Publicistika

Proč mluvíme s Rakušany globální hatmatilkou

aneb KAŽDÝ BUDĚJČÁK BY MĚL UMĚT ASPOŇ PÁR SLOV NĚMECKY

Autor: Marek Kerles Foto: archiv

Nedávno jsem na začátku Krajinské ulice potkal partu starších, prošedivělých motorkářů. Hned se mě ptali: „plís, ken jú help. Vot vej tu…“ A ukazovali mi na mobilu fotku Masných krámů. Jenže já se jejich angličtinou ošálit nenechal. Nevím jak, ale poznám Rakušany na sto honů. I kdyby mluvili svahilsky.
A tak těm motorkářům svou špatnou němčinou říkám: „Sakra chlapi, proč nemluvíte německy? Tady jste v Budějcích! Tady dřív každej mluvil německy.“ Motorkáře jako by polili živou vodou. A hned: „Ach so, ach danke!“ Prostě jsme se hned domluvili a já je poslal rovnou za nosem do Masňáků.

Masne kramy

Ilustrační obrázek: zdroj restaurace Masné krámy

Tohle se mi v poslední době stává poměrně často. Tedy, že slyším, jak Rakušané (i Němci), kteří přijedou do Budějc, používají k dorozumívání místo němčiny, nebo pokusu o češtinu, takzvanou globální hatmatilku (jak jeden můj kolega nazývá tuto podobu angličtiny).
Ptal jsem se na to svého kamaráda, novináře z Lince, který mě minulou neděli navštívil i s manželkou. A já mu říkám: „Proč si sakra objednáváš v Budějcích „tú bírs“, když by sis měl objednávat „zwei bier“?“ A on mi říká, že se němčinu používat bojí. Spadla mi brada. Proboha proč?
Údajně proto, že mají s paní takovou zkušenost. Když se prý v Česku (nejen v Budějcích) snaží mluvit v hospodě německy, často to vzbuzuje nevoli. Nebo se jim alespoň zdá, že vždycky někdo utrousí něco v tom smyslu: „Skopčáci podělaný, ať se naučí česky, když k nám jedou. My u nich taky nemluvíme jako doma.“
A tak si prý raději v obchodě nebo v hospodě objednávají globální hatmatilkou, protože ta naprosto paradoxně nikomu nevadí ani nikoho neuráží.
Jenže Budějce nejsou jen tak obyčejné město! V Budějcích se vždy mluvilo česky i německy.
Dokonce se ani nedá v pravém slova smyslu mluvit o budějovických Češích a Němcích. Skupiny těch, kteří mluvili více jedním než druhým jazykem, se navzájem prolínaly, měnily a doplňovaly. A společně vytvářely to, čemu říkáme historické dědictví města. Koneckonců i na lahvích piva, kterým se chlubíme celému světu, je napsáno stejně tak Budějovický jako Budweiser.
Udržovat v Budějcích němčinu jako prostředek běžné komunikace znamená mnohem víc než vycházet vstříc německy mluvícím cizincům. Je to i projev budějckého patriotismu a také toho, že známe svoji historii a jsme na ni hrdí. Každý v Budějcích by měl alespoň trochu mluvit německy.
Tohle všechno říkám svému kamarádovi z Lince a on mi povídá: „No jo, jenže i my bychom měli učit češtinu. Je to ostuda, že ani takoví Rakušáci z Gmündu neumějí dnes jediné slovo česky.“
To je pravda.
I Rakušané si zřejmě myslí, že je lepší se dorozumívat s českými sousedy neumělou angličtinou než se ztrapňovat hledáním českých slovíček. Mně ale připadá mnohem směšnější a trapnější, když se Rakušan z Gmündu a Čech z Budějc, kteří spolu mají historicky tolik společného, domlouvají na ulici globální hatmatilkou.

kerslesm@seznam.cz

Rakouská vlajka

Je tvořena listem o poměru stran 2:3, se třemi vodorovnými pruhy: červeným, bílým a červeným. Její vzor a barvy odpovídají historickému štítu ze státního znaku. Vlajka patří k nejstarším na světě. Podle legendy, která vznikla ve středověku, bojoval babenberský vévoda Leopold V. v křižáckém tažení roku 1191 v Akkonu za Svatou zemi tak udatně, že po boji bylo jeho bílé bojové oblečení úplně od krve. Když si však sundal pásek, oděv pod ním nebyl krví dotknutý. Jedinečný pohled, který se mu naskytl, přijal za svoji symboliku, jak barvy, tak i rozložení. V roce 1786 se stala červeno-bílo-červená vlajka rakouskou vojenskou, státní a do roku 1869 obchodní vlajkou (byla ještě doplněná štítem s korunou), v Rakousko-Uherské monarchii byla rakouskou národní vlajkou. Od roku 1918 je rakouskou národní vlajkou; pokud je doplněná státním znakem v bílém pruhu, jde o vlajku státní. Motiv tří vodorovných červenobílých pruhů se objevuje i na vlajkách Lotyšska, Libanonu, Francouzské Polynésie či amerického státu Georgie. 

vlajka

(zdroj: Wikipedie)


Další články z této rubriky:

Kde starým předmětům vracejí původní krásu

Jak se dostanou rozbité archeologické nálezy z lesa až do vitríny Jihočeské muzea? Co se děje s předmětem, když se stane sbírkovým e... Více informací

Severní spojka na začátku výstavby

Bagry se zakously do několika osiřelých domů v Kněžských Dvorech. Po dlouholetém plánování tak začala stavba přeložky silnice I/20, tzv... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: