Publicistika
Herecké domy ve stylu Třetí říše
BUDĚJOVICKÁ ARCHITEKTONICKÁ RARITA
Autor: Martin Polák, foto: Jan Cempírek
Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané měřítko, zjednodušování, symetrii, opakování, leštěné plochy. V Českých Budějovicích stojí jediný zástupce tohoto stylu – Herecký dům.
Na Herecký dům (někdy zvaný Herecké domy) postavený v letech 1941 – 1943 je třeba se podívat očima tehdejší doby. Objekt musel být co nejvíce reprezentativní a to znamenalo vyhovět představám národních socialistů. Novostavba totiž vznikala na jedné z nejlepších adres města. Přes 50 m dlouhé arkády Hereckého domu se obracely nejen přímo k tehdejšímu Německému domu, ale také do rušné ulice zvané Muzejní. Doprava z jihu města k nádraží vedla právě touto rušnou tepnou. Paradoxem je, že zakázku na stavbu komplexu získal architekt Ceno Kosak, antinacista propuštěný pro své názory z vídeňské státní správy. Právě on musel projektu povinně vdechnout propagandistický styl. Českobudějovické divadlo už druhým rokem fungovalo jako odnož lineckého divadla, hrálo se zde výhradně německy a bylo nemyslitelné, že by nová budova byla v jiném slohu. Pro architekta se ale důležitějším stala organizace vnitřního uspořádání. Ten byl složitý, výsledek je však na tehdejší dobu skutečně moderní. V Hereckém domu byly umístěny nejen kanceláře, ale také dílny pro truhláře, umývárny a sprchy, sklady, kotelna. V podlaží byly kromě jeviště i sklady kostýmů, místnosti pro režiséra a dirigenta, sklad rekvizit, kadeřnictví pro herce a zkušebna. Šatny byly vybaveny studenou i teplou vodou. Všechny prostory byly centrálně vytápěny nebo vybaveny klimatizací. Herecký dům tak představoval pro architekta výzvu spíše v hledání optimálních variant uspořádání interiérů než v tom, jak bude komplex vypadat navenek.
ZAJÍMAVOST: Tajemství žuly
Herecký dům skrývá jedno tajemství s otevřeným koncem. Nikdo přesně neví, jaký původ má žula, která byla použita na stavbu arkád. Žulu v době války dodávala firma Deutsche Erd - und Steinwerke GmbH. Pod ní patřily žulové lomy Granitwerke Mauthausen ve správě SS. Je budějovický Herecký dům postavený díky otrocké práci vězňů v Mauthausenu? Je to pravděpodobné, písemný dokument však neexistuje. A žula mlčí.
OSOBNOST: Architekt Ceno Kosak
Autorem Hereckého domu byl architekt Ceno Kosak (1904 – 1985). Pocházel z Marburgu nad Drávou, do Budějovic poprvé přišel po svatbě s vnučkou starosty Josefa Tascheka. Jeho další cesta vedla do státního úřadu ve Vídni. Jako odpůrce nacistů byl roku 1938 propuštěn a na prahu válečných let se ocitl na volné noze. Vrátil se s manželkou do Budějovic. Jeho nejvýraznější stopa pochází z let 1941-1943, kdy pracoval na zakázce přestavby divadla. Tehdy bylo Kosakovi teprve 37 let. Vytvořil projekt pro celkovou modernizaci divadla s přístavbou nového Hereckého domu. Po válce se vrátil do svého rakouského úřadu a podílel se na znovuvýstavbě Vídně. V letech 1955 až 1971 byl prezidentem Akademie užitého umění. Spolupracoval na obnovení vídeňské Státní opery a od roku 1971 byl prezidentem rakouského svazu stavitelů.
Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.01. 2016
Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané měřítko, zjednodušování, symetrii, opakování, leštěné plochy. V Českých Budějovicích stojí jediný zástupce tohoto stylu – Herecký dům.
Na Herecký dům (někdy zvaný Herecké domy) postavený v letech 1941 – 1943 je třeba se podívat očima tehdejší doby. Objekt musel být co nejvíce reprezentativní a to znamenalo vyhovět představám národních socialistů. Novostavba totiž vznikala na jedné z nejlepších adres města. Přes 50 m dlouhé arkády Hereckého domu se obracely nejen přímo k tehdejšímu Německému domu, ale také do rušné ulice zvané Muzejní. Doprava z jihu města k nádraží vedla právě touto rušnou tepnou. Paradoxem je, že zakázku na stavbu komplexu získal architekt Ceno Kosak, antinacista propuštěný pro své názory z vídeňské státní správy. Právě on musel projektu povinně vdechnout propagandistický styl. Českobudějovické divadlo už druhým rokem fungovalo jako odnož lineckého divadla, hrálo se zde výhradně německy a bylo nemyslitelné, že by nová budova byla v jiném slohu. Pro architekta se ale důležitějším stala organizace vnitřního uspořádání. Ten byl složitý, výsledek je však na tehdejší dobu skutečně moderní. V Hereckém domu byly umístěny nejen kanceláře, ale také dílny pro truhláře, umývárny a sprchy, sklady, kotelna. V podlaží byly kromě jeviště i sklady kostýmů, místnosti pro režiséra a dirigenta, sklad rekvizit, kadeřnictví pro herce a zkušebna. Šatny byly vybaveny studenou i teplou vodou. Všechny prostory byly centrálně vytápěny nebo vybaveny klimatizací. Herecký dům tak představoval pro architekta výzvu spíše v hledání optimálních variant uspořádání interiérů než v tom, jak bude komplex vypadat navenek.
ZAJÍMAVOST: Tajemství žuly
Herecký dům skrývá jedno tajemství s otevřeným koncem. Nikdo přesně neví, jaký původ má žula, která byla použita na stavbu arkád. Žulu v době války dodávala firma Deutsche Erd - und Steinwerke GmbH. Pod ní patřily žulové lomy Granitwerke Mauthausen ve správě SS. Je budějovický Herecký dům postavený díky otrocké práci vězňů v Mauthausenu? Je to pravděpodobné, písemný dokument však neexistuje. A žula mlčí.
OSOBNOST: Architekt Ceno Kosak
Autorem Hereckého domu byl architekt Ceno Kosak (1904 – 1985). Pocházel z Marburgu nad Drávou, do Budějovic poprvé přišel po svatbě s vnučkou starosty Josefa Tascheka. Jeho další cesta vedla do státního úřadu ve Vídni. Jako odpůrce nacistů byl roku 1938 propuštěn a na prahu válečných let se ocitl na volné noze. Vrátil se s manželkou do Budějovic. Jeho nejvýraznější stopa pochází z let 1941-1943, kdy pracoval na zakázce přestavby divadla. Tehdy bylo Kosakovi teprve 37 let. Vytvořil projekt pro celkovou modernizaci divadla s přístavbou nového Hereckého domu. Po válce se vrátil do svého rakouského úřadu a podílel se na znovuvýstavbě Vídně. V letech 1955 až 1971 byl prezidentem Akademie užitého umění. Spolupracoval na obnovení vídeňské Státní opery a od roku 1971 byl prezidentem rakouského svazu stavitelů.
Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.01. 2016
Hlavní principy nacistické architektury
Nacistická architektura vyšla formálně z funkcionalismu a jako svůj vzor si vzala zejména renesanci. Z pohledu nacistů bylo účelem nového stylu pomoci vytvořit „nového člověka“. Fasády byly jednoduché se stylizovanými renesančními prvky, portály s naznačením bosovaného zdiva, orámováním oken. Reprezentační budovy byly členěny sloupořadím, arkádami. U zvláště monumentálních staveb se objevily kopule inspirované římským Pantheonem. Bytová architektura vyzdvihovala stylizované lidové prvky. Šířil se styl zvaný „Heimatschutz“, tzn. ochrana vlasteneckých hodnot v architektuře včetně regionálně typického materiálu a řemesel. Z dnešního pohledu nelze kritizovat styl, ale propagandu, která s ním byla spojena. Vše, co neodpovídalo představě nacistů, bylo v oné době nežádoucí. Budovy byly vybaveny předepsanou vlajkovou výzdobu, běžně se užívaly symboly říše či strany a to jak v interiéru, tak i například na průčelích budov. Zkrátka - vše pro vítězství!
Další články z této rubriky:
Jan Žižka z Trocnova má svou tvář
Tvář největšího válečníka české hustorie Jana Žižky z Trocnova rekonstruoval tým brazilského 3D designéra Cicero da Costa Moraes... Více informací
Komu smrdí Budvar, tomu smrdí Budějce
Plzeňský Prazdroj má na budějovické radnici „trojského koně“. Jinak by nebylo možné, aby v domovském městě Budějovického Budvaru radní... Více informací