyz sbírali jako známky, opravdu moc není. Hněvat se na ně za jednoho brouka připíchnutého špendlíkem, zatímco jinde vykácíme celé porosty, jež byly domovem tisíců jedinců, není přiměřené.

Mluví se o hmyzí krizi. Jak je to doopravdy? Skutečně ubývá hmyzu?

Ano, hmyz z přírody mizí. Může za to mechanizace, zemědělská opatření Evropské unie. Víte, dříve se sekaly zahrádky kosou, neposekalo se všechno najednou, něco zůstalo a tam se dovyvinuly housenky motýlů. S moderními sekačkami, případně traktůrky, se posekají všechny plochy naráz a hmyz nemá kam utéct. V současné době musí zemědělci, kteří chtějí dotace, podle nařízení Evropské unie posekat všechny louky k určitému datu. Takže jednorázově zničí i housenky, které ještě nestačily dokončit svůj vývoj.

Hodně se hovoří o poklesu počtu včelstev, nedostatku opylovačů…

Domácí včely jsou z větší části závislé na lidech. Budou-li včelaři, budou včely. Ona ale včela určitě není jediný opylovač. Opylovat rostliny může široké spektrum hmyzu, i někteří brouci, motýli. Nejvíce práce odvádějí blanokřídlí, druhy divokých, hlavně samotářských včel, čmeláci. Pomoci jim můžeme tím, když jim poskytneme místa vhodná ke hnízdění. Volnou neobdělanou půdu kde si můžou hrabat nory. Můžeme jim nabídnout včelí domečky, nějaký ten nepořádek, duté pahýly, pařízky, kde se můžou uhnízdit čmeláci.

Kterého hmyzího zástupce byste rád na svých toulkách přírodou tady na jihu objevil?

Přál bych si najít krásného motýla otakárka ovocného. Asi se mi to ale nepodaří, vidět jej opět v jižních Čechách. Už je tu veden jako vyhynulý.

Když jsme u těch vyhynulých druhů: může sem naopak dorazit i nějaký nový, nepříjemný hmyz?

Myslíte něco hodně bodavého, jedovatého? Toho bych se neobával. Nejhorší totiž není ten hmyz, ale to, co v některých případech může přenášet. Valtická horečka už na jižní Moravě existuje, ale když tu kromě ní bude i klasická malárie, bude to horší.

Tohle bude otázka jak od žáka třetí třídy. Ale opravdu: co vlastně dělá hmyz v zimě?

Hmyz je závislý na teplotě. To znamená, že v zimě neaktivuje, nebo naprosto minimálně. Ideální je nechat ho zazimovaný, ať již v nějakém dřevě, nebo i v nějakých nevytopených domácích prostorech, kůlnách, garážích.

Popsal jste už vy sám nějaký nový druh hmyzu?

Já sám se spíš věnuji bionomii druhů, takže nedělám systematiku, nepopisuji druhy. Ale po mně je popsán jeden druh kovaříka ze Zabajkalí.

To je fantastické! Jak se to tak přihodí?

Kovaříka jsem v Zabajkalí objevil, bylo to ve velmi odlehlém území Tuvinské autonomní republiky, a když se zjistilo, že je to ještě neznámý druh, tak byl po mě italskými kolegy popsán jako kovařík Cardiophorus kleteckai Platia, Cudenzi 2009.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.12.2018

ZDENĚK KLETEČKA (60)

Narodil se v roce 1958 v Plzni. Díky zájmu o hmyz se přihlásil na Střední lesnicko-technickou školu v Písku. Poté pokračoval na Charkovské státní univerzitě v tehdejším SSSR, kde vystudoval vědeckou biologii na katedře entomologie. V roce 1983 nastoupil do Entomologického ústavu ČSAV, věnoval se problematice obaleče na borovicích. V Jihočeském muzeu pracuje od roku 1991. Je specialistou na brouky krasce.

PŘÍRODOVĚDNÉ ODDĚLENÍ JIHOČESKÉHO MUZEA

Zkoumá přírodu v regionu, ve svých sbírkách ukládá doklady o proměně přírody a výskytu jednotlivých druhů na jihu Čech. Vydává odborný časopis, laickou veřejnost seznamuje s přírodou formou výstav, expozic s bohatostí místní přírody.


Další články z této rubriky:

Chci být komedian boží

Poznali jsme se v době jeho úplných českobudějovických divadelních začátků. Tehdejší soubor kolem ředitele a režiséra Martince byl něč... Více informací

Budějovice si neváží cyklistů

Jedenatřicetiletý Lukáš Bajt založil roku 2013  společně s kamarádem Petrem Klikou spolek CykloBudějovice, který se snaží propagovat v... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: