Osobnosti

Snad zvítězí Mikuláš nad Krampusem

rozhovor s Hanou Soukupovou etnografkou Jihočeského muzea

Autor: Radek Gális, foto: Petr Zikmund

Vánoce připomínající narození Ježíše Krista v Betlémě před 2000 lety patří k nejkrásnějším svátkům roku, na které se váže spousta lidových zvyků a tradic. O některých z období adventu i Vánoc vypráví etnografka Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Hana Soukupová. Ta v muzeu pečuje o více než několik desítek tisíc předmětů z etnografické sbírky.

Jak jste v dětství prožívala Vánoce a jaké hezké sváteční vzpomínky vám z té doby utkvěly v paměti?
Vánoce jsme trávili vždycky doma, což se v mém životě nikdy nezměnilo – tak to bylo v dětství a je to tak dodnes. Nedovedu si představit Vánoce v hotelu nebo na exotické dovolené, jsou pro mě svátky rodiny a domova. Dárky jsou fajn, v dětství pro mě byly určitě důležité a těšila jsem se na ně, ale v 60. letech, kdy jsem byla malá, bývaly pod stromečkem jen knížky a pár hraček. Měli jsme z nich radost, žádné záplavy darů jsme nečekali.  Bezvadný dárek byl malý kazetový magnetofon, který jsem dostala někdy kolem patnácti. Kdo zažil za normalizace hlad po dobré muzice a nadšení z nahrávek zakázaných zpěváků, ví, o čem mluvím. Ten kazeťák mi vydržel dlouho, nahrávala jsem na něj třeba celá vystoupení Vodňanského a Skoumala. Kvalita byla samozřejmě všelijaká. Ale kde ty kazety skončily, už bohužel nevím.

Betlem

Ob. 1) JIhočeský betlém


Pracujete v Jihočeském muzeu jako etnografka. Mají jihočeský advent a Vánoce nějaká specifika?
Myslím, že nějaké vysloveně místní vánoční zvyky bychom tu nenašli. Zajímavé je, že v době adventu se v Borovanech u Milevska udržela obchůzka Barborek, což je naprosto ojedinělé. V minulosti ale byly obchůzky bíle oblečených dívek v předvečer svátku svaté Barbory na jihočeském venkově běžné. Chodívaly po staveních s metlou v jedné ruce a s košíkem s dárečky v druhé, odměňovaly hodné děti, které se poslušně a správně modlily, a hrozily těm nezvedeným. Tenhle zvyk se ale dochoval právě jen v Borovanech na Písecku, dokonce je zapsaný do Seznamu nemateriálních statků Jihočeského kraje. A ještě k adventu: já jen doufám, že v jižních Čechách nezdomácní strašidelný Krampus z německého a rakouského folklóru a zůstane nám starý dobrý Mikuláš.

Když jste zmínila Barborky z poměrně omezeného regionu, znamená to, že zvláštní zvyky byly spíše v jednotlivých obcích?
Pokud jde o jihočeské Vánoce, etnografové zaznamenali v minulosti některé zvláštní místní zvyky a pověry, ale to jsou spíš kuriozitky. V době zimního slunovratu a přelomu roku si lidé chtěli pomocí pověrečných praktik zajistit příští úrodu, zdraví a štěstí v milostném životě nebo nahlédnout do budoucnosti, a tak dělali různé pro nás dnes podivné věci: při zadělávání těsta chodily na Štědrý den ženy objímat stromy, aby jim těstem předaly sílu pro dobrou úrodu v dalším roce, slepicím se dávaly zaječí bobky s moukou, aby hodně nesly, a před večeří se stoupalo bosou nohou na sekyru, aby nebolely nohy. Magický význam mělo i složení štědrovečerní tabule, která měla být bohatá, aby bylo ve stavení v příštím roce všeho dost. Nesměl chybět med, česnek, houby, zelí, hrách, mák nebo omáčka ze sušeného ovoce. Všechny potraviny skládající se z malých zrníček zajišťovaly podle lidové víry dostatek a bohatství, česnek měl ochrannou moc, hrách dodával sílu. Od stolu se dával kousek domácím zvířatům, stromům i studni. Těch pověr je v národopisné literatuře zaznamenáno spousta, můžete se inspirovat.

Vánoční formička

Obr 2) Vánoční formička


K Vánocům patří i ozdobený stromeček.  
Samotné vánoční zvyky jsou v našem regionu podobné jako jinde. Zvyk zdobit stromeček se na venkov šířil pomalu z městského a šlechtického prostředí a bývaly na něm jen perníčky, papírové řetězy, ořechy nebo jablíčka. Kupované ozdoby se objevily až později. Dárky byly jen skromné, trocha sladkostí nebo jednoduché hračky. Děti se těšily na vánočky (říkalo se jim postaru housky) a dobroty na štědrovečerním stole. Co možná překvapí, ryba nebyla tak samozřejmou součástí slavnostní večeře jako dneska a dopřát si ji mohli spíš zámožnější rodiny. Díky velkému množství rybníků se ale v našem kraji objevovala přece jen častěji než jinde. Vařila se z ní jikrová polévka, připravovala se na černo, a dokonce i smažená jako dneska.

Co oblíbená jídla jako vánočky, kuba nebo cukroví? Znáte nějaký jednoduchý recept s pár surovinami?
Vánoční cukroví, jak ho známe dneska, je novější záležitost. Na Vánoce se ve starých dobách pekly oplatky, ale nejrozšířenější pochoutkou byly vánočky. Každý z domácnosti musel dostat svoji. Černý kuba je tradiční dobrota, ale není to jenom jihočeská záležitost. Jestli chcete můj recept, tak nabízím opravdu jihočeský od jedné staré pamětnice: základem jsou kroupy, sušené houby (křemenáč nebo hřib kovář, který barví do tmava), omastek, česnek, pepř, sůl, majoránka a jedna nebo dvě vychladlé vařené brambory, nadrobno nakrájené. Houby se na nějakou dobu namočí do mléka, pak se opravdu důkladně povaří ve vodě, smíchají se s uvařenými kroupami a bramborami, všechno se dobře ochutí a omastí a zapeče. V rámci zdravé výživy jsem zkoušela nahradit sádlo olivovým olejem, ale není to ono.

Z čeho bývaly ozdoby na stromek a z jakých materiálů lidé dělávali betlémy?
Skleněné ozdoby vyráběli od přelomu 19. a 20. století skláři v severovýchodních Čechách. Byly to perličkové a později i foukané ozdoby. Teprve v době 1. republiky se k nám začaly dovážet skleněné ozdoby ze slavné duryňské manufaktury v městečku Lauscha, která byla už od 70. let 19. století centrem světové produkce. Ve sbírkách máme také ozdoby z leonského drátu, papírové, vatové nebo tragantové (tragant je druh pryskyřice). Pokud jde o betlémy, nejčastěji jsou vyřezávané ze dřeva a často odrážejí, i když po svém, něco z konkrétních předloh – třeba řemeslníka při práci, mlýny, hamry, kovárny, venkovské nebo městské stavby. K jednomu z našich betlémů z 19. století patří například domy z českobudějovického náměstí i s radnicí a postavička jednoho konkrétního občana, který je dokonce v evidenční kartě betléma uveden jménem. V jiném nesou Ježíškovi obří vánočky blatští sedláci v krojích. Máme třeba i betlém z drůbeřky, což je těsto z žitné mouky a vody, které nebylo určené k jídlu, ale dělaly se z něj drobné hračky pro děti. Tenhle betlém vyrobil pernikář Miroslav Pelikán, který s Jihočeským muzeem hodně spolupracoval. Máme betlémy keramické, paličkované, papírové, betlémy z kukuřičného šustí i velký pohyblivý betlém, zkrátka je toho hodně, co můžeme ve vánočním čase vystavovat.

I letos jste nachystali v Jihočeském muzeu zajímavou vánoční výstavu, na kterou se lidé každoročně těší. Jenže ten covid...
Uvidíme, jak to dopadne, ale všem je nám samozřejmě líto, že nás letos koronavirus tak zlobí. Už na jaře byla muzea uzavřena a hotovou velikonoční výstavu návštěvníci neviděli. Tu vánoční letos chystá kolegyně Marcela Macková, spoustu práce s ní má i výstavářka Terezie Fojtlová a další kolegové. Ty přípravy jsou náročné, snad nepřijdou nazmar. Kolegyně Macková chystá i materiály pro muzejní webové stránky, určitě se podívejte na webu https://www.muzeumcb.cz/ na aktuální informace.

Hana Soukupová

Obr.3) Etnografka Jihočeského muzea Hana Soukupová

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 12.12. 2020

Medailonek

Hana Soukupová pochází z Ústí nad Labem. Při studiu etnografie a folkloristiky na FF UK v Praze se zaměřila na výzkum lidové četby 19. století. V roce 1986 se přestěhovala do Českých Budějovic, kde pracovala nejprve v regionálním oddělení tehdejší Státní vědecké knihovny, později jako redaktorka a autorka literárních, dokumentárních a publicistických pořadů v Českém rozhlase České Budějovice. Připravila několik cyklů o českých krajanech v zahraničí a mnoho pořadů věnovaných lidové kultuře jižních Čech. Je čtyřnásobnou vítězkou prestižní rozhlasové soutěže Prix Bohemia Radio a držitelkou Regionální novinářské ceny Konrad Adenauer Stiftung. Nedávno se vrátila ke své původní profesi a nastoupila do Jihočeského muzea jako kurátorka etnografických sbírek.


Další články z této rubriky:

Žiju, a baví mě to čím dál víc

Celých 25 let byl Jiří Boček ředitelem Budějovického Budvaru. Pivovar pod jeho vedením čtyřnásobně zvýšil výstav a stal se největším e... Více informací

Jídlu v gastrosoutěži se musí vymyslet dobrý příběh

Představujeme nejmladšího a zároveň netypického hosta v naší „kariérní“ rubrice. Je jím středoškolák Jan Bauer. O své budoucí profesi ... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: