Zaměřuje se na krásu jihočeské přírody a architektonické bohatství, které nám zanechali naši předkové.Snímky českobudějovického fotografa Petra Kubáta si oblíbili i čtenáři našeho magazínu.

Pro BUDLive fotíš Budějovice. Ale tebe to táhne daleko více do volné krajiny, že?
Možná bych to upřesnil. Nejsem vyloženě krajinkář a fotograf přírody. Hledám v krajině stopy člověka. Když vidím pěkný kostelík, boží muka, hráz rybníka, to mě zajímá. A měla by z toho být cítit historie. Včera jsem byl třeba fotit u Vimperka – na Mařském vrchu. Tam jsem našel úplně vše, co potřebuji. Malou kapli ve tvaru románské rotundy přilepenou k rozhledně, křížovou cestu, kamenné moře, dokonce i zbytky keltského oppida. A k tomu bylo dobré světlo. Nádherné podzimní focení!  

Kolik snímků si z takové výpravy domů přivezeš?
Z jednoho výletu tak tři sta. Někdy o něco méně, občas ale třeba tisíc. Pak z toho vzniknou jen dva tři povedené snímky.

Obr.1) Krajina pod Kletí, Brloh, foto Petr Kubát

Takže abys byl spokojený, musí fotografie vypadat jak?
Jsem docela perfekcionista. Dobrá fotka musí být souhrou několika faktorů – zajímavého motivu, dobrého světla a kompozice. A nejcennější je, když fotografie je nejenom technicky v pořádku, ale má i svou unikátní vlastnost. Proto si vážím třeba fotografie blesků, které jsem udělal při bouřce u Temelína, nebo duhy klenoucí se přes oba břehy v Týně.

S tou bouřkou jsi mi nahrál. Chtěl jsem se totiž zeptat, jak moc fotograf trpí, když vidí nějakou nečekanou kompozici, nebo třeba jedinečnou atmosferickou událost a ... nemá u sebe foťák. Trápíš se tím?
Dříve ano. Ale dnes máš po ruce mobil. Nemá to sice kvalitu na tisk velkého plátna, ovšem hezké fotky s mobilem uděláš. Takže fotit mohu téměř kdykoliv a ve stresu z promarněné příležitosti nejsem.   

Která disciplína je nejtěžší?
Obecně nejvíc dají zabrat panoramata. Na místě samém strávíš spoustu času. A další čas při úpravě doma. Musíš složit třeba 30 různých expozic do jednoho snímku. Vyhrát si s každým detailem. Jsou ale fotografové, kteří jedno panorama složí třeba z deseti tisíc snímků.

Promiň, je to ještě vůbec fotografování? Není to už jen počítačová disciplína, kdy místo focení trávíš víc času u monitoru, laděním barev, retušováním ...
Odpovím otázkou. Myslíš si, že třeba barokní  holandští mistři nebo romantičtí krajináři pracovali jinak? Kdepak. V krajině si načrtli skici, rozvrhli základní kompozici a teprve doma obraz tvořili a dodělávali. Celé dny, dokonce i měsíce. Práci fotografa vnímám podobně. A líbí se mi přistupovat k fotografii jako k malbě. Mám to tak rád. Navíc krajinářský fotograf nemusí nutně zobrazovat přesnou realitu, ale může nabízet svůj vlastní pohled.

Obr.2) Soumrak na Šumavě, Želnava, foto Petr Kubát

Nechtěl bys pořádat workshopy pro veřejnost?
Individuální kurzy si umím představit. Pár jsem jich už udělal. Nejsem ale fanouškem velkých skupin. Účastníci workshopů pak většinou publikují totožné fotografie ze stejného místa. Vede to k ohromné inflaci zajímavých lokalit. Kolikrát jste třeba už viděli Kašperk v mlze? Nebo Chalupskou slať s břízou na ostrůvku? Toto „přefocování“ známých míst je fenoménem hlavně na Instagramu. Je smutné, že mnozí autoři se spokojí jen s kopií. Potom se často stává, že některý fotograf objeví zajímavé místo, publikuje z něj snímky, pak na něj vezme účastníky svého workshopu a kolotoč už nejde zastavit. Takhle dopadlo například Moravské Toskánsko u Kyjova.  

Když mluvíš o zajímavých lokalitách. Které jihočeské místo tě nikdy nezklame?
Je to jednoduché – Český Krumlov. Tam můžeš vyjet kdykoliv. Pokud nevyjde počasí, nafotíš vždycky zajímavé detaily. A když počasí naopak vyjde, je opar nad vodou a dobré světlo – je Krumlov dokonalý! Ale ona je to vlastně trochu zbytečná otázka. Celkově platí, že my, Jihočeši, krásu našeho kraje už ani nevidíme, přitom fotogenická místa najdeme na jihu téměř všude. Barokní stopa v naší krajině je vyhlášená. Jen my to téměř nevnímáme.  

Jsou pro tebe zajímavé Budějovice?
Rozhodně nejsou nudné. To v žádném případě. Nejraději fotím u soutoku řek a kolem slepého ramene. Ale teď mě to táhne víc ven. Do volné krajiny a do přírody.
 

Obr.3) Fotograf Petr Kubát

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 12.12. 2020