Publicistika

První znělkou budějovického rozhlasu bylo troubení z Černé věže

Z HISTORIE

Autor: Andrea Poláková, foto: archiv ČRo ČB

Květnové události v Budějovicích
Před pět a sedmdesáti lety, 5. května 1945, odzbrojila skupinka Čechů na vysílači za Budějovicemi německé strážce. Napojila se na pražské vysílání a o přestávkách sama pouštěla české písně. To bylo úplně první svobodné rozhlasové vysílání z jižních Čech. Na radnici na budějovickém náměstí narychlo vznikla hlasatelna, která využívala přístroje nacistického wehrmachtu.
Nacisté pak sice ještě na několik dní rozhlas umlčeli, ale 9. května už se naplno ozývalo české vysílání z Českých Budějovic. Skupina techniků-dobrovolníků zřídila z někdejší prodejny oděvů v podloubí radnice první rozhlasové studio a do éteru se začala linout reportáž z příjezdu Rudé armády.


Osvobození

Obr. Momentka z Květnové revoluce 1945, jak se tehdy říkalo


Poslední válečné zprávy
V 8.08 hodin se například ozvalo toto hlášení: „Vyzýváme obyvatelstvo, aby vyklidilo ve městě i okolí ulice a silnice, kudy projíždějí německé vojenské jednotky. Prchající vojáci střílejí po českých lidech. Zajišťují si obyvatelstvo jako rukojmí ke svému hladkému odchodu. Nestůjte ani u oken.“ Prvním hlasatelem a pak i reportérem byl Václav Piloušek. „Očekávali jsme Rudou armádu. Učinili jsme všechny přípravy. Náš technik Fojtl natáhl kabel ze studia, které bylo v přízemí radnice, až do radniční síně. Tam byl mikrofon,“ vzpomínal později v knize o historii Českého rozhlasu.  I když měl podle svých slov pořád čerstvé zprávy o postupu Rudé armády, nejlépe to poznával na tom, jak Němci stále zděšeněji prchali. Pádili přes náměstí a postranními ulicemi pryč na Linec.

Příjezd Rudé armády
Poté dostal Václav Piloušek zprávu z Vráta, že Rusové přijíždějí do města, a když tanky vjely na náměstí, začal vysílat reportáž. „Všechnu tu radost, která v nás byla, jsme sdělovali celému městu, a kde nás slyšeli, celému Jihočeskému kraji. No – zpívali jsme, vykřikovali, volali,“ vyprávěl.
Václav Piloušek si dlouho po osvobození myslel, že si kvůli nedostatečným technickým prostředkům tehdejší doby už nikdy nebude moci onu první vzrušující reportáž zopakovat. Po letech se mu však dostaly do rukou zápisy tří posluchačů, kteří jeho poselství zaznamenávali na papír. Část reportáže navíc zachytil nahrávací deskový aparát sestrojený jedním českobudějovickým amatérem.
Je tak doloženo, že Václav Piloušek pronesl do éteru například tato slova: „Děvčata naskakují na vozy… a teď nastupují naši partyzáni, přichází četa partyzánů. Náměstí je zaplněno a stále se valí noví lidé podél radnice. Vojáci jedou Krajinskou třídou, jiný oddíl zase jede Vídeňskou. Naše českobudějovické náměstí – ano, teď už zase smíme beztrestně říkat českobudějovické – je tak zaplněno a pořád z rohů proudí další a další lidé.“
 
Začátek regionálního studia
Ve dnech 5. a 6. června 1945 se zástupci budějovického studia zúčastnili programové konference Československého rozhlasu v Praze. Předložili tam plán vysílání regionálního programu a rozhodli o vedení studia. „Navštívil jsem sekčního šéfa ministerstva informací spisovatele Ivana Olbrachta a projednal s ním návrh. Nakonec jsme se dohodli, že prvním ředitelem rozhlasové stanice bude Bohuslav Tvrdý,“ popisoval Václav Piloušek.
Vůbec první znělkou českobudějovického rozhlasu bylo údajně vytrubování a noční volání věžného z Černé věže natočené na gramofonovou fólii. Poté se na krátkou dobu při přepínání mezi regionálním a celostátním vysíláním pouze pípalo a 1. ledna 1946 dostalo studio svou skutečnou znělku.  Byly jí první tóny písně „Když jsem já šel tou Putimskou branou“ hrané jedním hobojem. Ještě na jaře téhož roku ji ředitel a zároveň hudební skladatel Bohuslav Tvrdý vylepšil pro dva hoboje a dal nahrát na gramofonovou desku. Rozhlas se pro tuto lidovou píseň rozhodl proto, že provázela jako posila a útěcha jihočeské vězně v nacistických koncentrácích a zpívala se i při šťastném návratu do vlasti.

CRo noty

Obr. První tóny písně „Když jsem já šel tou Putimskou branou“ byly první znělkou budějovické stanice


Do vlastní budovy
V přízemí radnice na náměstí sídlilo studio pouze krátce. Přestěhovalo se do budovy na rohu ulice U Tří lvů, kde bývalo německé dívčí lyceum. „Měli jsme bývalou školu a stáli před úkolem udělat z ní rozhlas. To není o nic lehčí, než upravit jízdní kolo na plochodrážní motocykl. Ale to už byla taková doba,“ píše se v knize o historii budějovické stanice.
Technické zařízení tvořil starý zesilovač, ostatní si budovali technici sami. Jako nadšení radioamatéři nosili potřebné nářadí z domova, místo akustických obkladů používali deky. Protože ve studiu zpočátku pracovali jen tři technici, střídali se ve službách po 24 hodinách. Studio se pak postupně rozvíjelo, například v 50. letech se zde dařilo vlastní rozhlasové tvorbě. V budově U Tří lvů, která se za tu dobu značně proměnila a velmi ji poznamenaly povodně v roce 2002, sídlí Český rozhlas České Budějovice dodnes.

Cro studio

 


|Zdroje: 35 let krajského studia Československého rozhlasu České Budějovice, 1980
Od mikrofonu k posluchačům, 2003

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 20.03.2020

Rozhlas sehrál svou nejznámější úlohu hlavně v průběhu Pražského povstání v květnu 1945. Ale i v Budějovicích poskytovali rozhlasáci v posledních hodinách druhé světové války zpravodajství z překotných událostí. Brzy pak vzniklo samostatné regionální studio.

uvod CRo


Další články z této rubriky:

Herecké domy ve stylu Třetí říše

Nacistická architektura hledala náměty v antické, egyptské, babylonské i neoklasické architektuře. Využívala monumentalitu, přehnané m... Více informací

Otevření sklepů v oblasti Wachau

Jelikož je vinařská oblast Wachau z Českých Budějovic lépe dostupná než například Morava, není se čemu divit, že se tu první víkend v ... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: