Prezentace

U piva si nikdo na nic nehraje

ROZHOVOR S PETREM DVOŘÁKEM

Autor: Jana Holoubková, Foto: Petr Zikmund a archiv Budějovický Budvar n.p.

Na přivítanou jsem dostala výborně vychlazený ležák. Tak mě napadá, jestli ředitel národního pivovaru má ve své kanceláři nějaké tajné trubky s pípou...?
To ne. Ono by to bylo složité. Pivo, aby bylo dobré, musí téct. A na druhou stranu ani ředitel, aby byl dobrý, nemůže sedět u tekoucí trubky.

Ale během dne si v práci dát pivo můžete?
Na ochutnávání ano, jinak držím basu se všemi našimi provozy, ve kterých zaměstnanci pijí pivo, jen když to potřebují k práci. Degustace piv mám v popisu práce, ale jsem rád, když se mi to podaří párkrát v měsíci.

Od kolika let pijete pivo?
Začal jsem pozdě, až někdy ve druháku, třeťáku na vejšce. Neznamená to, že jsem dřív nepil. Pil jsem však víno, pivo na mě bylo hořké. Nakonec mě ale donutil sociální tlak, protože bylo trochu divné, že jsem si šel s klukama sednout do pivnice a dal si dvojku vína.  

Jaká je vaše první vzpomínka na pivo? První kocovina, cokoli...
Já mám právě ty vzpomínky, jak jsem musel do sebe ta piva nutit a nějak se tomu přizpůsobovat. Vzpomínám si, že tenkrát ještě stál půllitr deset korun. Něco už teda pamatuju.

Takže jste nebyl takové to dítě, které chodívalo otci se džbánem pro točený a cestou usrkávalo pěnu?
To ano, ale to ještě nešlo o pití piva. Spíš jsem jen čuchal k pěně a občas do ní fouknul, občas jí ochutnal. Zajímavé je, že malým dětem obecně pěna od piva chutná, přitom právě v pěně je nejvíc hořkosti - jsou v ní chmelové látky, silice. Poté na ně pivo začne být moc hořké, tak na něj zapomenou a vrátí se k němu až později.

Těšíte se na pivo, až si ho zase dáte? Nebo je pro vás pivo hlavně práce?
Už dávno ho mám opravdu rád! Ale málokdy si dávám pivo doma. Díky tomu, že bydlíme v centru Krumlova, to nikdy nemám do hospody dál než asi šest metrů. Rád chodím za pivem do hospod a piji točené. Baví mě pivní kultura, ta v teplákách u televize s lahváčem není. Pivo je hlavně geniální kategorie. Nenajdete asi nic podobného, co by stálo v obchodě dvacet korun a co jsou přitom lidi schopní tolik řešit a klidně se o tom i pohádat. Pivo přináší super pozitivní emoce, je to opravdu sociální záležitost. Když si s někým k pivu sednete, srovnává jakékoli sociální rozdíly. Teď to zní jako marketingové klišé, ale tento nápoj opravdu spojuje.

Budvar


Odmala jsem slýchávala, že v hospodě se všechno vyřeší, ať šlo o vztahy, obchod, práci. Zkrátka, co se řeklo v hospodě u piva, to platilo. Myslíte si, že to je tak dodnes?
Pivo tenhle zásadní efekt pořád má. Když si potřebujete s někým něco vyříkat, tak jdete na jedno. Tam to funguje. U piva se nejmíň předstírá, pivem se před nikým nevytahujete. Když pijete třeba víno, kořalky nebo likéry, lidi často sledují, co kdo zvolil a jestli to zvolil dobře. Pivo je v tomto pohledu jakoby nejprostší, ale v tom nejlepším slova smyslu! Prostě jdeme na pivo a nikdo si na nic nehraje.


BUDVARKY JSOU IKONICKÉ HOSPODY

Zajdete někdy do budvarských Masných krámů mezi štamgasty?
Do Masných občas zajdu, ale úplně mezi štamgasty nesedím. A po práci to nevychází. Tím, že bydlím mimo Budějovice, nemohl bych si dát ani jedno naše skvělé pivo, řídím.

Tak jste si otevřel „své“ Masné v Krumlově...
(smích) Od července Budvar otevřel restauraci Krumlovský mlýn. Nemůžu říct, že tam chodím mezi štamgasty, ale začínám spíš už mezi ně patřit.

Co vás k tomu vedlo?
Příležitost. Byla to jedna z věcí, které přináší a odnáší covid. Restaurace Krumlovský mlýn je na nádherném místě a je zároveň jednou z největších v Českém Krumlově. Nebyla k pronájmu několik let, takže když byla najednou nečekaně k mání, bylo to pro nás zajímavé. Nejen díky možnosti šířit slávu Budvaru, ale i ukázat, že jsme schopní nabídnout skvělé pivo, výborné jídlo a to i za normální peníz v rámci turisticky vytíženého Krumlova. Ukazuje se, že náš přístup je zajímavý nejen pro místní lidi. Na pivo chodí klientela z celého světa a často přijíždí ze zemí, kde budujeme náš marketing a kam se snažíme expandovat. Proto s krumlovskou restaurací do budoucna počítáme jako s místem, kde spousta našich zákazníků ze světa dostane šanci Budvar ochutnat, řekněme v domácím prostředí. Z pohledu vnějšího světa je Český Krumlov téměř domácí budějovické prostředí.

Mezi personálem krumlovské restaurace jsem viděla i některé známé tváře.  
Ano. Rád bych i touto cestou poděkoval týmu Tomáše Olejníka z Masných krámů. Objevila se příležitost, kterou jsme museli uchopit rychle, a klobouk dolů, jakým způsobem se toho pánové a dámy z Masných ujali. A nejen oni. Všichni zaměstnanci, kteří si musí vypomáhat, vykrývat směny a pendlují pak mezi Budějovicemi a Krumlovem. Nejen z Masných krámů, ale i z naší Budvarky. Opravdu jsme do toho spadli rovnýma nohama – otevřeli jsme začátkem července a už první den byl Krumlovský mlýn večer narvaný.

Když jste zmínil Budvarku, vybavila se mi jedna osobní vzpomínka. Pocházím z Ústí nad Labem a moje babička kdysi pracovala v ústecké vyhlášené pivnici Budvarka. Když jsem žila v Praze a měla kancelář na Národní třídě, chodívala jsem na obědy a černý Budvar k Medvídkům. Bylo tedy jasné, že když jsem se přestěhovala do Budějovic, stane se ze mě milovnice Masných krámů...
Tak to je pěkné. Já jsem taky ze severu, z Liberce a tam si zase pamatuji, že býval Budvar v Radničním sklípku, což byla obrovská, nádherná restaurace přímo pod radnicí. Takže Budvar vždycky míval krásná, ikonická místa.


BEZ NOVÝCH PIV TO NEPŮJDE

Jak zabodovala u štamgastů nová Třiatřicítka?
Popravdě – Třiatřicítka nebyla myšlená pro stávající milovníky budvarského ležáku, ale  jako možnost přitáhnout Budvaru nové pijáky. A zdá se, že své poslání plní. S naším portfoliem budeme ale pracovat stále více. Aby to nebylo „máme tady jenom skvělý ležák“ a ostatní věci jsou, když to řeknu ošklivě, pouze odvozeniny. My máme celé své portfolio silné! Ano, náš ležák je opravdu jedinečný. Podle mě na našem trhu nenajdete druhé pivo, které by bylo profilem podobné našemu ležáku. Ale proti němu je Třiatřicítka, která má jen lehkou hořkost a nesnaží se o to, jak jsou dnes trendy, čím hořčí pivo, tím kraftovější. Když jsme se před chvílí bavili o našem černém pivu, že není tuctové, tak stejné je to i s budvarskou Třiatřicítkou.

A dokázal byste mi třeba k Třiatřicítce říct její složení?
Je uvařená jiným způsobem než ležák. Pořád se k její výrobě používají české chmely, ale tím, že se doplní sladem Crystal light, získá svou jedinečnou chuť. Každému chutná něco jiného a je to tak v pořádku. Portfolio Budvaru je ale jako celek opravdu zajímavé a nic z toho, co máme, není tuctové.

Petr Dvořák


ČEŠI JSOU KABRŇÁCI V PÉČI O PIVO

V rámci vaší kariéry jste už procestoval celý svět. Jak to vidíte – je vůbec možné pro naše české pivovary se někde ve světě v oblasti pivovarnictví ještě inspirovat?
Jistě! Řeknu vám ale, v čem jsme nejlepší. Myslím si, že jsme suverénně nejlepší na světě v následné péči o pivo, tedy v péči o pivo v hospodách, restauracích. Máme určitě nejlepší výčepní, nejlepší porozumění tomu, že pivo není jenom o tom, jak se uvaří, ale že klidně i padesát procent úspěchu je v tom, jakým způsobem se pivo do hospody doveze, načepuje, jestli jsou správné sklenice, čisté, studené, jestli mám vyčištěné trubky atd. A také bych řekl, že Češi jsou jediný národ na světě, který je schopný rozpoznat, jestli je špatně pivo, nebo následná péče.

Kolikrát jste si na pivu pochutnal mimo Českou republiku?
Ten podíl, kdy jsem ve světě měl točené pivo, které bylo z mého pohledu chuťově dramaticky závadné, se blížil klidně nad padesát procent. Točené pivo opravdu umíme, v tom jsme nejlepší kabrňáci na světě.

A naopak je něco, v čem musíme zabrat?
Vytáčí mě, když vidím, jakým způsobem máme v supermarketech vystavené pivo. Je to přitom pro obchody jedna z nejvýznamnějších kategorií a chovají se k ní hrozně komoditně.

Čím to je? Vždyť pivo tu bylo, je a bude...
Je to hodně dané cenou piva, je malá, tím pádem jsou nízké marže a proto se obchody i spotřebitelé chovají hodně neuctivě. Viděl jsem ve světě výrazně zajímavější prezentace piva v supermarketech než u nás.

Jak jde o pivo, jsou Budějovičáci velcí patrioti a berou Budějovický pivovar za svůj...
Jsme mezinárodní pivovar se sídlem v Českých Budějovicích, ne budějovický pivovar.
Budějovice máme ve jménu pivovaru, ve jménu našich značek, chceme vždycky vyrábět v Budějovicích, ale potřebujeme mít víc mezinárodní myšlení, protože až 97% výstavu prodáváme mimo České Budějovice. Ve chvíli, kdy v Budějovicích „uděláme“ 80% našeho objemu, tak budeme budějovická firma. Ale to nejsme.


RECEPT NA KONDICI - KRAUL

Kolik máte dětí?
Mám dvojčata, kluka a holku, je jim 14 let.

Jaký máte vztah ke sportu?
Miluju lyžování, to dělám odmalinka a moc mě baví. Také chodím plavat, protože, jak vidíte, potřebuju nutně zhubnout. Jako dítě jsem plavával, tak umím plavat i kondičně.

Jste plavával závodně?
Závodně, no... naši mě dali do kroužku a to bylo takový, jako že jsem se topil, ale naučil jsem se. Chodil jsem do třetí, čtvrté třídy a plavali jsme třeba tři kilometry za trénink. Hodinu a půl jsem nemohl dýchat, ale nějak jsem to přežil a teď se to hodí. Obzvlášť když je člověk tlustý jako já, na to je to plavání super.  

Kolik dnes zvládnete uplavat?
Dva, dva a půl kilometru kraula.

NEJLEPŠÍM KOUČEM JE KAMARÁD

Míval jste manažerské sklony už odmalička?
To si nemyslím. Ale teď si vzpomínám, že na základce jsem byl předseda třídy.

No vida!
Ale to nebylo manažerské rozhodnutí, spíš to nikdo jiný nechtěl dělat, a tak se řeklo „kdo je ten největší trouba, tomu to dáme“.  

Když jste byl dítě, čím jste si přál být?
Popelářem nebo prezidentem a ještě řidičem autobusu. A později jsem neměl nijak extrémně vyhraněný názor, že bych konkrétně k něčemu směřoval. Kariéra byla spíš náhoda. Když jsem byl na vejšce, kamarád z gymplu začal pracovat v mezinárodní reklamní agentuře, tak jsem tam nastoupil taky a byla to zajímavá zkušenost. Vždycky mě bavil celkový pohled na věc, pátrat po tom, proč se ty věci dějí, jak do sebe všechno zapadá a proč. Proto jsem šel do marketingu, který má tu výhodu, že tak trochu musí strkat nos do všeho. Musíte rozumět jak spotřebitelské části, tak té výrobní. Když jsme u piva, tak jak se pivo vyrábí a proč. Marketing mi vždycky vyhovoval právě touhle svou celistvostí.

Jak dlouho se pohybujete v pivovarnictví?
Od roku 2000. Jen jsem si na třičtvrtě roku odskočil do jedné telekomunikační společnosti, abych prozřel, že pivovarnictví je pro mě ten významnější obor. Díky pivu jsem poznal neuvěřitelně moc zajímavých lidí po celém světě a vlastně to byli všichni hodně pohodáři. Pivo opravdu extrémně spojuje. Ale po celém světě, to není jen česká specifičnost. To je na tom to hezké. Navíc do piva jde neuvěřitelné množství práce, je v tom umění, spousta času. Nejsem žádný sládek, pivo znám dobře uživatelsky, ale za ty roky už jsem poznal, o čem pivo je, jak skvělý je to produkt.

Sníte ještě o něčem?
Člověk potřebuje mít stále nějaké ambice, aby se v životě posouval. Moje sny jsou nudné, spíš byznysově orientované. Dřív jsem si plnil sen, když byly děti malé, že jsem s nimi stavěl lego. Baví mě design, architektura, s tím si rád hraju.

Máte osobního kouče?
Nemám. Ale zrovna nedávno jsem dostal nejlepší koučingovou radu od mého kamaráda, který také kdysi býval ředitel pivovaru: „Buďto to vyřeš, nebo to neřeš.“ A je to pravda. Máme často tendenci řešit věci, které stejně nevyřešíme. Tahle rada není o tom, že se člověk vzdává, ale že neřeší věci, které vyřešit nemůže, takže se zbytečně nestresuje. Nemá smysl se trápit něčím, co nemůžu ovlivnit. Na to už jsem naštěstí přišel.

Co chcete předat svým dětem do života?
Kdyby aspoň trochu pracovitosti, ale to se mi zatím krutě nedaří. Já si vždycky říkám, že se to ještě zlomí. Třeba ano. Spíš aby měly nějaký životní optimismus a umění pochopit motivaci druhých a umění se ptát „proč?“. Když jsem se vrátil z Anglie a začal pracovat v Čechách, zjistil jsem, že se tady okamžitě, nebo víc než kde jinde ve světě,  napadá názor a osoba za ním. Není zde moc snaha nejdříve pochopit, proč ten názor vznikl. Přitom se ale pouze z té otázky „proč?, co za tím je?“ dozví člověk mnohem víc, než když jde do okamžitého hodnocení. V Čechách se hrozně rychle hodnotí a odsuzuje. Bez toho, abychom se snažili pochopit motivaci za tím.

Petr Dvořák

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 23.09.2020

Medailonek

Petr Dvořák (1975)
Ředitel pivovaru Budějovický Budvar n.p. Rodák z Liberce. Po studiích na Fakultě sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze odešel pracovat do reklamní agentury, kde poprvé přičichnul k marketingu a už mu zůstal věrný. Působil jako mezinárodní šéf marketingu značky Pilsner Urquell. Sedm let řídil marketingové aktivity z Londýna. Dále zastával pozici ředitele marketingu v Telefonice O2, marketingového šéfa pro střední Evropu ve skupině InBev a řídil marketing pivovaru Staropramen. Generálním ředitelem Budějovického Budvaru je od roku 2017. Poslední tři roky žije i s rodinou Českém Krumlově. Se svou ženou Kamilou vychovají čtrnáctiletá dvojčata (Alberta a Rozálii).

Petr Dvořák


Další články z této rubriky:

Pracovna R51

Riegrovu 51 zná mnoho Budějčáků. Ať už z dob, kdy se z ní ozývaly šicí stroje rodiny Požárkových nebo ze současnosti, kdy zde sídlí mn... Více informací

Město by mělo část odpadu využít k výrobě energií

Projekty takzvaných spaloven vyvolávaly donedávna v Česku řadu reakcí. Nebudou takto vzniklé spaliny znečišťovat ovzduší? A není možné... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: