Publicistika

Jak se žije… na Lannovce

Autor: Mirka Nezvalová, foto: Petr Zikmund

Od nádraží je to Lannovkou jen pár minut pěšky. Když jsem své pražské kamarádce popsala takto cestu na budějovické náměstí, hned se ptala, kde si lístek na tu lanovku koupí. Místní ale vědí, že Lannova třída je hlavní bulvár, který měl vždy ambice stát se moderní tepnou, spojující nádraží a historické centrum. Jak se to daří?


Mám pocit, že se z ní vytratil ten správný mumraj, který by jí velmi slušel,“ říká malířka Renata Štolbová, která tudy denně prochází od vlakového nádraží. Když jako školačka chodívala z hodin malování a čekávala na trolejbus u tehdejšího kadeřnictví Violeta, často si nechala i pár spojů ujet a pozorovala ruch. „Ta horní část od nádraží až k Prioru mi přijde taková ztracená, bezradná, smutná, trochu sociálně nebezpečná. Pak vnímám demarkační čáru bezradnosti a začátek zajímavějšího prostředí. Ale stále cítím, že člověka nic nenutí zastavit se a posedět třeba s přáteli nad skleničkou vína,“ vysvětluje malířka, která vyznává barevnost. I ta jí na Lannovce chybí.

To, že centrální ulice není zrovna výstavní skříní, pozoruje i někdejší primátor a teď 1. náměstek primátora Juraj Thoma. „Lannova třída je pokusem o bulvár. I já cítím, že působí stroze. Z hlediska investic ovšem není žádnou popelkou,“ říká Thoma s tím, že od roku 2006 město ulici rekonstruovalo ve třech etapách za 191 milionů korun. Jen letos sem pak putovalo přes osm milionů na novou dlažbu mezi ulicemi Štítného a Chelčického, na kontejnery na separovaný odpad či do laviček. A i když většina lidí stále považuje Lannovu třídu za průtokový ohřívač návštěvníků a dojíždějících zaměstnanců, kteří se přelévají ráno od vlakového i autobusového nádraží do centra a odpoledne zase zpátky, je stále vyhledávanou adresou. Je zde 131 městských bytů, což je sedm procent ze všech bytů v majetku města. Byty v centru, mezi něž Lannovka patří, totiž byly vyňaty z privatizace.

V jednom z nich žije už 25 let s rodinou i galerista a divadelník Jaroslav Kutiš. „V domě Lannova 6 mívali byty zaměstnanci Jihočeských tiskáren. Když jsem se tehdy dozvěděl, že je šance se sem nastěhovat, neváhal jsem ani chvíli,“ pochvaluje si muž, kterého nemoc nakonec přinutila byt ve vyšším patře vyměnit za patro první. Na první pohled vás při návštěvě upoutá, že nemají záclony. „Mám ráda světlo a otevřený prostor, takže jsem zavrhla i nějaké rolety,“ usmívá se Kutišova žena Magda. Vyhlížíme společně velkými okny na Lannovu třídu, která je v podvečer poměrně tichá. Výhodou je podle manželů to, že rušněji tu bývá jen za letních nocí, kdy se některým hostům nedaleké restaurace Vatikán asi ještě nechce domů. Dá se to ale přežít, jak říkají Kutišovi. Když vypočítávají výhody bydlení v centru, argumenty neskrblí. Nemusí dětem dělat taxikáře pro cesty do školy či na kroužky. Z bytu je všude blízko. Návštěva kulturních akcí není navázána na odjezdy autobusů MHD a navíc si ještě mohou posedět s přáteli na venkovní restaurační zahrádce, kterou mají téměř pod okny. Díky vlastnímu parkovacímu místu ani neřeší, kam odstavit na noc auto a jak dopravit domů velký nákup.

„Nevýhod je ale také dost. Třeba dříve tady bylo na soukromém pozemku u prvorepublikové vily mezi bloky dětské hřiště i malá hospůdka. Děti si hrály a rodiče si třeba mohli dát kávu,“ vzpomíná Jaroslav Kutiš s tím, že to tehdy fungovalo jako komunitní zahrada pro všechny sousedy. Podle jeho ženy Magdy rovněž chybí větší propojení místních s ulicí. „Vezměte si, že třeba v Krajinské nebo Stejskalově ulici se odehrávají happeningy ve stylu Ulice žije. Lannovka je bohužel jen propojovací zónou,“ posteskne si. Věří ale, že je velký potenciál pro osvěžující změnu. K úpravám Lannovy třídy a původnímu projektu architekta Urbance jen Kutiš podotkne, že tehdy do toho mluvili na radnici všichni, a proto to takhle dopadlo. Oba manželé ale oceňují, že je na obou koncích ulice vodní prvek, který v létě využívají hlavně děti.

