Publicistika

Náhradní cíl pro bomby: Budweis

Autor: Jiří Šilha, Jiří Zabranský, foto: archiv autorů a JČ muzeum

Bombardéry americké 15. letecké armády se blíží nad rafinerii Ruhland severně od Drážďan. Cíl náletu je však zahalen v hustém dýmu po předchozím útoku. Pokračovat v ničení naslepo nemá smysl. Sedm posledních letadel skupiny tak svůj smrtící náklad neshazuje. Bez otevření bombovnic se stáčí na cestu zpět. Jejich posádky se ale vrátit s nevyužitými bombami nehodlají. Cestou na domácí základnu v Itálii budou totiž míjet náhradní cíl. Město Budweis. Je pátek 23. března 1945. Nad Protektorátem Čechy a Morava svítí chladné jarní slunce.


Ke konci války se vnitropolitické i hospodářské poměry v Budějovicích staly naprosto neudržitelnými. Zdejším nádražím projížděly transporty smrti s vězni z koncentračních táborů. Do města navíc přicházeli němečtí uprchlíci z východu, tzv. národní hosté, a rovněž ustupující vojáci Wermachtu. Zásobování obyvatelstva se dramaticky zhoršilo. Zbývalo jen se utěšovat, že fronta je stále daleko a také bombardování se městu zatím v podstatě vyhýbalo. Budějovice sice byly během válečných let postiženy několika menšími nálety, plošné napadení se ale zatím nekonalo. Bylo však jasné, že vzhledem ke strategické poloze místního nádraží nebude trvat mírový klid navěky.Ke konci války se vnitropolitické i hospodářské poměry v Budějovicích staly naprosto neudržitelnými. Zdejším nádražím projížděly transporty smrti s vězni z koncentračních táborů. Do města navíc přicházeli němečtí uprchlíci z východu, tzv. národní hosté, a rovněž ustupující vojáci Wermachtu. Zásobování obyvatelstva se dramaticky zhoršilo. Zbývalo jen se utěšovat, že fronta je stále daleko a také bombardování se městu zatím v podstatě vyhýbalo. Budějovice sice byly během válečných let postiženy několika menšími nálety, plošné napadení se ale zatím nekonalo. Bylo však jasné, že vzhledem ke strategické poloze místního nádraží nebude trvat mírový klid navěky.

23. 3. 1945

Sirény se poprvé rozezněly kolem poledne. To ještě samo o sobě nic neznamenalo. Obyvatelstvo již několikrát v minulosti pozorovalo bombardovací svazy přelétávající jim nad hlavou. Sirény tak mohly znamenat jen planou výstrahu před letadly, která pak v klidu přelétnou jižní Čechy a zamíří na Linec. I proto zdaleka ne všichni spěchali do vyznačených leteckých krytů. Ale pak se na nebi směrem od Lišova objevily siluety amerických bombardérů. A na zemi začalo peklo.

Útok začal ve 13.20 a byl veden letadly z výšky 21 500 stop (přes 6 500 m). Skupina bombardérů byla doprovázena 8 letouny P-51 Mustang od 307. FSq 31 FG. První německé hlášení o průběhu bombardování znělo poměrně stroze: „Po delším kroužení nad městem sedm amerických letadel v 13:23 z výšky 4000 metrů: shozeno cca 50 – 60 tříštivých bomb o hmotnosti 250 kg. Mrtví: 21 mužů, 4 ženy.“ Hlášení české policie bylo podrobnější: „23.3.1945 byl učiněn nálet na hlavní nádraží v Budějovicích, šest těžkých bombardovacích letounů, které přiletěly směrem od Lišova, shodilo asi 30 – 40 leteckých bomb na výtopnu a montovnu hlavního nádraží a několik bomb bylo shozeno na přilehlé budovy nádražní. Tímto náletem, který trval asi 2 – 3 minuty, bylo vyřazeno asi 17 lokomotiv, zraněno nebo usmrceno asi 30 osob a to v jídelně a kuchyni železničních zaměstnanců nedaleko starého cukrovaru.“ A do třetice můžeme doplnit nádražní kronikou, v níž je z toho dne zaznamenáno, že „.. bylo svrženo 48 bomb, 53 zaměstnanců usmrceno, 120 zraněno, část výtopny a její kolejiště silně požkozeny a dva železniční mosty u výtopny, pro lineckou a velenickou osobní kolej zničeny.“ Tolik dobové záznamy.

Sami Američané později upřesnili statistiku krvavého dne svými údaji. Nad Budějovicemi opravdu operovalo sedm bombardérů B – 17. Z neznámého důvodu ale jedno z letadel své pumy neshodilo, takže na samotném bombardování se podílelo jen šest strojů. Každý z nich disponoval dvanácti pumami ráže 500 liber (227 kg). Na město tak dopadlo celkem 72 bomb. Vzhledem k pěknému počasí a téměř bezvětří byla výtopna nádraží perfektně zasažena. Výsledek bombardování byl hodnocen jako dobrý. Přesto ale velící důstojníci USAAF nebyli stoprocentně spokojeni. Po návratu letadel do Itálie zapsali Budějovice do seznamu cílů hned na příští den. A tentokrát již ne náhradní, ale jako hlavní cíl, spolu s nádražním uzlem ve Velenicích. To ale vyděšení obyvatelé města toho pátečního večera pochopitelně nevěděli. Začali uklízet trosky po bombardování a oplakávali zemřelé.

Druhý nálet

Druhý nálet 24. března byl pro Budějovice ještě ničivější než ten o den dříve. Během 20 minut v čase oběda otevřelo své pumovnice celkem 90 letounů B-24 Liberator. Zasaženo bylo opět hlavně budějovické nádraží, avšak v důsledku silného bočního větru se shoz pum přenesl mimo hlavní objekt a zasaženy byly různé části města: Koh-i- -noor, tabáková továrna, měšťanský pivovar, Žižkovy kasárna, Justiční palác, Lannova třída, ulice Karla IV., Pětidomí, Suché Vrbné, Havlíčkova kolonie a část města za výtopnou. Přímý zásah dostala budova Gestapa. Celkem bylo zničeno 185 obytných domů a zahynulo 170 osob. Další však umírají v následujících dnech na následky vážných zranění. Proti bombardérům nezasáhlo z letiště v Plané ani jedno letadlo. Také protiletadlová obrana jen nečinně přihlížela. Na město bylo svrženo 3238 trhavých a zápalných pum. Kolem stovky bomb vůbec nevybuchlo. Poslední nevybuchlá bomba byla zničena pyrotechniky až v roce 1952!

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.04.2016


Další články z této rubriky:

První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Čern...

Květnové události v Budějovicích
Před pět a sedmdesáti lety, 5. května 1945, odzbrojila skupinka Čechů na vysíla... Více informací

Herecké domy ve stylu Třetí říše

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané m... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: