Baroko bylo dobou velkých technických inovací. Také v českých zemích byla voda velmi důležitým prvkem nejen v každodenním životě, ale i architektuře a zahradním designu. Byla synonymem pro proměnlivost i čas samotný. Ve městech však byla její kvalita různorodá. Také měšťané v Českých Budějovicích se rozhodli jít s dobou a pořídit si na náměstí něco lepšího, než byl tehdejší pranýř. Od slovům ke skutkům vedla dlouhá cesta. Na jejím konci však město získalo hned dvě unikátní památky, obdivované i po třech stoletích, Samsonovu kašnu a Vodárenskou věž.

Samsonova kašna - vizualizace podoby kašny v roce 1727

Co mají společného Vodárenská věž a Samsonova kašna?
Dobré královské rozhodnutí pověřit lokátora Hirzu založením města na soutoku řek Malše a Vltavy, zajistilo, že v Budějovicích nebyla o vodu nouze. Čerpala se z mnoha studen s hladinou v hloubce dvou až tří metrů pod povrchem. Bohužel, studny byly často znehodnoceny úniky fekálií z blízkých odpadních jam a hnojišť. Pokud bylo zapotřebí vody více, odebírali ji měšťané přímo z řek Vltavy a Malše, kde byla voda mnohdy kvalitnější než v samotných studnách.
Rostoucí potřeba zajistit městu vydatný zdroj vody, a s tím související četné zkušenosti z epidemií moru, vedly městskou radu roku 1716 k rozhodnutí postavit na náměstí kašnu, z níž by se voda dále rozváděla do přilehlých ulic. Původně měl být přívod vody vyřešen tradičně – z nového rybníka na pozemcích u Suchého Vrbného. Na doporučení jindřichohradeckého jezuity Františka Bauguta ale byly práce pozastaveny a roku 1720 bylo rozhodnuto o zřízení vodárny s odběrem vody z řeky Vltavy. Dekretem ze dne 3. května 1720 pověřila tehdejší městská rada Jana Daudlebského ze Šterneku zajištěním výstavby nového vodovodu. Praktické provedení bylo nejprve svěřeno mlynáři Dominiku Čochmanovi z Hluboké nad Vltavou. Ten vyhledal místo pro zřízení Vodárenské věže v těsné blízkosti starobylého Lučního mlýna ve vzdálenosti 900 metrů od středu města proti proudu řeky Vltavy.

Vodárenská věž - vizualizace k datu dokončení v roce 1724

Plány Vodárenské věže následně zhotovil schwarzenberský stavitel Pavel Kolečný z Třeboně. Její výstavby se ujali Jakub Ploner a Pavel Doleženi, který řídil zednické práce. Stavba byla zahájena v únoru 1721, dokončena byla po třech letech v březnu 1724.
Vodárenská věž o půdorysném rozměru 8,5 x 8,5 m měla měděný vodojem osazený ve výši 32 m. Čerpací zařízení zhotovil pak ve Vídni studnař Andreas Reich a tamní zvonař Johan Duval. Pohon vodárenského zařízení zajišťovalo vodní kolo, osazené na náhonu Lučního jezu. Odebíraná vltavská užitková voda byla vytlačována do vodojemu ve Vodárenské věži, odkud samospádem odtékala do města.

Momentka z dnešního vnitřku Vodárenské věže

Rozvod vody

Dřevěné trouby pro rozvod vody vyráběl studnařský mistr Bartl a po jeho smrti dokončil výrobu i jejich položení mistr Reich se svými pracovníky, které si přivezl z Vídně. Současně s výstavbou vodovodu bylo zřízeno 19 menších dřevěných nádrží, které v roce 1739 vystřídaly nádrže kamenné.
Vyhotovení Samsonovy kašny, kam voda z Vodárenské věže tekla, svěřila městská rada místnímu kamenickému mistrovi Zachariášovi Hornovi a sochaři Josefu Dietrichovi, rovněž z Českých Budějovic. Vedle ústřední postavy Samsona bojujícího se lvem na dekorativním soklu se čtyřmi maskarony ve funkci chrličů, jsou její součástí čtyři figury atlantů, které nesou kamennou mušli. Bazén má půdorys bohatě zalamovaného oktagonu a zdobí jej čtveřice dekorativních váz.

Jak systém zásobení Budějovic vodou fungoval?
Vodárenská věž byla postavena u dnes již neexistujícího náhonu Lučního mlýna. Díky tomu bylo možné použít k čerpání vody do vodojemu vodní sílu. Voda z řeky Vltavy, sloužila nejen jako vodní zdroj, ale i jako pohon. V zásadě to bylo takové barokní perpetuum mobile, tedy nebylo zapotřebí žádného vnějšího zdroje energie a vodárna stále pracovala.

Plán Budějovic a nejbližšího okolí z r. 1799, se zákresem trasy barokního vodovodu

Ve svislé části, která procházela Vodárenskou věží použili naši předci kovový trubní materiál. V terénu se pak uplatnily dřevěné vrtané roury. Prostor mezi jednotlivými dřevěnými troubami, spojené kovovými objímkami, tzv. zděřemi, vyplňoval mech, který sloužil jako těsnění. Trasa vodovodu z Vodárenské věže vedla po hrázi tehdejšího Krumlovského rybníka k dnešní hvězdárně a dále pak k městským hradbám směrem do Široké a Biskupské ulice až na náměstí.
Velkou technickou zajímavostí je, že při cestě z Vodárenské věže na náměstí bylo třeba podejít řeku Malši. Nejprve ji podcházelo dřevěné potrubí, později jej nahradila shybka vedená pod říčním korytem, zhotovená z olověných trub.
Samotná Samsonova kašna má tři výškové úrovně umístění vstřiků  a mohla být provozována jak pro běžný stav, tak pro slavnostní režim s bohatým a vysokým vodním výtryskem.  

 
Proč je Samsonova kašna tak vysazená oproti okolnímu terénu? (aneb - v čem byli naši předci geniální)

Důvodem nebyla jen estetika, ale především funkčnost celého systému. Zdvihnout střed terénu náměstí oproti úrovni podloubí o více než metr a novou fontánu osadit o dva lokty výše, navrhl František Baugut. Navýšením se podařilo dosáhnout gravitačně snadného rozvedení vody z fontány dřevěným vodovodem do malých kašen v ulicích města, což bezchybně fungovalo do 80. let 19. století.

Vizualizace původního čerpacího zařízení barokní vodárny 

Dále pak Baugut navrhl zvětšení samotné kašny proporčně k náměstí tak, aby byla o tři lokty širší, tedy na světlou šířku mezi středovým kvádrovým podstavcem a stěnou kašny 11 pražských loktů. Tím kašna získala na monumentálnosti i kráse, neboť při pohledu z podloubí její sousoší převyšovalo štíty protilehlých domů. Další funkcí rezervoáru Samsonovy kašny byla požární ochrana města.

Technický pasport barokní Vodárenské věže z roku 1872

Co je s Vodárenskou věží teď?
Současná podoba Vodárenské věže pochází z konce 19. století. V roce 1882 byla v rámci rekonstrukce vodovodu užitkové vody věž přestavěna v novogotickém stylu a zvýšena o šest metrů. Ve věži byla také osazena nová válcová nádrž o průměru 8 metrů a objemu 250 m3. Zároveň byla o 7 metrů níže umístěna menší nádrž o objemu 38 m3, která sloužila jako záložní při čištění a opravách hlavní nádrže.
Dvě původní vodní kola byla při této přestavbě nahrazena Ponceletovými koly, která poháněla plunžrová čerpadla. Pro případy, kdy vodní síla pro čerpání vody nedostačovala, byla u jižní stěny věže přistavěna uhelná kotelna se strojovnou s rozměrným parním strojem o čerpacím výkonu 15 tisíc litrů za hodinu.
V roce 1882 byly u Vodárenské věže rovněž zřízeny dvě usazovací nádrže o celkovém objemu 4000 m3, jímací objekt a čerpací studna. Další modernizace následovaly v letech 1897, 1921 a 1926.
Trvale zhoršující kvalita vody ve Vltavě nakonec vedla k výstavbě jímacího zařízení z řeky Malše u Velkého jezu, odkud tekla čistší říční voda do vodárny Malšovským kanálem. V rámci protipovodňové úpravy Vltavy byl po roce 1934 zrušen Luční jez a město tak přišlo o zdroj vodní síly pro vodárnu. Náhradou byla zakoupena čerpadla na elektrický pohon.
V průběhu 20. století zástavba Českých Budějovic postupně přerostla výškové možnosti Vodárenské věže. Proto dokončení vodárenské nádrže Římov v roce 1978 a úpravny vody Plav v roce 1981 vedlo k ukončení užívání věžového vodojemu jako součásti městského vodovodu. Věz doposud slouží jako rezervoár pro zkušebnu vodoměrů, která je umístěna v úpatí věže.
V roce 2015 společnost ČEVAK a.s. dokončila rozsáhlou rekonstrukci celého areálu Vodárenské věže a zpřístupnila tuto technickou památku veřejnosti. V letní sezoně se zde pořádají pravidelné komentované prohlídky doplněné dvojicí unikátních videoexpozic. V areálu je také umístěna naučná stezka se zajímavými vodárenskými artefakty a několika vodními prvky.

Více informací:

www.vodarenskavezcb.cz

Pohled na Vodárenskou věž od východu

Významní muži okolo Vodárenské věže

František Baugut (1668–1726). Jezuita, sochař, řezbář, truhlář a zkušený stavitel. Mimo to se o něm proslýchalo, že se ve vodárenských kumštech vyzná“. Byl proto přizván k odbornému posouzení započatého díla vodovodu a Samsonovy kašny. Svou technickou odbornost a smysl pro umělecký cit projevil ihned. Navrhl opustit původní představu o zdroji vody v budovaném rybníce u Suchého Vrbného nad cihelnou a místo toho doporučil vést do kašny vodu vodovodem z řeky Vltavy z Vodárenské věže. Dokončení díla se však nedočkal, zemřel o rok dříve v Jihlavě.

Pavel Kolečný (vlastním jménem Keleczeny). Třeboňský schwarzenberský stavební polír původem ze slovenské Senice. Do Českých Budějovic byl povolán, aby vedl výstavbu barokního vodovodu a Vodárenské věže. Není to ale jediný Kolečného podpis na historickém vzhledu Českých Budějovic. V letech 1727-1730 vedl stavbu českobudějovické radnice. Jako autor návrhu je sice uváděn A. E. Martinelli, ale Kolečný do původních plánů výrazně zasáhl úpravami a změnami.

Baron Karl von Schwarz (1817-1898). Stavitele Karla Schwarze přivedla do Českých Budějovic otázka zásobení vodou na přelomu let 1879 a 1880. Výsledkem řady průzkumů bylo uzavření smlouvy na výstavbu vodovodu pitné vody z prameniště u obce Nedabyle a na rekonstrukci vodovodu užitkové vody. V rámci toho byla Vodárenská věž zvýšena o šest metrů a slovy současníků získala novou, vkusnou podobu. Celá stavba zahrnující 26 km potrubí a řadu vodárenských objektů byla městu slavnostně předána 16. října 1882. Baron městu daroval fontánu dodnes stojící v parku na Sadech u ústí Jírovcovy ulice.

Karl von Schwarz

-----------

Článek byl otištěn v BUDlive č. 2 2024 v červnu 2024