Publicistika

Jak se žije… v Úsilném

Autor: Mirka Nezvalová, foto: Petr Zikmund

Z kašny na návsi, které dominuje osel a kam si pro vodu jezdí i lidé z okolí, teče občas pivo nebo víno. To není pohádkový skanzen, ale obec nedaleko Českých Budějovic. Ačkoliv oficiální název je Úsilné, většina místních se pyšní tím, že žije ve Voselnu. Dokonce mají tento nápis na informační tabuli při příjezdu. I s obrázkem osla. A ještě něco: ve vzduchu se tam vznášel houslový virtuos Pavel Šporcl, budějovický rodák.


Když minu ceduli Voselno, tak se uvnitř příjemně zatřepu a vím, že jsem doma,“ přiznává se smíchem devětatřicetiletá podnikatelka a maminka tří dětí Leona Brůžková. Přistěhovala se sem s rodinou z českobudějovického paneláku před pěti lety a splnila si sen – bydlet v domku se zahradou. Vzhledem k tomu, že je akční, nebála se, že by jako „městská náplava“ s místními nenašla společnou řeč. Dnes už vede dětský folklórní soubor Palouček, tancuje s dospělými v Lučině, dokonce se pustila s dalším spolkem do orientálních tanců. Navíc se přidala ještě k místním pekařkám, které při pouti i dalších slavnostech a akcích zásobují návštěvníky nejen koblížky, ale i zdejším originálním pečivem s názvem Uši voselské. K tomu, co ještě stíhá, přidává ochotnický divadelní soubor. „Baví mě, že je tu tolik možností sousedského potkávání se. Třeba na hasičském bále prodávám tombolu. Ještě jsem se sice nezapojila mezi šipkaře, ale kdysi jsem to hrávala málem závodně, tak snad bych jim ostudu neudělala,“ míní.

Starostovi Pavlu Kašpárkovi takové vyznání vztahu k obci jistě musí lichotit. Právě on stál v roce 1990 u toho, když se Úsilné rozhodlo odtrhnout od Hrdějovic a vykročit vlastní cestou. Je místní rodák, a tak mu přišlo logické pustit se do boje s úřednickými překážkami. Mezi prvními byla třeba plánovaná stavba dálnice. Důvodů bylo víc. Obavy, že D3 bude jakousi přehradou uprostřed obce, která bude zadržovat vodu, i to, že by vznikla zábrana proudění vzduchu, který odvádí spaliny od Budějovic někam dál.

„Dálnice měla vést od Borku směrem na Nemanice a měla odříznout téměř na návsi asi tři usedlosti ze stávající zástavby devítimetrovým náspem s třímetrovou protihlukovou bariérou.. S nově vzniklým oficiálním obecním úřadem jsme se hned zapojili do jednání,“ vysvětluje starosta. Kompromisu, který byl diametrálně odlišný od původních plánů, dosáhli asi za tři roky. A to nebyl jediný problém, s nímž se samostatná obec musela potýkat. Prvních deset let řešili především technické věci, například otevřené stoky. Pak se ovšem rozjeli a ke štěstí místních dosud nezastavili. Dnes mají vlastní prapor i znak, pochopitelně s oslem, v obci vybudovali kanalizaci, rozvod vody i plynu, domácnosti jsou připojené na internet a podařilo se jim výrazně obnovit spolkovou činnost.

„Slovo obnovit je naprosto správné, protože tady jsme mívali už v 60. letech folklórní soubor Lučina, hrávalo se divadlo, fungovali hasiči,“ vypočítává nejstarší občan Úsilného, devadesátiletý kronikář a bývalý učitel Václav Mrázek. Vzhledem k tomu, že dodnes stále ručně píše kroniku, dobře ví, co se v obci dělo. On sám nikdy nedokázal stát stranou. Zakládal spolek Lučina, opatroval kroje a potěšilo ho, když se v roce 2010 při obnovené svatováclavské pouti Lučina opět probudila k životu. Václav Mrázek je rovněž spoluautorem knihy Úsilné či Voselno?, která přináší pohledy do života obce. Inicioval dokonce dnes už tříletou tradici novoročních pochodů, kdy s rodinami a dětmi směrem k Hůrám putují i dva oslíci místního chovatele.

Život v Úsilném baví i redaktorku místního zpravodaje Voselské listí Stanislavu Wróbelovou, která si s manželem Karlem postavila v roce 2005 domek na zahradě ve staré zástavbě. „Pořád říkám, že mít za humny krajské město a zároveň si užívat všech výhod bydlení na vesnici 21. století, je úžasná věc,“ poznamenává. Oceňuje i to, že se lidé pěšky za necelou čtvrthodinku dostanou po novém chodníku, který je osvětlený, až na Borek a k nákupním centrům na kraji města. „Dřív chůze po silnici v zimě a večer bývávala hrůza. Teď si naše osmaosmdesátiletá sousedka vezme tašku na kolečkách a vyrazí procházkou na nákup,“ vysvětluje Wróbelová. Trochu jí ale vadí, že někteří lidé tady žijí „panelákový život“ v rodinných domech. „Kdysi tu bývalo pět divadelních souborů a půjčovaly si pódium, dnes máme alespoň jeden. Bohužel vidím, že i když se tady pořádá spousta akcí, stále se na jejich organizaci podílí stejní lidé. I když jich není rozhodně málo,“ dodává.

Starosta Pavel Kašpárek, který je ve funkci téměř 30 let, ví, co by ještě obec potřebovala. „Chybí nám multikulturní centrum, kde by se lidé mohli více scházet. Plány na něj sice už máme, dokonce i místo v lokalitě Pod kaštany, ale oněch potřebných 30 milionů je na nás bez dotací moc. Snad se nám podaří postavit alespoň jeho první část se sociálním zařízením a místností, kde by se mohli lidé potkávat a třeba pořádat besedy,“ doufá. V obci sice funguje soukromá hospoda se sálem, ale místní si s ní nějak nepadli do noty. Nájemce ji však nedávno vymaloval, prostředí vylepšil, a tak se možná blýská na lepší časy.

Důležité je, že nejen obyvatelé Úsilného, ale i zákazníci zdejšího zahradnictví si všímají, jak se obec změnila k lepšímu. Těch dobrých 100 miliónů získaných z dotací je už totiž pořádně znát. Milion korun dostalo Úsilné v roce 2014 za vítězství v krajské soutěži Vesnice roku. Polovina částky pomohla postavit zmíněný chodník na Borek. „Osvětlení sice svítí jen do 23. hodiny, ale lidé si ho sami na konci, uprostřed či na začátku cesty mohou na čtvrthodinku zapnout. Máme multifunkční hřiště pro sportovce, hasiči mají své zázemí, kde pořádáme nejrůznější akce, na návsi netradiční kašnu od sochaře Tomáše Prolla a taky jsme zrekonstruovali mateřskou školu. Dnes tam chodí 26 dětí,“ vypočítává starosta úspěchy. Za nevýhodu sice považuje, že do Úsilného nezajíždí MHD, ale linkovým autobusem se nejen školní děti dostanou do Českých Budějovic 5 x denně a naopak. Díky novému chodníku pak mohou bezpečně dojít na trolejbus číslo 2 na začátek obce Borek. Další spojnicí je z Borku do Nemanic cyklostezka s chodníkem podél hlavní silnice nebo směrem od Úsilného na Borek až k tamějšímu koupališti.

Podle starosty by obci rovněž pomohla výstavba pečovatelského domu nebo sociálního bydlení pro místní seniory, kteří by rádi zůstali mezi svými, ale samostatné bydlení je zatěžující. „Nemáme už žádné svoje pozemky a získání od soukromníků je pro nás s ohledem na blízkost krajského města finančně neúnosné,“ soudí muž, který v roce 2011 zvítězil v soutěži Starosta roku, v níž bylo 222 účastníků. Domů si kromě diplomu a šeku na 250 tisíc přivezl i kontakty třeba na předsedu poroty, novináře a spisovatele Petra Andrleho z Čeladné. Právě Andrle napsal pro ochotníky první divadelní hru Poslední nevěsta z Voselna a od té doby secvičují další. S tou poslední, Naši furianti, už hostovali v řadě okolních obcí.

O tvůrčím nadšení i nápadech místních svědčí i to, že při pouti v roce 2013 jim u nově otevřené kašny zahrál houslista Pavel Šporcl z výsuvné plošiny skladbu Na perutích. „Nedávno jsem ho potkal a ptal se, kdy se zase u nás bude vznášet ve vzduchu,“ směje se starosta Kašpárek. Ačkoliv má Úsilné necelých pět stovek obyvatel, tehdy dorazilo návštěvníků třikrát víc. Kultury by ale mohlo být v obci ještě mnohem víc. Plánuje to nově zvolený zastupitel, dvaačtyřicetiletý podnikatel Jiří Smrž. „ Rozhodli jsme se třeba uspořádat v sále na Borku, když sami zatím pořádný vlastní nemáme, 1. Obecní ples. Na děti čeká v knihovně Noc s Andersenem s přenocováním. S dalšími rodiči se budeme střídat ve čtení pohádek,“ listuje plánem na první pololetí . Patří k nim už tradiční akce první dubnovou sobotu Ukliďme Voselno, kdy vyrazí lidé s igelitovými pytli a své putování za odpadky zakončí u kašny. Stejně jako retro prvomájový průvod, který by měl mít letos premiéru. Jiří Smrž rozhodně nelituje, že si tady s manželkou postavili před pěti lety dům. Nejmladší syn tu už chodí do školky. „Nejsem zvyklý stát stranou, což se mi tady hodilo. Vítám, že lidé tu do zastupitelstva kandidují za sebe a ne za nějakou stranu nebo sdružení. Tvrdím, že nikdo z Voselna by neměl čekat na pobídku od obce, ale prostě docela obyčejně přiložit ruku k dílu tam, kde je to potřeba,“ říká. A starosta dodává, že za nejcennější považuje, že se nestali budějovickým satelitem, ale zůstávají obcí, kde jsou si lidé stále dobrými sousedy.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.03.2019

VÍTE, ŽE…

  • Úsilné se až do roku 1924 jmenovalo Voselno, zřejmě podle oslů, kteří se tady chovali jako tažná síla pro stříbrné doly?
  • v roce 1333 daroval král Jan Lucemburský budějovickému špitálu sv. Václava sedm lánů ve vsi Hoslové, ale podle nejnovějších informací je první zmínka o osadě již z roku 1212? Existuje totiž zápis, podle něhož mohli být pohřbíváni místní u Budiwojivického kostelí sv. Prokopa, takže v Úsilném už oslavili 800 let od založení!
  • Eliášova štola na katastru obce, jejíž ražba začala v roce 1574 a dokončena byla o dvě století později, řešila problém s odvodňováním nedalekého stříbrného dolu a až do poloviny 20. století zásobovala České Budějovice velmi kvalitní pitnou vodou?
  • od roku 2013 tryská tato voda z kašny s oslem a ze dvou pítek na návsi proti kapličce sv. Václava a obsahuje koloidní stříbro?
  • ve zdejší kapličce mají 14 obrazů křížové cesty od akademické malířky Renaty Štolbové?
  • obcí prochází šestikilometrová naučná stezka Člověk a krajina (od Nemanic na Hůry) se 13 informačními panely a texty známého geologa Václava Cílka?

Další články z této rubriky:

První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Čern...

Květnové události v Budějovicích
Před pět a sedmdesáti lety, 5. května 1945, odzbrojila skupinka Čechů na vysíla... Více informací

Herecké domy ve stylu Třetí říše

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané m... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: