Osobnosti

Pečovala jsem o anglickou aristokracii

ŘÍKÁ LUCIE KACEROVSKÁ, STUDENTKA PEDAGOGICKÉ FAKULTY

Autor: Jan Cempírek Foto: Petr Zikmund a archiv Lucie Kacerovské

V těchto měsících dokončuje studia na budějovické pedagogické fakultě. Myslí je však již opět v Anglii, kde strávila poslední dva roky jako pečovatelka ve vyhlášené agentuře pro „high society“. Studentka Lucie Kacerovská vypráví o své zkušenosti z péče o klienty z vyšších sociálních vrstev.

Jak se člověk stane pečovatelkou anglické aristokracie?
Začnu asi od vzdělání. Jako střední školu jsem si vybrala „zdrávku“. Líbilo se mi zaměstnání mé tety, která je vrchní sestrou v nemocnici, a mně přišlo dobré vystudovat něco podobně praktického a užitečného. Navíc jsem ale vždycky chtěla umět výborně anglicky...


... a právě angličtina vás nasměrovala do Velké Británie.
Ano. Kde jinde se jazyk pořádně naučit než v Londýně? S programem Erasmus jsem tam vyrazila. Jenže byl rok 2019, kdy vrcholily zmatky kolem brexitu. Moje brigáda, která mi měla pomoci při financování ubytování, nevyšla. Kamarádka mi ale poradila, ať se zkusím poptat v agentuře zaměřené na pečovatelské služby. Že tam dobře platí od hodiny, a když jsem vlastně ta zdravotní sestra, tak mě přijmou.


Věděla jste tehdy, do čeho jdete?
Vůbec. Nevěděla jsem třeba, že doporučená agentura se stará o ty nejbohatší Brity, kteří mají často vazbu na královskou rodinu. Myslela jsem, že budu obyčejnou pečovatelkou s pevným platem, který mi pomůže splácet nájem. Prostě dobrá práce za dobré peníze.


A přišel váš první klient.
Hodili mě rovnou do vody. Prvním klientem byl ochrnutý padesátiletý Brit. Já mu vůbec nerozuměla. Vždycky něco řekl, já si tipla, co chce, přinesla jsem mu to, on protočil panenky. Teprve později jsem pochopila, že agentura ho využívá jako test. Nebyl aristokrat, ale normální muž, kterého bavilo zaučovat nové pečovatelky. Byl trpělivý a rád adeptkám vysvětloval co a jak. Takže na něj vzpomínám ráda. Zato druhá klientka byla totální propadák.


To už byla aristokratka?
Ano. Paní bylo osmdesát a vůbec jsme si nesedly. Vadilo jí snad vše. Že jsem něco udělala, že jsem něco neudělala. Že nejsem na její úrovni. Agentuře jsem oznámila, že takhle nemohu. A pomohlo to, agentura věděla, že to s paní není jednoduché. Že paní je snobka. Dostala jsem jinou práci, pak další. Nakonec si mě klienti vyloženě začali přát a říkali mi „Lovely Luci“. To mi dalo velkou sebedůvěru.


Čím se to zlomilo?
Pochopila jsem, jak to chodí. Práce pečovatelky je jednak společenská – s klienty chodíte nakupovat, pro léky, za kulturou. Pochopitelně také ošetřujete, staráte se o hygienu, pomáháte s medikací a podobně. Ale důležitější stránkou této práce je váš přístup. Ten musíte mít britský. Brit vám totiž neřekne, co máte dělat. Musíte to odpozorovat a podle toho jednat. A když uděláte něco špatně, hned to poznáte. Připravíte čaj, který není podle pravidel? Brit ho nebude „jen ze slušnosti“ pít. Prostě nechá čaj stát. Rozhrnete závěs na půl metru místo na dvacet centimetrů? Problém. Britové jsou absolutně asertivní. Ale zvyknete si, a nakonec vám to přijde vlastně přímočaré a jasné.  


Jaký byl váš nejzajímavější klient?
Měla jsem hlavně klientky. Moc ráda vzpomínám na dvorní dámu královny Alžběty II. jménem Diana Marion Maxwell. Když na konci roku zemřela, psala o ní média celého světa jako o dámě, jejíž smrt rozplakala královnu. Byly si blízkými osobami čtyřicet pět let! Já se o ni starala vloni. Po tělesné stránce na tom byla už dost špatně, ale mentálně zůstávala v pohodě. A byla lidská. Chodily za ní kamarádky na kus řeči, občas si se mnou zahrála šachy. Večer vyžadovala skleničku whisky na dobrou noc. Opravdová aristokratka.  


Když jste spolu hrály šachy, to je běžné mezi pečovatelkou a klientkou?    
Já myslím, že mi v tohle směru hodně pomohly reference agentury. Pečovatelkami jsou většinou pracovnice z chudších poměrů, které nemají moc rozhled o světě. Angličanky o tuhle práci nestojí. Proto bylo velkým plusem, že jsem evropskou vysokoškolačkou a agentura tuhle mou výhodu vždy zdůrazňovala. Klienti ke mně přistupovali většinou férově, jistý odstup ale zůstal vždy.


Na jaké další klienty ráda vzpomínáte?
Pečovala jsem o výtvarnici, která učila dceru Alfonse Muchy. Nebo jsem byla v rodině nakladatele Maxe Reinhardta, kterému se říká poslední britský nakladatel – gentleman.


Budete v pečovatelském oboru pokračovat?
Teď jsem doma, potřebuji dodělat vysokou školu. Do Londýna se vrátím, ale hlavně kvůli angličtině, kterou chci později vyučovat. Pečovatelství mi pomohlo získat praxi v té nejkvalitnější angličtině. Kde jinde bych mohla mluvit „Oxford English“ a ještě za to dostávat zaplaceno. (Úsměv) Ale profesně chci být učitelkou angličtiny. Dobrou učitelkou, ten jazyk mě opravdu hodně baví.    
 

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 22.03.2022

Kdo je Lucie Kacerovská (1997)


Studentka posledního ročního Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity oboru Angličtina – Výchova ke zdraví. Maturovala na zdravotnické škole v Klatovech. Ve dvaadvaceti vyrazila do Londýna, kde nakonec zůstala dva roky. Díky zájmu o angličtinu a zdravotnictví dostala práci u prestižní pečovatelské agentury Draycott Nursing & Care, která obstarává pečovatelské služby převážně pro londýnskou smetánku. 


Další články z této rubriky:

Obrazy Vojtěcha Kubašty nám ulehčují život

Do světa vánočních svátků, betlémů a dětského radostného očekávání štědrovečerního tajemství zve výstava v Jihočeském muzeu v Českých ... Více informací

Nové kapely nevznikají, aktivní je jen rapová scéna

Koncerty Středy před K2 jsou dlouholetou součástí letní kulturní nabídky v Českých Budějovicích. I letos čeká na návštěvníky pořádně š... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: