Osobnosti

Měl jsem pocit, že jsem král Lipna

ŘÍKÁ KAREL LAVICKÝ, WINDSURFER A OLYMPIONIK

Jana Fuka Holoubková Foto: Petr Zikmund, Petr Vitoň a archiv klubu Karla Lavického

Českobudějovický rodák Karel Lavický (1985) je nejúspěšnější český windsurfer, dvojnásobný olympionik. Na medailonek jsme s ním připravovali v roce 2020 na jaře, kdy se připravoval na letní olympiádu v Tokiu. Ta nakonec byla z důvodu covidu odložena o rok a Karel Lavický tak do Asie vyjel reprezentovat naší zemi ve windsurfingu v olympijské třídě RS:X až v roce 2021. Kdybych měla napsat tři slova, která ho charakterizují, pak je to určitě: talent, houževnatost a skromnost.



Od šesti let až do dorosteneckého věku hrál hokej, k němuž ho nasměroval jeho otec. Původně jen proto, aby se Karel naučil bruslit. Hokej se mu zalíbil a brzy se projevila jeho houževnatost - byl totiž na ledě mezi vrstevníky nejhorší, ale nevzdal to. Časem se vypracoval a dostal se do hokejové třídy na ZŠ Grünwaldova. To mělo výhody ale i pár nevýhod – třeba, že do patnácti let neviděl pořádně holku, vždyť ve škole byli jen kluci, na tréninku samí kluci...

Útěk z hokeje na vodu
„Když měl nastoupit do hokejového dorostu, jednoho dne přišel domů a řekl, že už tam nechce. Nikdo s ním nehnul, v hlavě měl už totiž windsurfing,“ usmívá se dnes už jeho otec Pavel Lavický. K windsurfingu Karel přičichnul na Lipně, kde jako malý kluk trávil prázdniny na chalupě s rodiči. Každé léto tu vídal nadšence, kteří se na prkně proháněli po vodě. Chtěl to zkusit také, proto začal přesvědčovat rodiče. Postupnými nátlaky od nich dostal své první prkno. „Díky Petru Vitoňovi, průkopníku windsurfingu na jihu Čech, jsme synovi pořídili úplně první prkno značky Mistral. Petr byl vlastně Karlův první windsurfingový rádce,“ vzpomíná otec Pavel Lavický.
To bylo Karlovi jedenáct let a windsurfing si ho definitivně získal. Rodiče při něm stáli a stojí dodnes, byť dnes již jen morálně. Karel je zaměstnancem Olymp Centrum sportu Ministerstva vnitra a je finančně podporován Českým svazem jachtingu ČR.

Ponaučení z Lipna
„Postupem času jsem získával pocit, že jsem nejrychlejší na světě, nebo minimálně na Lipně určitě,“ usmívá se závodník, když vzpomíná na své začátky. A říká, že první setkání s realitou ho vyučilo. „Prvním závodem bylo Mistrovství ČR na Lipně v roce 1997 na mé domácí vodě.“  Lavický nastoupil s výbavou, co měl doma – svým prvním prknem Mistral. Prkno však nebylo konkurenceschopné. „Když foukalo, byl jsem možná stejně rychlý jako ostatní, ale od bójky jsem se už vzdaloval. Takže na konci jsem byl rád, že jsem za celý závod vůbec dokončil aspoň nějakou rozjížďku dřív, než sbalili bójky a setmělo se,“ vzpomíná Karel.



Šťastné číslo
Po tomto neúspěchu, který by spíše každého odradil, se Karel nadchnul. Začal chtít závodit víc a víc. Po radě zkušenějších závodníků mu rodiče koupili nové prkno od bývalého závodníka Netíka. Karel se přihlásil do otevřené třídy a dostal své první číslo na plachtu 0130, s nímž závodí dodnes. Později nastaly další zkušenosti z velkých závodů, také další neúspěchy, kterých se ale nezalekl. Seznámil se ale hlavně se slovenským olympionikem Patrikem Polákem. To byl zlom v jeho kariéře. Slovák ho nadchnul pro olympijský sen, sám totiž zažil atmosféru olympiád v Barceloně a Sydney. Karlovi proto o všem úžasně vyprávěl, pamatoval těžké začátky závodníků z východního bloku. „Teď mě trénuje a pojede se mnou v létě do Tokia,“ popisuje jejich další spolupráci Lavický.
To bude už jeho třetí olympiáda. Po Londýně a Riu bude Českou republiku reprezentovat právě v Tokiu. Účast na této olympiádě je o to cennější, že byl snížen počet účastníků z pětatřiceti na pětadvacet. 

Za lepšími podmínkami
Není příhodnějšího kraje než toho Jihočeského plného vodních ploch, odkud by se měl sportovec dostat mezi elitu windsurfingu. Rodák z Českých Budějovic i tak upozorňuje, jak náročné podmínky v Česku panují. „Nemáme je se světem srovnatelné. Trénovat musíme v zahraničí, což je hendikep,“ říká. Výjezdy za dobrými podmínkami úplně změnily jeho život, cestování se stalo jeho nezbytnou součástí. Dnes má na několik měsíců v roce pronajatý byt ve španělském Cadizu, kam s ním jezdí i jeho rodina. Manželka Eva se dokonce před čtyřmi lety naučila surfovat a začala také závodit.

Exotické Česko
„Windsurfing mi kromě krásných zážitků na vodě přinesl také spoustu nových přátel. Seznámil jsem se se zajímavými lidmi, kteří ve windsurfingu hodně dokázali, ale přesto jsou přátelští i k lidem z windsurfingově exotických zemí, kam ČR rozhodně patří. Například portugalský reprezentant Joao Gaspar Rodrigues žije na Madeiře, a pozval mě na měsíc k sobě domů, kde jsme spolu mohli surfovat,“ dodává.


Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 22.03.2020

Kdo je Karel Lavický


Nejúspěšnější český windsurfer, olympionik
Narozen: 1985
Surfuje od roku: 1996
Úspěchy: účast na olympiádách v Londýně (2012), a v Riu (2016)
2019 Mistr Evropy ve třídě Raceboard v Nových Mlýnech
2019 Vicemistr světa ve třídě Windsurfer z Lago di Garda;
2007 stříbro na Sydney International Regatta
5 násobný Mistr ČR
Záliby: ski alpinismus, rybaření a rodina


Další články z této rubriky:

Holanďané někdy zapomněli na Černé věži dítě

Jen jeden člověk v Českých Budějovicích se může pochlubit, že má už 30 let denně nejkrásnější pohled na město a jeho okolí. Zároveň al... Více informací

Pečovala jsem o anglickou aristokracii

V těchto měsících dokončuje studia na budějovické pedagogické fakultě. Myslí je však již opět v Anglii, kde strávila poslední dva roky... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: