Zvěrolékařka Veronika Krepsová založila před čtyřmi lety jedinečnou charitativní akci Očkování psů lidí z ulice zdarma. Jednou za rok dává psům českobudějovických bezdomovců léky na odčervení a provádí jim očkování proti vzteklině. Pátý ročník benefice plánuje na podzim letošního roku.

Proč jste se stala zvěrolékařkou?

Pro práci zvěrolékařky jsem se rozhodla v útlém mládí, dědeček byl zvěrolékař a mě se to povolání líbilo. Všechny kamarádky si hrály na princezny a já na zvěrolékařku. Když jsem byla větší, děda mně bral s sebou i do práce. Jezdili jsme na inseminační stanici býků, očkovat k chovatelům králíky a podobně...

Vysokou školu jste absolvovala v roce 2014 a hned vzápětí jste začala s praxí. Co vás na té práci přitahovalo?

Určitě to byla touha vyrovnat se dědečkovi. Všichni mě k němu přirovnávali a říkali mi, že budu jako on, čemuž jsem se v dětství bránila. A pak to byla taky touha pomáhat a být v kontaktu se zvířaty. Veterinární obor je široký, já se věnuji převážně malým zvířatům jako jsou psi, kočky, králíci. Ale bezmála čtyři roky jsem ošetřovala i skot a prasata.

Jak jste dospěla k benefiční práci?

O charitě jsem přemýšlela už na vysoké škole. Sledovala jsem práci Lékařů bez hranic, kteří pomáhají v zahraničí. Po škole jsem chtěla vycestovat do třetích zemí a účastnit se charitativního programu ve veterinární sféře, ale bylo to zatížené velkými finančními náklady spojenými s výdaji na ubytování nebo jídlo v dané oblasti. A protože jsem neměla tolik peněz, tak mě napadlo, proč jezdit do zahraničí, když můžu s nižšími provozními náklady pomáhat doma. Proto jsem si vymyslela svůj projekt, který vedu už čtvrtým rokem. Kdyby projekt neměl smysl, tak bych ho hned v počátku ukončila. Lidi bez domova ale mou pomoc vítají a mě to motivuje pokračovat. Očkuji jim psy a přitom si popovídáme, co se za rok událo, jak se daří zvířatům. Potkáváme se i v průběhu roku, popovídáme si na ulici a je to příjemné.

Jak vypadá konkrétní pomoc lidem bez domova?

Akce se pravidelně koná před sportovní halou. Zdravým zvířatům podám lék na odčervení a očkování na vzteklinu plus potvrzení o očkování. Jde nejen o to předejít onemocnění, ale i o legislativní záležitost. Majitelé psů mají totiž povinnost nechat očkovat psa proti vzteklině.

Mají psi lidí z ulice velké zdravotní problémy?

Jsou to paradoxně šťastná zvířata. Celý den jsou venku a tráví dvacet čtyři hodin se svým pánem, kterého bezpodmínečně milují. Nemají nedostatek kontaktu, jsou dobře živení a prakticky bez problému. Lidé bez domova totiž často nejdřív nakrmí své psy a pak až sebe. Proto je při naší akci můžeme jak hned naočkovat, tak jim dát i lék na odčervení. Majitelé psů s nimi totiž často chodí tam, kde je veřejnost – chodí do města a do parků i mezi ostatní psy. Tím, že jsou naočkovaní, neohrožují sebe ani okolí.

Máte nějaké následovníky?

Moje kolegyně Anita Eibel Frencová začala s něčím podobným na Vysočině, dokonce jsem prý byla její inspirací. Neočkuje psy lidí bez domova přímo v krajském městě jako já, ale soustředí se na okolí Jihlavy.

Jak vám jde dohromady skloubit práci, pomoc potřebným a péči o zvířata?

Dohromady to musí jít, člověk na to, co opravdu chce, si vždy čas udělá. Chodím se svými pejsky ráda ven, kde si vyčistím hlavu a utřídím myšlenky. Starám se o Elu a Baka, německé ohaře a o kocoura Míšu. Bez nich by to v mém životě už nešlo. Díky nim dokážu být více empatická ke svým pacientům.

Jaké máte plány do budoucna?

Věnovat se naplno praxi. V současné době jsem započala i spolupráci s paní Ivou Volkovou, která zřídila první dočasný domov pro týrané psy a stará se o nemocné staříčky.

Zveřejněno v rubrice PROFESE

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.06. 2019