Když se řekne Lannova třída, patří k ní neodmyslitelně i restaurace Vatikán. Výrazná cedule s nápisem Stůl štamgastů dává šanci na pár vzpomínek. Například bývalý poslanec a politik Jiří Vlach (66) sem chodil tatínkovi pro plzeňské pivo už jako malý kluk. Bydlel totiž v nedaleké Žižkově ulici. Tehdy se ovšem restaurace jmenovala Dukla. „Víte, proč se mu říkalo vždycky Vatikán? Protože to byl původně Jirsíkův národní dům a sídlila v něm organizace Orel, navázaná na katolickou církev,“ vysvětluje. Už tehdy tady prý byl stůl vyhrazený pro pravidelné návštěvníky. Jiří Vlach sem chodíval v dobách, kdy býval místopředsedou České národní rady a poté Poslanecké sněmovny. „Chlapi mě u piva vždycky pěkně grilovali. Ale na budvar sem chodím pořád, každou středu i neděli, kdy se tady scházíme. Dřív po basketu, teď už ale hraju jen tenis,“ přiznává. Zároveň připomíná dlouholetou tradici štědrovečerního dopoledního zpívání koled. „Jen se tu pak s kamarády člověku nesmí moc zalíbit, aby trefil domů,“ míní.

To Antonín Hermann, který žije na Lannově třídě od roku 1980, zavzpomíná, že tehdy adresa zněla Třída maršála Malinovského. „Léta nám do ložnice svítila rudá hvězda na střeše Prioru, protože bydlím až v podkroví. Na druhou stranu jsme zase viděli do dvora na koruny stromů a slyšeli ptačí štěbetání, což je pro bydlení v centru města dost neobvyklé,“ říká muž, který u piva stihne vypočítávat nešvary, které bydlení na Lannově třídě znepříjemňují. Vadí mu zbytečně vyhrazený pruh pro cyklisty u Prioru. Stejně tak ho štve, že při změně výjezdu z Lannovy třídy po zrušení kruhového objezdu se nelze autem dostat do Žižkovy ulice a dál směrem k Mladému, aniž by musel objet nádraží. „Doporučuji autorům změny, aby si to vyzkoušeli osobně. Zcela jistě tento projekt vznikl jen na papíře,“ dodává.

Přitakávají mu i ostatní spolusedící u stolu štamgastů, padají i narážky na to, že večer se v horní části Lannovky scházejí hluční lidé, kteří nemají daleko k drogám. Tuto skutečnost potvrzuje Karel Podzimek, vedoucí terénního programu Jihočeský streetwork Prevent. „Z našeho pohledu je však situace lepší než dřív. Je to zřejmě i důsledek častějších kontrol městské policie, navíc na tuto oblast je zaměřena i jedna z kamer, takže policisté zasahují velmi rychle,“ vysvětluje. On sám jako hlavní důvod potíží vidí blízkost obou nádraží, obchodního centra i ubytoven. Podobné je to i v jiných větších českých městech. Chodí sem i asistenti prevence kriminality městské policie, zároveň platí v této oblasti i městská vyhláška, která zakazuje pít alkohol na veřejnosti.

Policie to sem má blízko: pár desítek metrů od nádraží sídlí krajské ředitelství Policie ČR. Stačilo prý ale málo, aby se celé tehdejší ředitelství počátkem 90. let přesunulo do kasáren v Táboře. „Krajským šéfem jsem byl od listopadu 1990, a když byl přijat zákon o navracení majetku církvím, stáli jsme před velkým problémem, protože objekt krajské správy i přilehlé nádvoří patřilo boromejkám,“ vzpomíná Bohumil Bezemek. Nakonec se s právníky Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského dohodli, že budovu koupí. Jsem rád, že jsme zůstali na místě, kde zvykově policie byla. Adresa v centru jí sluší,“ říká bývalý policejní šéf s tím, že sestry boromejky jim léta jako poděkování za rychlé a finančně slušné vyřešení posílaly balíček s vánočním cukrovím. „Lannovka je pro mě pořád srdeční záležitostí, protože jsem tady strávil 17 let života,“ dodává Bezemek.

Za ideální místo k životu ji považuje i 49letá novinářka Eva Kadlčáková, kterou sem zavála náhoda. „Vyzkoušela jsem v historickém centru dvě adresy a vždy byly poznamenány ne úplně ideálními vztahy s majiteli domů. Navíc jsem mívala pocit, že ulice kolem náměstí jsou jedna velká hospoda. Tady na Lannovce jsou noci skoro tiché,“ říká. Chválí si rovněž přístup správy domů s tím, že promptně pomůže, když v bytě něco nefunguje. „Jen doufám, že budu mít na nájem i v důchodu, až budu jednou ráda sedět na balkóně a pozorovat cvrkot dole na ulici“, míní Kadlčáková. Kvalitu bydlení pro ni určuje právě klidný pěší život v krásném prostředí. A taková je podle ní Lannovka.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.12.2018

VŠEHOCHUŤ LANNOVY TŘÍDY

Na jedné straně ulice obchody světových módních značek, na druhé vietnamští prodejci. Uprostřed Prior, který je směsicí obchůdků, ale i nabídky látek, které jinde ve městě neseženete. V dolní části jediné venkovní posezení se stolky před restaurací Vatikán, u přechodu před poštou sousoší Michala Trpáka Humanoidi, spěchající lidé, ve tváři stres. Součástí Lannovy třídy jsou i dvě pasáže s obchody i jídelnami, ale také prosklený objekt, který nabízí už delší dobu pronájem kanceláří. Také tu najdete domy s příběhem, který prochází staletími, nebo opravenou budovu Československé obchodní banky, která svou barevností vzbudila svého času emoce. Všehochuť, z níž si může vybrat každý.


Další články z této rubriky:

První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Čern...

Květnové události v Budějovicích
Před pět a sedmdesáti lety, 5. května 1945, odzbrojila skupinka Čechů na vysíla... Více informací

Herecké domy ve stylu Třetí říše

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané m... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: