Osobnosti

Holky na plovárně i krásná solnice

BUDĚJOVICE POHLEDEM SOCHAŘE PAVLA OPOČENSKÉHO

Autor: Jan Cempírek, foto: Petr Zikmund a archiv oddílu čtveráci

Jedním ze sochařů, kteří se letos zapojili do výstavy Umění ve městě, je Pavel Opočenský. Jeho jméno zná i mnoho lidí, kteří se o umění jinak nezajímají. Důvodem jsou dva případy, které dostaly sochaře s výbušnou povahou před soudní tribunál.


Ačkoliv je sochař původem z Karlových Varů, považuje Budějovice za město, kde se formovaly jeho názory. Prožil zde začátkem 70. let tři roky v učení, a jakmile přijde na město pod Černou věží řeč, v jeho řeči zazní nadšení. "Budějce, to je mládí. Odtud jsem si odnesl spousty zásadních věcí, zážitků a názorů," zjihne kontroverzní sochař Pavel Opočenský, který patří letos mezi účastníky 11. ročníku Umění ve městě. Pojďme se podívat na Budějovice jeho očima.

Dům v Krajinské

Tady jsem rok bydlel u rodiny Habrdů. Měli ohromný byt v 1. patře a mým nejoblíbenějším místem byl výklenek plný světla vedoucí do ulice. Ale život v bytě byl náročný, pro obě strany. Pan domácí byl totiž zároveň můj mistr v učení, a tak jsme spolu byli vlastně ve škole i ve volném čase. Jenže on byl kovaný komunista a já měl dlouhé vlasy a navíc tvrdou palici. To nemohlo dělat dobrotu. Po roce jsem utekl. Sehnal jsem si ubytování na intru u Sfinxu a vůbec mi nevadilo, že to bylo v paneláku a daleko za městem v poli. Hlavně, že jsem získal svobodu.

Klub Beseda

Už jsem skoro zapomněl, kudy se tam chodí, ale atmosféru cítím stále. Bylo to nejoblíbenější místo setkávání mládeže. Nedělní čaje, to bylo něco! Skvělá hudba, zábava a krásný holky. Jestli mi něco připomíná tehdejší dobu, tak právě chvíle v Besedě.

Plovárna

Když jsem se přistěhoval do města, fungovala ještě stará plovárna. Já závodně plaval, a tak jsem tady byl každou volnou chvíli. A pochopitelně nejen kvůli sportu. Chodily sem senzační holky a jedna z nich ze mě právě na plovárně udělala muže. Jednou v létě v kabince, táhlo mi na sedmnáct let. Na to nejde zapomenout! Ale zatímco holky mě od té doby zajímají stále, se sportem jsem právě na budějovické plovárně vlastně skončil. Ono to plavání pořád sem a tam v jedné dráze časem omrzí. Já soutěžím hrozně rád, ale musí to být i zábava. A plavání moc zábavné není. Ale abych nezapomněl - budějcká plovárna je opravdu nádherná stavba. Nevím, kde jinde by měli podobnou krásu. Snad jen v Mnichově olympijský stadion. Ale minimálně v Čechách nemá konkurenci. Překrásná věc!

Starožitnictví v České ulici

Jsem vášnivým sběratelem technických blbůstek. Třeba kompasy, buzoly, stará měřicí přístroje - to mě zajímá. Něco, v čem je třeba najít přesnost. V každém městě, které navštívím, hledám starožitnictví a zde pátrám po pokladech. Takže do starožitnictví vyrazím po rozhovoru pochopitelně i v Budějovicích. A už se těším, jaké poklady zde vykutám!

Solnice

Úžasná stavba! Budova solnice na Piaristickém náměstí je mé nejmilejší místo ve městě. Má takovou sílu! Jen se podívejte na štít objektu a na ty lomené křivky. Lidé, kteří to stavěli, museli o budově určitě hodně přemýšlet. Aby byla nejen účelná, ale i poctivá a krásná. A navíc ty tři hlavy údajných zlodějů. Lidé milují příběhy a když má i krásná stavba svůj poutavý příběh, je to nádhera.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.06.2018

PAVEL OPOČENSKÝ (63)

Karlovarský rodák, začátkem 70. let se v Budějovicích učil oboru pasíř (umělecký obor s kovem, pozn. red.). V roce 1979 emigroval, do 90. let žil v USA. Krátce po návratu se stal mediálně známý, když se zastal dvojice lidí, kterou ohrožovali skinheadi, a jednoho z útočníků zabil nožem. Za svůj čin byl mediálně oslavovaný. Naopak nevoli u veřejnosti vzbudil v roce 2004, kdy byl stíhán a odsouzen k nepodmíněnému trestu za pohlavní zneužívání nezletilých romských dívek. Sám o té události říká: "Holky nebyly žádná neviňátka, ale věděl jsem, že porušuji zákon. V base jsem se aspoň vyučil novému řemeslu - soustružení kovů." Jako sochař si oblíbil zejména práci se žulou či syenitem. Do výstavy Umění ve městě se zapojil sochou Obelisk na Piaristickém náměstí (na snímku výše).

OČIMA REDAKTORA

Sochař měl na sobě šperk, který si sám vyrobil. Byl na něj velmi pyšný, to se nedalo přehlédnout. Během hovoru na šperk zavedl několikrát řeč a ta věcička ho vlastně v mých očích skvěle charakterizovala. Je bytelná, divná a pro řadu lidí úplně nepochopitelná. Jako Opočenský. Ale je za ní skrytý i příběh, a sochař má pro věci s příběhem slabost. O šperku řekl: "V base jsem se vyučil strojním zámečníkem. Udělal jsem tam sérii šperků a několik Romáků naučil vztah k řemeslu. To jde, ne?" Šperk na jeho klopě mi tak splynul s autorem. Někomu se líbí, jinému ne. Ale nějaký názor vždy vyvolá. Právě tak jako jeho tvůrce.


Další články z této rubriky:

Chci být komedian boží

Poznali jsme se v době jeho úplných českobudějovických divadelních začátků. Tehdejší soubor kolem ředitele a režiséra Martince byl něč... Více informací

Budějovice si neváží cyklistů

Jedenatřicetiletý Lukáš Bajt založil roku 2013  společně s kamarádem Petrem Klikou spolek CykloBudějovice, který se snaží propagovat v... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: