Nedávno jsem na začátku Krajinské ulice potkal partu starších, prošedivělých motorkářů. Hned se mě ptali: „plís, ken jú help. Vot vej tu…“ A ukazovali mi na mobilu fotku Masných krámů. Jenže já se jejich angličtinou ošálit nenechal. Nevím jak, ale poznám Rakušany na sto honů. I kdyby mluvili svahilsky.
A tak těm motorkářům svou špatnou němčinou říkám: „Sakra chlapi, proč nemluvíte německy? Tady jste v Budějcích! Tady dřív každej mluvil německy.“ Motorkáře jako by polili živou vodou. A hned: „Ach so, ach danke!“ Prostě jsme se hned domluvili a já je poslal rovnou za nosem do Masňáků.

Ilustrační obrázek: zdroj restaurace Masné krámy

Tohle se mi v poslední době stává poměrně často. Tedy, že slyším, jak Rakušané (i Němci), kteří přijedou do Budějc, používají k dorozumívání místo němčiny, nebo pokusu o češtinu, takzvanou globální hatmatilku (jak jeden můj kolega nazývá tuto podobu angličtiny).
Ptal jsem se na to svého kamaráda, novináře z Lince, který mě minulou neděli navštívil i s manželkou. A já mu říkám: „Proč si sakra objednáváš v Budějcích „tú bírs“, když by sis měl objednávat „zwei bier“?“ A on mi říká, že se němčinu používat bojí. Spadla mi brada. Proboha proč?
Údajně proto, že mají s paní takovou zkušenost. Když se prý v Česku (nejen v Budějcích) snaží mluvit v hospodě německy, často to vzbuzuje nevoli. Nebo se jim alespoň zdá, že vždycky někdo utrousí něco v tom smyslu: „Skopčáci podělaný, ať se naučí česky, když k nám jedou. My u nich taky nemluvíme jako doma.“
A tak si prý raději v obchodě nebo v hospodě objednávají globální hatmatilkou, protože ta naprosto paradoxně nikomu nevadí ani nikoho neuráží.
Jenže Budějce nejsou jen tak obyčejné město! V Budějcích se vždy mluvilo česky i německy.
Dokonce se ani nedá v pravém slova smyslu mluvit o budějovických Češích a Němcích. Skupiny těch, kteří mluvili více jedním než druhým jazykem, se navzájem prolínaly, měnily a doplňovaly. A společně vytvářely to, čemu říkáme historické dědictví města. Koneckonců i na lahvích piva, kterým se chlubíme celému světu, je napsáno stejně tak Budějovický jako Budweiser.
Udržovat v Budějcích němčinu jako prostředek běžné komunikace znamená mnohem víc než vycházet vstříc německy mluvícím cizincům. Je to i projev budějckého patriotismu a také toho, že známe svoji historii a jsme na ni hrdí. Každý v Budějcích by měl alespoň trochu mluvit německy.
Tohle všechno říkám svému kamarádovi z Lince a on mi povídá: „No jo, jenže i my bychom měli učit češtinu. Je to ostuda, že ani takoví Rakušáci z Gmündu neumějí dnes jediné slovo česky.“
To je pravda.
I Rakušané si zřejmě myslí, že je lepší se dorozumívat s českými sousedy neumělou angličtinou než se ztrapňovat hledáním českých slovíček. Mně ale připadá mnohem směšnější a trapnější, když se Rakušan z Gmündu a Čech z Budějc, kteří spolu mají historicky tolik společného, domlouvají na ulici globální hatmatilkou.

kerslesm@seznam.cz