Byla by to asi obskurní cestovní kancelář, ale své klienty by si nejspíše našla. Nabídla by turistům okružní cestu po Českých Budějovicích, která by zahrnovala místa s nepříliš příjemnou pověstí. Místa, kde se soudilo, přepadávalo, nebo vykonávalo hrdelní právo.

Na Vraždě
Ta ulička spojující Radniční ulici se Zátkovým nábřežím podél Malše působí opravdu ponuře. Ačkoliv jde o krátkou, sotva třicetimetrovou zkratku pro pěší protínající středověké městské hradby pod Solní bránou, její pověst je děsivá. Hlavně noční chodci se trase v minulosti zdaleka vyhýbali kvůli absenci osvětlení, stísněnému pocitu a zvěstem o přepadení i vraždách zejména z hospod se vracejících osamělých flamendrů. A proto se jí lidově říkalo Na Vraždě (ovšem také výstižně, avšak vulgárně Poch*aná ulička, ctihodní čtenáři nechť prominou).  

Obr. 1) Ponurá Poch*aná ulička alias Na vraždě

Bludný kámen
Kdo překročí oválný kámen označený křížkem v dlažbě na náměstí Přemysla Otakara II. po deváté hodině večerní nebo na něj stoupne, ztratí orientaci a bude do rána bloudit po městě. Tak praví pověst založená na smutné historické skutečnosti - zhruba deset kroků od Samsonovy kašny je totiž světlým valounem označeno místo bývalého popravčího špalku, kde bylo až do roku 1551 popraviště. Podle senzibilů vyzařuje kámen negativní energii, která může citlivého člověka zmást. V druhé polovině 16. století bylo popraviště na Rynku zrušeno (konšelé ho přestěhovali před Svinenskou bránu na konci ulice Karla IV.), ovšem vzhledem ke zvýšené zločinnosti v průběhu třicetileté války se opět vrátilo. Do historie vstoupila zejména poprava z května 1632. To zde byl pro svou víru sťat jihočeský šlechtic Kryštof Čabelický ze Soutic, který v neklidných časech podněcoval české sedláky v rebelii proti novým poměrům. Po něm bylo popraveno i několik jeho služebníků a jejich hlavy vyvěšeny na městských branách.  

Na Alžíru
Na bývalé budějovické periférii zvané Na Alžíru bujely rvačky a pouliční přepadávání.  Lokalitu obývala vesměs chudina. V epicentru ulic Jírovcova, Riegrova a J. Š. Baara s hospodou rovněž přezdívanou Alžír si nebyl nikdo jistý bezpečností. Hospoda vznikla v roce 1835 a skončila po znárodnění. Původně fungovala i jako šantán s dřevěným divadelním sálem na zahradě. Po roce 1910 divadlo zavřeli, protože i během představení tu létaly facky. Podle legendy vznikl název Alžír jako připomenutí masakrů v této zemi sužované pirátskými nájezdy v 19. století.

Justiční palác
Budova při Zátkově nábřeží a zimním stadionu, přezdívaná také kvůli své podobě budějovický Kreml, vznikla v roce 1905. Pevnost zahrnuje soud a vazební věznici. Kromě vazebních cel je zde také ubytování pro odsouzené k mírnějším trestům v lehčím režimu. Odpykávali si tu tresty političtí vězni za protektorátu, ale v nedávní době také mnozí bývalí komunističtí i novodobí prominenti. Například vysocí funkcionáři ministerstva vnitra odsouzení za policejní represe 17. listopadu 1989 nebo šéf střediska kupónové privatizace. V roce 1993 se odtud pokusil uprchnout Jiří Kajínek. Slezl po hromosvodu, jeho útěk však skončil zadržením na druhém vltavském břehu.

Obr. 2) Justiční palác

U Zlatého hroznu
Hospoda a později vinárna v ulici Hroznové naproti Černé věži proslula vraždou rychtáře v roce 1478. Za tento mord kat hned na druhý den popravil na náměstí deset mladíků. Podle historických záznamů šlo  z jejich strany nejdříve o přípravu zločinecké spiknutí proti radnici. Biřici je na udání přišli zatknout právě do Zlatého hroznu, kde měli tajnou poradu. V čele biřiců byl právě rychtář. V nastalém chaosu ho někdo z mladých rebelů probodl dýkou a protože se nikdo nepřiznal, položili o den později hlavu na špalek všichni. Byla to asi největší zaznamenaná jednorázová poprava v dějinách města a Zlatý hrozen nechvalně proslavila široko daleko. Lepší časy zažila hospoda za Rakousko-Uherska, na počátku Velké války ji navštěvoval v Budějovicích sloužící voják Jaroslav Hašek.

Obr. 3) U Zlatého hroznu

Rožnovská brána
Dnes již její místo na nábřeží před budovou Jihočeského muzea připomíná pouze nenápadný obrazec v  dlažbě. Svého času však byla Rožnovská brána (nebo-li Jižní brána) svědkem nejen rušného života starých Budějovic, ale rovněž němým účastníkem řady temných událostí. Je-li nějaké místo v centru protkáno temnou energií z minulosti, tak je to právě tento kout, což mnoho Budějčáků ani netuší. V roce 1505 zde došlo k hromadné popravě upálením na hranici. Za velkého srocení davů bylo upáleno 7 členů místní židovské obce, obviněných z rituální vraždy a kupčení s bohoslužebnými předměty. Místo poprav nebylo vybráno náhodou – nedaleko měl totiž svůj byt městský kat (na parkánu u řeky Malše). Brána byla stržena v roce 1844.

Obr. 4) Obrysy bývalé Rožnovské brány

Městské šatlavy
Podle historiků stála nejstarší městská šatlava ve 14. století v Panské ulici, od 16.století sloužily jako vězení také prostory na radnici a věží Železné panny a Rožnovské včleněných do městského opevnění. Pro těžké zločince bylo místo také v Rabenštejnské věži. Od roku 1825 zřídilo město cely pro lehčí zločince v zadním traktu radnice při České ulici. Tyto prostory za radnicí sloužily až do doby otevření Justičního paláce.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 12.12. 2020