Málokterou obcí Budějčáci tak často projíždí, a přitom ji tak málo znají. Borek je dnes v povědomí mnohých pouze jako první ves směrem na Prahu a se zatáčkou, kde se vyboural Leoš Mareš. Někdo si vzpomene i na tajemné Orty v lese. A to je pomalu vše. Pro místní usedlíky je ale Borek hlavně klidnou, rezidenční obcí, kde se skvěle žije a odkud se neodchází. Jen někteří obchodníci se obávají, že až se otevře za lesem nový úsek dálnice D3, stane se Borek znovu místem, kterému se kdysi po právu říkalo Na Bídě.

Jan Blažek, třiašedesátiletý řezník a uzenář, je přesně o den starší než obec Borek, kde od roku 1977 žije. V roce 1994 si tady na hlavní Pražské třídě otevřel prodejnu. Jeho tlačenky, sekané nebo obalovaná masa jsou vyhlášené. Hrdě mi ukazuje zázemí s malou udírnou i přípravnou a zároveň se netají obavami z budoucnosti. „Teď mě živí hlavně svačináři, tedy řidiči, kteří přibrzdí, nakoupí si a jedou dál. Co se stane v momentě, kdy za námi otevřou dálnici, to fakt netuším,“ svěřuje se. Dobře ví, že když zmizí tranzitní doprava, počet jeho zákazníků razantně klesne.

Dálnice (ne)vítána

To devětadvacetiletá bioložka a pěstitelka masožravých rostlin Markéta Aubrechtová, která se sem přistěhovala vloni 31. prosince, sleduje dokončování stavby dálnice s nadšením. „Když mám ráno vyjet z naší ulice na hlavní, je to velmi riskantní. Proud aut jedoucích směrem na Prahu je téměř nepřetržitý. Sice mi vadí, že kvůli tomu museli vykácet kus krásného lesa, ale ten klid bude stát za to,“ těší se.

Starosta Borku Jaroslav Novák chápe obě strany. Podle posledních údajů Ředitelství silnic a dálnic obcí denně projede 15 000 vozidel. „Pak už přes nás budou jezdit jen řidiči do okolních obcí, takže počítáme s razantním poklesem. Myslím si ale, že kromě řeznictví jsou tady provozy podnikatelů tak specifické, že za nimi zákazníci budou jezdit cíleně i dál. A k vyhlášenému řezníkovi si určitě část lidí stejně cestu najde,“ dodává.

Pokles tržeb zřejmě zaznamená i zdejší benzinová pumpa. To ovšem ukáže až čas. Faktem zůstává, že pro obec s 1531 obyvateli, rozdělenou na dvě poloviny rušnou silnicí I/3, je současný provoz na hranici únosnosti. Naštěstí jsou tady čtyři přechody pro chodce. Ale bez světelné signalizace. „Začínáme už je postupně všechny předělávat. Budou shora osvětlené a ten u obecního úřadu bude navíc se středovým ostrůvkem,“ vysvětluje mi starosta Novák.

Čistá obec u přírody

Svůj dům tu má 19 let i bývalý ředitel Budějovického Budvaru Jiří Boček. „Tenkrát mě sem z činžovního domu ve městě přilákalo především čistší ovzduší. Poloha Borku severně od Budějovic způsobuje, že veškerý smog z města jde mimo,“ míní. Přiznává ale, že blízkost lesa a cyklistické stezky si vychutnává až teď. Při jeho dřívějším pracovním zapojení s pozdními večerními příchody si maximálně stačil užít klid na zahradě. „Těším se, že až zprovozní dálnici, bude Borek opravdu příjemné místo k životu.“

Fenomén Orty

To Markéta Aubrechtová snila o domě na Borku už v době, kdy zde trávila u babičky dětství a pořád tady má dávné skvělé kamarádky. Její dcera Sofi a Mia nastoupí brzy do zdejší školky „Mě v dětství přitahovalo tajemství nedalekých Ortů, tedy bývalých kaolinových dolů. Dcerku zase baví ve skleníku přesazovat masožravky. Zatím,“ směje se mladá maminka. Ostatně právě bývalý kaolinový důl na pomezí katastrů Hosína, Hrdějovic a Borku, byl kdysi pro dobrodružné klučičí povahy rájem. Vzhledem k tomu, že vstup do sítě chodeb s elipsovitými oblouky, které vypadají jako chrámové lodě, je oficiálně zakázán, nikdo se o výpravách do podzemí příliš bavit nechce.

„Jasně, na dětské bitvy mezi dětmi z Borku, Hrdějovic i Nemanic a schovávané se nedá zapomenout. Za největšího borce jsem ovšem byl ve chvíli, kdy jsem tam vzal svou dívku na první rande,“ zavzpomíná pan Aleš. I když horní větrací šachty byly zabetonovány nebo zamřížovány a hlavní vchod uzavírají železná vrata, občas se tam vypravuje stále. „Touha místních nenechat si zamilované Orty vzít, prostě vítězí. Byl bych proto rád, kdyby se nestaly jen nepřístupným skanzenem, který žije pouze ve vzpomínkách,“ vysvětluje důvody svých nahodilých výprav. Naštěstí podle něj zájemci na internetu pohodlně dohledají velmi přesnou a věrnou mapu tohoto důlního díla.

Spolkový život

Starosta Jaroslav Novák, který se na Borek přistěhoval jako malý kluk, pamatuje i bohatý spolkový život.

„Byli tu hasiči, kteří taky pořádali plesy, Svaz chovatelů i Svaz žen. Dnes máme ve sportovním areálu fotbalisty, kteří hrají III. třídu, pak tenisty a v sále restaurace se cvičí aerobik a zumba. V nové tělocvičně pak pilates a hraje se stolní tenis. Těší mě, že takových aktivit od samotných občanů přibývá,“ konstatuje. Obecní úřad před čtyřmi roky obnovil tradici stavění májky, jedna zastupitelka zase organizuje zájezdy za kulturou nebo do termálních koupališť. Dopravu hradí obec.

Růst má své limity

Borek, který se „pyšní“ rozlohou 193 hektarů, plánuje i zajímavé investice. „Borek ofi ciálně vznikl 16. května 1954. Tehdy se okolní obce Hosín, Hrdějovice a Úsilné vzdaly části svých katastrů a my se i z tak malého území vždy snažíme vytěžit maximum,“ připouští bývalý stavař, osmačtyřicetiletý Jaroslav Novák. Ten starostenskou židli převzal po dvacet let úřadujícím Václavu Fučíkovi. Například připravovaný nový územní plán promění v horizontu tří let pozemky nad hosínskou silnicí v několik desítek stavebních parcel. Zatím má na papírech toto území název ZTV Sever a vyrůst by tam měly rodinné domy. „Musíme ještě vyřešit velký problém s dešťovou vodou, protože stávající kanalizace je už kapacitně na hraně,“ poznamenává starosta Novák s tím, že lokalita Borku je pořád vyhledávané místo k bydlení. Jenže teď tu chyběly právě volné parcely.

Když starosta vypočítá, co všechno mají obyvatelé Borku k dispozici, nezapomene zmínit zdejší poměrně nový dům s pečovatelskou službou. Současných 29 bytů je sice obsazených, ale žádosti na radnici stále přijímají. Miloslava Slípková v něm žije 12 let. Bydlení si moc pochvaluje, ale vadí jí, že je v obci zrušený obchod. „Je mi už 87 let, do toho nového nákupního centra u kruhového objezdu je to pro mě moc daleko. U řezníka sice nějaké základní potraviny také mají, ale to mi moc nevyhovuje,“ svěřuje se při setkání v nedávno otevřeném květinářství. To provozuje Květa Hubingerová, která ještě na podzim vedla Květinku v Týně nad Vltavou. „Nestěžuji si, lidi si postupně zvykají a zákazníků přibývá. Mám výhodu, že za mnou jezdí i ti, kteří nakupovali v Týně. Před vánočními svátky jsem se fakt nezastavila,“ pochvaluje si vyučená květinářka z Tábora, která na Borku bydlí v pronájmu čtyři roky.

Tématem hovorů u kadeřnice je pivo i jídlo

Na nedostatek zákazníků si nestěžuje ani kadeřnice Milada Novotná. Svůj salón má v rodinném domku a chodí k ní většinou stálé klientky. „Občas se přijdou ostříhat chlapi z nějaké stavby v okolí, a ti si stěžují na jídlo v hospodě. Vadí jim, že je to jen asijská kuchyně s nudlemi,“ říká. Ví, že obec o restauraci prodávanou před dvěma roky v dražbě usilovala, ale nakonec ji nezískala. „Je to škoda,“ horlí a její starší zákaznice na trvalé souhlasně přikyvuje.

Starosta přiznává, že si na zastupitelstvu odsouhlasili limit na odkoupení objektu a cena pak byla bohužel vyšší. „Chodím tam na pivo taky, dokonce si chlapi přáli změnit nabízenou značku, tak to ti vietnamští provozovatelé, co mají hospodu v nájmu, velmi rychle udělali. Svou malou hospůdku máme i ve sportovním areálu. Tu otevíráme při fotbalových utkáních,“ dodává s tím, že sál restaurace stále patří obci, a ta ho různě využívá. Například ženy tu pravidelně cvičí.

Zázemí pro děti

To školní děti mají tělocvičny hned dvě. V pěti třídách základní školy se učí 111 dětí a ředitel Radek Cvach ji charakterizuje jako školu rodinného typu, kamarádskou, s přátelskou atmosférou. „Jsem tu už pět let, srovnávat mohu tedy i s jinými školami. Dílny pro keramiku nebo tři oddělení družiny až pro 90 dětí a velkou zahradu u lesa nebo spoustu různých kroužků také všude nemají. Zájem místních rodičů o umístění dětí u nás je velký,“ pochvaluje si. A vedoucí učitelka mateřské školy Hana Rychlíková dodává, že se letos do kapacity 76 míst podařilo přijmout všech 23 nových dětí z Borku.

Pýcha obce - koupaliště

Nejen o děti se Borek početně rozrůstá v létě. Může za to především nové koupaliště. „Je to přírodní biotop, voda absolutně bez chemie, čistí se přes soustavu tří lagun, kde jsou vodní rostliny. Přes roury voda tryská do dětského brouzdaliště a odtud gravitací do velkého koupaliště,“ vysvětluje starosta Jaroslav Novák.

Určitě nejen u piva několikrát od pár místních slyšel, že to byl megalomanský projekt, a že za ty peníze mohlo být něco jiného. Stejně jako jsem to zaslechla já. „Víte, stavbě předcházela anketa mezi občany a zastupitelstvo pak akci schválilo. Stejně jako cyklostezku mezi Nemanicemi a Borkem. Kdybychom na stavbu tenkrát neodklepli ten milionový příspěvek, tak lidé dodnes chodí po rušné silnici a cyklisté kličkují mezi auty,“ tvrdí. Dobře ví, že kdyby kdysi pokrokoví místní neusilovali o samostatnou obec, mohlo se tu pořád, jak uvádí historické prameny z 19. století, říkat Na Bídě.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.06. 2017