Poslední srpnový týden jsme vyrazili pěšky okolo Budějc, abychom přinesli zprávu o tom, jak se žije na periferii města. Redaktor Honza, fotograf Vašek, skaut na prázdninách Jonáš a psí slečna Uma. Ušli jsme přes 50 km, mluvili s bezdomovci, pili kafe na benzínkách, prodírali se křovím, pochodovali po rozestavěných silnicích, spali pod širákem. V aktuálním BUDLive najdete celou reportáž. Co ale v tištěné verzi časopisu nenajdete, to je fotogalerie cedulí, tabulek a nápisů, které prozrazují hodně o budějovické povaze.  

Perirerie
Na cestu kolem města jsme vycházeli se zvědavostí, ale bez iluzí. Nečekali jsem žádnou krásu, spíše omšelé průmyslové areály, zarostlé kouty a na řadě míst i rozkopanou krajinu velkých stavebních projektů. Vždyť podobně vypadají okraje všech větších měst. Periferie. Nablýskané centrum daleko, pánbůh vysoko, panenská příroda až kdesi za horizontem. A takovou krajinu jsme opravdu našli. Většina míst je na periferii syrových, bez příkras a nic na tom nezmění sem tam rozhozené novostavby, které vyrostly jako žampiony na plochách bývalých polí. S tím vším se dalo dopředu při putování po obvodu města počítat. Co ale na té budějovické anabázi zarazí, je ukázka sedláckých fobií, které jsou nám – Budějčákům - asi vlastní. Odhalují ji cedule, nápisy, příkazy, které jsme na cestě viděli.

Nápis na silničním nadjezdu v Nových Hodějovicích.

Na zahrádkách a plotech časté oznámení

Ručně, stručně. Oznámení v Rožnově.

Trochu úsměvný požadavek na lesním psím hřbitově za Májem.

Budějčáci milují zvířátka. Ale podobných oznámeních jsme viděli cestou asi deset. Toto oznámení u Švábova Hrádku.

Tady parkuji já, aby bylo jasno. (Haklovy Dvory)

Všudepřítomná stavba dálnice D3.

Srdečný nápis, byť s chybou (Nové Hodějovice).

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 23.09. 2021