Ve středověku bohaté město, které konkurovalo Českým Budějovicím. To je Rudolfov - město, jehož slávu založila těžba stříbra. Dnes zde žije přes dva a půl tisíce obyvatel, kteří si svou minulost připomínají Hornickými slavnostmi a kteří říkají – žije se nám zde dobře.

Orientačním bodem Rudolfova je po celá staletí kostel svatého Víta. Reportáž o tom, jak se v tomto městě na severním okraji českobudějovické pánve žije, proto začínáme právě zde. O svatostánek se již dlouhá léta stará Milan Třebín a s hrdostí v hlase nás vítá. „Většina českých kostelů je gotických, ten rudolfovský je však výjimečný – renezanční, a patří tak mezi tuzemské rarity.“ Historii kostela svatého Víta i celé farnosti má pan Třebín v malíčku, ještě větší radost mu však dělá současný život zdejší komunity. „Na nedělní mše se schází pravidelně kolem sta lidí všech generací, jsme živým společenstvím,“ říká s tím, že po mši se nechodí do hospody, ale část věřících se schází na faře, kde nad kávou a tiramisu probírají poslední novinky z okolí. Komunitu nejvíce utužila rekonstrukce kostela, která proběhla před deseti lety. Velkou část oprav tehdy zajišťovali věřící svépomocí, jako brigádníci odpracovali téměř osm tisíc hodin.

Obr. 1) Známá Rudolfovská madona

Chystané nové centrum města
Zatímco kostel je nejvýraznějším orientačním bodem města, přirozené centrum ve formě náměstí nebo návsi Rudolfovu schází. To se však má v příštích letech změnit. Právě za kostelem je totiž poměrně rozlehlá Farská louka, kde má budoucí městské centrum vyrůst. Ohledně stavebních záměrů na této ploše však vznikla celá řada neshod, kontroverzí a peticí. Nejprve bylo nutné určit, komu vlastně lukrativní pozemky patří. O vlastnictví Farské louky se po mnoho let přetahovalo město s římskokatolickou církví. Právní spor dospěl v roce 2015 k převzetí pozemků městem. „Po dlouhých pěti letech nejistoty jsme se s církví dohodli v roce 2020 na mimosoudním vyrovnání,“ uzavírá tuto kapitolu Vít Kavalír, rudolfovský starosta. Vizí radnice je plochu po vyřešení majetkových vztahů nerozprodat na parcely, ale vybudovat zde pro Rudolfovské nový středobod města s volnočasovým parkem a občanskou vybaveností. V letošním roce proto mají být uzavřeny smlouvy mezi radnicí a provozovatelem zamýšleného lékařského domu či provozovatelem nákupního střediska. Jenže právě záměr výstavby velkoprodejny známého německého řetězce vyvolal před časem další vlnu nespokojenosti – tentokrát ze strany obyvatel. Radnice obdržela petici podepsanou více než čtyřmi stovkami signatářů, že na Farské louce je stavba zamýšlené velkoprodejny zbytečná a nafouknutá. „Jsme přesvědčeni, že pro potřeby obyvatel stačí obchod daleko menší,“ uvedla jedna z iniciátorek petice Eva Pinlová v dobové reportáži pro MF Dnes. Po tlaku obyvatel a opozice nakonec vedení města od původního záměru na nákupní centrum ustoupilo a rozjednalo výstavbu menší prodejny. Nejčastěji zmiňovaným provozovatelem by měla být českobudějovická Jednota, která však aktuálně z jednání „vycouvala“, a varianty jsou proto nadále otevřené.

Obr. 2) Městu Rudolfov chybí přirození centrum

Obr. 3) Obvodní lékař MUDr. Dušan Kahoun

Lékařský dům
Jak již bylo řečeno, potravinová prodejna není jedinou stavbou, která by na Farské louce měla vyrůst. V jedné části louky je naplánována také stavba lékařského domu. V současnosti je ve městě několik lékařských praxí – v Rudolfově působí dětská doktorka, stomatolog a praktický lékař. Právě „obvoďák“ MUDr. Dušan Kahoun stojí za záměrem lékařský dům na Farské louce provozovat. „Má představa je, že bychom nabídli občanům lékařské zázemí na jednom místě. Ideálně bychom soustředili všechny rudolfovské doktory, ale také otevřeli lékárnu a třeba i rehabilitační zařízení,“ popisuje svou vizi místní praktický lékař. Sám není zdejším starousedlíkem, ale dojíždí z Třeboně. Praxi si pochvaluje. „Dělal jsem dříve na hradecké interně a přejít sem bylo nejlepším rozhodnutím mého života. Rudolfov je sice městem, ale lékařská praxe je svou atmosférou venkovská.“ Když přijde řeč na vztahy s pacienty a zda Rudolfovští nosí i pověstné „pozornosti pro doktora“, tak se lékař zasměje. „Občas opravdu někdo něco přinese. Ale ne čokoládu koupenou v Penny. Spíše domácí marmeládu, nebo bio med. Jsme opravdu jako na venkově, je to milé.“

Doprava radost nedělá
Kvalitu života ve městě ovlivní v blízké době také několik staveb, a to jak již realizovaných, nebo zatím plánovaných. Mezi ně patří dálnice D3, která brzy vytvoří pomyslnou psychologickou čáru mezi Rudolfovem a jihočeskou metropolí. „Dálnice má jistě svá úskalí a to především pro místní část Hlinsko,“ míní starosta Vít Kavalír s tím, že se dá předpokládat smog a vyšší hladina hluku zejména pro obyvatele nejbližších domů u dálnice. V rudolfovské části Hlinsko si ale s dopravou i „užívají“ své i bez dálnice. Neurologickým bodem je zde především komunikace v lokalitě zvané Krček. Pod tímto lokálním názvem se skrývá frekventovaná zkratka mezi Suchým Vrbným a Hlinskem. Zkratkou s provizorními parametry jezdí mezi poli denně až čtyři tisíce motoristů. „Je to nezkolaudovaná stavba, původně jen polní pěšina pro žebřiňáky. Dvacet let se ale provoz na ní neřeší,“ říká Danuše Hamplová z Hlinska. „Byl tady před časem jen jeden budějovický náměstek, slíbil, že průjezd Krčkem zakážou, ale nic se nestalo, nic, nic. Na té cestě jsou přitom stále nehody, srazili tam cyklistku, náklaďáky tam projíždí. Rozumíte tomu? Na nezkolaudované silnici!“ dodává Danuše Hamplová o stavbě, jejíž existenci by měla řešit rudolfovská radnice v součinnosti s budějovickými radními. „I já se cítím zodpovědný v této kauze, ale rozhodně nehraji roli mrtvého brouka,“ říká starosta Vít Kavalír o zdejší neutěšené situaci a ukazuje mapu z roku 2012, kde je vyznačeno dopravní řešení Krčku. „Tolik iniciativ, tolik jednání s budějovickým primátorem a jinými politiky a výsledek nula. Krajské město to nechce řešit, i když zde probíhá především jejich tranzitní doprava a to po naší a velice nevhodné silničce,“ popisuje starosta dle problém, který dle jeho slov nemá Rudolfov se městským omezeným rozpočtem šanci vyřešit.

Obr. 4) Starosta města Rudolfov: Vít Kavalír   
 
Jak se žije dětem a mladým
Srdcem života obce bývá často škola. V ní se nejen vyučují dítka mateřskému jazyku či záludnostem odmocnin, ale také se zde navzájem potkávají rodiče, pořádají se akce pro veřejnost a kvalita školy je tak odrazem kvality života v obci. O rudolfovské základní škole lze v říci, že její rozvoj je v současné době patrný na první pohled. Školní budova získala nedávno novou přístavbu a od letošního školního roku tak mají žáci a pedagogové navíc k dispozici jedno patro. „Ale už teď lze odhadnout, že za čas budeme opět řešit potřebu dalších prostor,“ upozorňuje ředitel školy Ivo Schuster, který je v čele rudolfovské základky čtvrtým rokem. Svou úvahou o kapacitě školy naráží na skutečnost stále se rozšiřující zástavby v městě a okolí. Na rudolfovskou základní školu nyní chodí kolem 560 žáků, ale v příštích letech lze očekávat další narůst počtu žáků. „A co mi udělalo poslední dobou radost? Třeba zcela nová počítačová učebna,“ říká ředitel. „Jsou v ní nejen nové počítače, ale všimněte si, že jsou vysunovací. Ze specializované učebny se tak rázem může stát klasická třída, což se ve škole naší velikosti vždycky hodí. Na tohle multifunkční řešení jsem jako říďa hrdý,“ říká Schuster.   

Obr. 5) Fotograf magazínu BUDlive Petr Zikmund si  chystá malé fotbalové talenty z Rudolfova k vyfocení  titulní fotografie jarního čísla

Další novinkou pro mládež (nejen) školního věku je nové sportoviště. To mají na svědomí především „fotbalisté“, jak se ve zkratce někdy říká zdejšímu SK Rudolfov. Jeho předseda Petr Maroš popisuje sportoviště otevřené v roce 2021 slovy: „Jedná se o umělý trávník, atletický ovál s multifunkčním a workoutovým hřištěm. Máme i tenisové kurty, písek pro vrh koulí, na hřiště chodí hrát volejbalisté. Je to prostě kvalitní sportovní zázemí.“ Areál je pro svou pestrost využíván prakticky nonstop. Dopoledne se zde prohání děti ze základky a mateřské školy, ale odpoledne v areálu trénují kluby a sportovní spolky. Trénuje zde i rudolfovská pýcha – A tým fotbalistů. Ti bodují v krajském přeboru, kde mají u soupeřů náležitý respekt. Aktuálně se pohybují na špici tabulky a hostující týmy vědí, že na rudolfovský kopec se na loupežný výlet pro body jen tak nejezdí. „Největší radost nám ale stejně dělá práce s mládeží. Každý den odpoledne můžete vidět v areálu sto až sto padesát dětí a trenéři nestíhají,“ pochvaluje si Petr Maroš skutečnost, že nové sportoviště přivedlo k aktivnímu pohybu hodně nováčků.

 
Hornické slavnosti
Jako město s bohatou hornickou minulostí podporují rudolfovští rodáci patriotickou hrdost a tradice. Velkou zásluhu na tom má Vratislav Klabouch, který před lety inicioval vznik Hornického muzea (viz tip na výlet na str.53) a především dal dohromady skupinu nadšenců připravujících červnové Hornické slavnosti. Štafetu v pořádání slavností od něj převzala Hana Kuboušková. „Je to největší sláva v Rudolfově. V celodenním programu si každoročně připomínáme hornickou minulost města, dobu císaře Rudolfa II. a renezanci. Je to sláva nejen pro místní, ale i pro řadu návštěvníků. Organizujeme kostýmovaný průvod, děti tančí Tanec permoníků, pořádáme hry pro rodiny a večer je ohňostroj,“ popisuje Hana Kuboušková a zároveň zve čtenáře BUDLive na letošní ročník. „Hornické slavnosti budou 4. června a po dvouleté „pandemické“ přestávce je chceme připravit opravdu velké,“ láká předsedkyně Společnosti přátel Rudolfova. Tato Společnost pořádá během roku i další akce, z nichž nejpopulárnější je Barbořino světlo na začátku listopadu. „Jedná se o vzpomínkovou akci hlavně pro děti. Lampionový průvod projde městem, na rybníce plavou světla, planou louče. Dětem přehrajeme příběh svaté Barbory, patronky horníků a ukážeme jim, v čem spočívala nelehká a mnohdy životu nebezpečná hornická práce,“ říká Hana Kuboušková.  

Obr. 6) Znak Rudolfova

Turistika a tipy na výlet
Před několika desetiletími patřil Rudolfov k nejoblíbenějším cílům víkendových výletů budějckých turistů a cestu od konečné autobusu u kostela k Mrhalu prošel svého času snad každý. Dnes je Rudolfov tak trochu mimo zorný úhel Budějckých, což je ale škoda. Přibylo zde totiž mnoho zajímavostí a Rudolfov je skvělou volbou třeba pro rodinný sobotní výlet. Jak takový výlet naplánovat? Návrh nabízí Helena Stejskalová, zdejší kronikářka. Sama je původem je z jiné části jižních Čech, a proto se na Rudolfov dokáže podívat i pohledem přespolních návštěvníků. „Určitě bych začala v Hornickém muzeu, kde jsou skvělé expozice a dostanete v něm i vyčerpávající informace o městě. Pak bych si podle počasí vybrala jednu z naučných stezek a udělala si kolem Rudolfova hezkou procházku,“ láká Helena Stejskalová. Naučné stezky (NS) jsou zde dvě. Obě mapují hornickou minulost města, ale také seznamují návštěvníka s okolní krajinou, přírodními zajímavostmi a životem zdejších lidí. K rybníku Mrhal vede NS Cesta kolem hornického města a do Úsilného NS Člověk a krajina.  Ve zmíněném Hornickém muzeu však nečekají jen na turisty. O zdejší provoz se starají manželé Malšovští. „Stálá expozice o vývoji a hornické minulosti Rudolfova je velmi povedená. Proto k nám často přijíždějí nejen turisté, ale i školy nebo v létě děti z příměstských táborů. Myslím, že děti prohlídka muzea baví, hlavně Golem, kterého máme schovaného ve sklepě,“ říká Jiří Malšovský, který s oblibou provází rovněž cizojazyčné hosty. Perkmistrovský dům, v němž se muzeum nachází, je multifunkční. Jeho součástí je i společenské zázemí a městská knihovna. Tu vede Jana Malšovská, která popisuje zdejší dům jako atraktivní zázemí pro konání mnoha zájmových a spolkových činností. „Konají se zde kurzy jógy, schůzují zahrádkáři, děláme autorská čtení známých literátů. Běžně je zde až pět akcí týdne,“ říká Jana Malšovská, která mimochodem za svou práci v rudolfovské knihovně získala před několika lety čestný titul Jihočeský knihovník roku. Práci manželů pro život ve městě vyzdvihuje i starosta Kavalír, který zároveň dodává, že v letošním roce se v budově radnice má začít přestavba jedné části objektu na velký společenský sál. „Perkmistrovskému domu v konání akcí konkurovat nebudeme, ale město potřebuje zázemí pro větší události, schůze, nebo třeba pro plesy,“ říká Vít Kavalír k chystané přestavbě části radnice, která má začít na podzim.   

Obr. 7) Hornické muzeum je jedním z lákadel Rudolfova

Komunitní zahrada láká Budějčáky
Zatímco z pohledu turistiky je Rudolfov pro Budějčáky spíše výzvou ke znovuobjevení jeho krás, obyvatelé jihočeské metropole si už poslední dobou našli jiný důvod, proč do hornického města pravidelně zajíždět. Je jím komunitní zahrada Pozemské nebe. Na ploše přes tři tisíce metrů čtverečních ji mezi Rudolfovem a Adamovem otevřela před několika lety Irena Kovářová. Schází se zde zájemci o produkci vlastních výpěstků, kteří na komunitních záhoncích pěstují zeleninu či okrasné květiny. „Většina z nich je z Budějovic, což je logické, protože místní mají vlastní zahrádky. Ale věřím, že i Rudolfovským máme co nabídnout. Na jaře k nám začnou docházet zájemkyně z blízkého Pečovatelského domu, pronajaly si svůj záhonek a z toho mám velkou radost,“ říká Kovářová. Mimoděk tak potvrdila slova kostelníka Milana Třebína z kostela svatého Víta, se kterým jsme se potkali na začátku této reportáže. I on si všiml, že za některými aktivitami v Rudolfově stojí často „přespolní“, a když popisoval rekonstrukci kostela, vyzdvihl účast řady lidí z přifařených obcí. Ale ať je to, jak chce, Rudolfov je městem s velkým potenciálem k příjemnému životu, na tom se shodují jak místní, tak i přespolní a návštěvníci. Kronikářka Helena Stejskalová se nad tím zamýšlí při listování soupisu akcí chystaných na tento rok: „Rudolfov má nejen hornickou minulost, ale i přítomnost. Je to kvalitní místo k životu.“

Obr. 9) Komunitní zahrada Rudolfov

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 22.03. 2022