Publicistika

Jak se žije… na Včelné

Autor: Mirka Nezvalová, foto: Petr Zikmund

Místo, odkud se můžete dívat na téměř stotisícové město jako z rozhledny. Na podzim u vás svítí slunce a budějovickou kotlinu halí mlha. Obec, kde se někteří lidé potkávají při sportování, v hospodě nebo taky vůbec. Nasednou totiž do auta už v garáži, elektronika jim otevře vrata a oni se zase večer vrátí z práce do svého "království". Nebo na sebe narazí při venčení psů či procházce po lese a vůbec nevědí, že se právě setkali sousedé. Taky je to místo, kde se šest z devíti zastupitelů domluví, že odvolají starostku a rozdělí tím obec na třetiny. Ta jedna si toho vůbec nevšimne, z těch zbývajících dvou se stanou zarytí podporovatelé a odpůrci. I to je Včelná.


Včelná? Klasika v moderním pojetí. Třeba konfitovaný bůček s bramborovou kaší,“ charakterizuje netradičně obec, kde žije už třetím rokem, Jan Krob. Původně vyučený kuchař a číšník se po studiích na pražské Vysoké škole obchodní vrátil na jih Čech a otevřel si tady kuchařskou akademii. Přeloženo do češtiny to znamená školu vaření pro všechny, kdo se chtějí nejen učit, ale i zkoušet nové věci. V rodinném domě vyboural garáž a dílnu, kousek přistavěl a teď má pro své akce k dispozici 120 metrů čtverečních.

Ačkoliv je rodilý Budějovičák, Včelnou si vybral proto, že může žít v rodinném domě s velkou zahradou a zároveň mít krajské město doslova na dohled. Navíc jeho žena Jana ráda chodí na procházky do lesa, který mají od domu jen pár desítek metrů. Součástí jejich rodinného vybavení jsou pochopitelně dvě auta. To aby se při cestě za prací nemuseli vázat na jízdní řády městské hromadné dopravy. „Je mi líto času, který bych pročekal na zastávce, to jdu radši s kamarády na kafe,“ směje se devětadvacetiletý Jan Krob. Jak ale sám přiznává, on zatím mnoho obyvatel Včelné nezná. „ S pár sousedy se pravidelně scházíme na grilování nebo při adventním rozsvěcování vánočního stromu. Myslím, že tady si lidé žijí své životy za brankou do domu,“ dodává. S místostarostou Kamilem Feitlem už ale například plánují, jak otevřít dveře Krobovy kuchařské akademie i místním.

Politické zataženo

Zatímco Jan Krob je, jak sám říká, „čerstvá naplavenina“, sedmatřicetiletý Kamil Feitl patří ke zdejším rodákům. Vadí mu, že velká většina mladších obyvatel Včelné bere své domovy jen jako místo k přespávání. Pracují totiž většinou v krajském městě. „Chci, aby se lidi cítili součástí naší obce, aby tu prostě i žili,“ vysvětluje důvod, který ho přivedl do komunální politiky. Ta je tady v současné době bolavým tématem, kterému se místní buď vyhýbají při povídání velkým obloukem, nebo se vášnivě staví na jednu či druhou stranu. Obec je totiž bez starosty, protože zvolenou starostku zdejší zastupitelé většinou hlasů na jaře odvolali.

„Vždycky jsem si myslela, že je na obci všechno v pohodě. Hodně věcí se změnilo k lepšímu. Bohužel, je to důkaz, že nikdy není nic tak růžové, jak to vypadá,“ konstatuje dvaasedmdesátiletá Jitka Bínová, která má bydliště na Včelné už více než čtyřicet let. S manželem stavěli tenkrát rodinný dům v Jiráskově ulici úplně sami, bez půjček, a rozhodně nebyli výjimkou. Současné stavební úpravy už ale zadali fi rmě. „Kvůli synovi Danovi musí být dům bezbariérový. Po těžké havárii je už mnoho let na vozíku,“ říká i dnes s emocemi v hlase. Není se čemu divit, protože tehdy život osmnáctiletého studenta téměř skončil. Dnes je mu 45, je úspěšným počítačovým specialistou a vrátil se dokonce k jachtingu. Paní Jitka přede mnou na stole rozkládá fotografi e z Ria, kde její syn reprezentoval republiku na paralympiádě. Ona sama Včelnou sice považuje za skvělé místo k bydlení, ale pořád inklinuje k Budějovicím. I proto se příliš nezajímá o zdejší život. „Nedávno mě překvapil na srazu bývalý spolužák, který sem jezdí každé úterý na seniorské tanečky do kulturáku. Já o takových akcích ani nevěděla,“ směje se.

A zřejmě ani nezaregistrovala „knihobudku“, která je teď nově před obecním úřadem. Dva metry vysoká tmavě hnědá dvoukřídlá skříň skrývá na policích knihy, které si mohou lidé půjčit nebo sem přinést ty svoje. Místostarostu Feitla těší, že o tuhle zajímavou novinku je zájem. Pokud se osvědčí, přibudou jí „sestřičky“ v dalších částech obce. A zdejší knihovna tak bude mít vlastně jakousi malou konkurenci. „Chceme lidem nabídnout i další šance pro setkávání. Plánujeme například besedy s odborníky z řad vědců, ale i umělců nebo sportovců. Pořádáme taky spoustu akcí pro děti,“ vypočítává Kamil Feitl. Zdejší dvě uskupení nezávislých kandidátů rovněž chystají moderované besedy s občany s názvem Zastupitelé blíže lidem. „Potřebujeme přímo od místních slyšet názory na život na Včelné,“ dodává. Těší ho, že se podařilo dokončit odkanalizování v jedné z nejstarších částí obce v okolí podniku Čepro. Stejně tak vítá otevření nové prodejny potravin u nové bytové výstavby pod tratí.

Na vlastní školu Včelná nedosáhne

Ačkoliv na Včelné je to už třetí prodejna potravin, několik oslovených maminek před obchodem potvrzuje, že jim vyhovuje, že je otevřeno i v sobotu a neděli. „Je skvělé, že se nemusím bát, že je salám týden starý. Nebo že tu koupím prášek na praní, novou čajovou konvici i hračky pro malého,“ libuje si paní Eva. S manželem se nastěhovali do nedalekého bytového domu a s dvouletým Kubíčkem vyráží často na procházky do blízkého lesa nebo k rybníčku. Ráda by se vrátila příští rok do práce. Věří, že pro syna získá místo ve zdejší školce. Jak ale říká její ředitelka Jarmila Pánková, i díky tomu, že přibývá rodin s malými dětmi, kapacita pomalu přestává stačit.

„Máme teď 84 dětí umístěných do tří tříd a jsme zcela plní. I když většina rodičů pracuje ve městě, o naši školku je velký zájem. Děti se tu hravou formou učí angličtinu, chodíme s nimi hodně ven,“ vypočítává aktivity školky zřizované obcí. Místostarosta Kamil Feitl přiznává, že zatímco školku mají vlastní, chybí na Včelné škola. „V rozpočtu nějakých 80 miliónů na její výstavbu rozhodně nenajdeme. Základní škola je v Boršově, pod který spadáme, děti jezdí do rožnovské školy nebo i do Kamenného Újezdu,“ dodává. Podle Hany Šeborové, která tu s manželem bydlí od roku 2003, to ale není zrovna ideální stav. Zatímco starší dceru před patnácti lety bez problémů umístila do školy v českobudějovické Dukelské ulici, s další budoucí prvňačkou musela o tři roky později absolvovat dokonce tři zápisy. „Nakonec se dostala do školy v Rožnově. Ale vadí mi, že je každá jinde,“ míní žena, která Včelnou i s ohledem na své i manželovo pracovní vytížení ve městě považuje spíše jen za lokalitu na přespávání. Když ale byly děti malé, s ostatními maminkami se potkávala často. Třeba na obecní rozsvěcování vánočního stromu nebo vítání občánků, kde děti z mateřinky zpívaly. Teď ale na podobné akce není čas.

Jak ale potvrzuje Pavel Rožboud, který byl starostou na Včelné 18 let, škola tu historicky nebyla nikdy. Ostatně Včelná podle něj ani nebyla typickou vesnicí. Kolem roku 1780 byla osadou obce Poříčí a samostatnost získala až v roce 1930. „Na obci je ještě urbanistický plán architekta Marka z roku 1929, podle něhož se tady stavělo,“ poznamenává. On sám se s rodiči přistěhoval v pěti letech, takže dalších 65 let mohl vnímat proměny obce. „Je to nádherné místo k životu. Na zdejších zahradách postupně vyrůstaly rodinné domy, plynofikovalo se, asfaltovaly komunikace. Když jsem přišel před léty do funkce starosty, říkal jsem si, že kolem cest, kde jsou blátivé rýhy, jednou porostou růže. A vidíte, dožil jsem se toho,“ konstatuje. Zároveň vypočítává kulturní aktivity, k nimž patří například výstavy obrazů. Mimo jiné i zdejšího jedenadevadesátiletého známého malíře Alfréda Kindlera. Právě spolu s ním amatérský malíř Pavel Rožboud tradici výstav zahajoval. Bývala tu až do 90. let rovněž aktivní Obec baráčníků a stále tu působí spolek hasičů.

Nejlepší místo k životu

To rodina Vavrochů se zase odjakživa na Včelné angažovala ve sportovních aktivitách. Dnes čtyřiašedesátiletý advokát František Vavroch je předsedou zdejšího sportovního klubu už někdy od poloviny 80. let. „Máme asi 140 členů nejrůznějšího věku. Kromě fotbalu na úrovni okresní soutěže se tu hraje i metaná. Dokonce se na našem víceúčelovém asfaltovém hřišti pořádají i mistrovství republiky,“ neváhá se pochlubit touto zajímavostí. Hraje se ale i hokejbal, volejbal a svůj prostor pro pravidelné rekreační cvičení tu mají rovněž ženy.

„Jako správný rodák nedám na Včelnou sice dopustit, ale pár mínusů by se asi našlo,“ přiznává doktor Vavroch. Mimo jiné poměrně hustá doprava, pokud je na hlavním tahu od Budějovic směrem na Kaplici a Krumlov nějaká nehoda. To pak všichni využívají objížďku přes Včelnou. Vzhledem k tomu, že denně jezdí autem do krajského města, těší se na stavbu tzv. Jižní tangenty, která propojí dálnici od Roudného právě se zmiňovanou silnicí. Jak doplňuje místostarosta Kamil Feitl, vznikne tam šestiramenný kruhový objezd, celý zapuštěný do šestimetrové hloubky pod úrovní terénu. „A těším se, že v příštím roce konečně vznikne propojovací cyklostezka mezi Budějovicemi a Včelnou. No, možná ty plánované stavby přinesou nějaké menší problémy místním, ale na druhé straně spoustu pozitiv. To je přece dobrá zpráva, ne,“ míní muž, který Včelnou považuje za vůbec nejlepší místo k žití. Jedním dechem ale dodává, že zatím nikde jinde nebydlel. Je přesvědčený, že podobný názor budou mít na Včelnou i obyvatelé, kteří najdou svůj domov v právě dokončovaných pěti bytových domech.

Možná se jednou Včelná stane součástí krajského města, které už se s ní před časem namlouvalo. „Naštěstí neúspěšně. Dokázali jsme tu hodně věcí a věřím, že se nikdy nestaneme jen nějakým satelitem s paneláky na ležato,“ loučí se Pavel Rožboud. Včelná je na jeho obrazech pořád poetickou krajinou, kde nechybí třeba kaplička zasvěcená Panně Marii nebo Boží muka u cesty na Kamenný Újezd. Prostě obec, kde se tradice bude už vždycky potkávat s moderní současností.

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.12.2017

VČELNÁ V ČÍSLECH

1 820 obyvatel

371 hektar je výměra katastrálního území

750 počet domácností (včetně bytů v bytových domech)

700 počet domů

84 dětí je kapacita v mateřské škole

3 prodejny potravin + 1x smíšené zboží + 1 cukrárna

2 restaurace

1 penzion

LEGENDÁRNÍ FRED

Malíř Alfréd Kindler (91) patří mezi známé postavy Včelné. Vzdálený příbuzný Jana Zrzavého, kterému manželka říká Frede, se na Včelnou přistěhoval roku 1980. Jeho výtvarná díla vlastní i mimoevropští sběratelé například v Kanadě, Japonsku či na Novém Zélandu. Mimo plátno zvládá i práci s hrnířskou hlínou a textilem. Plánuje, že stoleté narozeniny pojme jako velkou slávu pro celou obec, kam pozve všechny sousedy.

JAK S MHD DO ČESKÝCH BUDĚJOVIC

Včelná má velmi dobré dopravní spojení s krajským městem. Je možné využít MHD číslo 7, která vyjíždí ze sídliště Máj, přes nemocnici až na Včelnou. Ve všední dny je to téměř 50 spojů, o víkendu je frekvence pochopitelně nižší, ale jede alespoň jednou za hodinu.

8 x denně tady staví vlak a využít je možné i dálkové autobusy jedoucí z ČB směrem na Kaplici, Velešín nebo Český Krumlov. V průběhu všedního dne tady zastaví celkem 33 spojů. Stejná frekvence je i opačným směrem, tedy z Včelné do ČB.


Další články z této rubriky:

První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Čern...

Květnové události v Budějovicích
Před pět a sedmdesáti lety, 5. května 1945, odzbrojila skupinka Čechů na vysíla... Více informací

Herecké domy ve stylu Třetí říše

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané m... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: