Odborník, který výrazně ovlivnil vodárenství v našem městě, se narodil se 4. července 1897 v Praze. Vystudoval reálku a poté i Českou vysokou školu technickou, obor vodní inženýrství. Doktorátu technických věd dosáhl roku 1925 a krátce poté se přestěhoval do Českých Budějovic.

Své pracovní působení zde zahájil v září 1925, kdy se stal přednostou vodáren. 1.1.1928 byl jmenován na systemizované místo inženýra městských vodáren. Díky nesporným odborným kvalitám mu byla v červnu 1938 svěřena veškerá péče jak o vodárnu, tak i o plynárnu. Kromě vedení obou podniků a výrazného pozvednutí jejich odborné a profesní úrovně, zvládl Dr. Klausner uskutečnit i návrhy a realizace celé řady doposud existujících vodohospodářských staveb. Například byl autorem projektu propojení městské vodárny s řekou Malší, podílel se na výstavbě vodovodu s věžovým vodojemem v Borovanech nebo na realizaci projektu vodovodu s vrtanou studnou a věžovým vodojemem ve Veselí nad Lužnicí.

Obr. 1) Reklama v magazínu Technický jih.

Když českobudějovický vodovod pitné vody z nedabylského prameniště přestal ve 30. letech svou vydatností postačovat potřebám města, využil Dr. Klausner vody vytékající z opuštěného důlního díla Dědičné štoly sv. Eliáše u Úsilného k jejich přivedení do vodárny. Do zemního vodojemu u Vodárenské věže dokončeném v roce 1938 byly přivedeny nejen vody ze štoly u Úsilného, ale i z nedabylského prameniště. Na projektu stavby typické pro třicátá léta 20. století spolupracoval se známým pražským architektem Antonínem Parkmanem (1898-1950).

Z doby působení vládního komisaře JUDr. Augustina Soumara, který byl do čela českobudějovické radnice jmenován v roce 1934, pak pochází zápletka jak převzatá z filmu Postřižiny. Tehdy zoufalé hledání personálních úspor ho koncem roku 1935 vedlo k adresování výpovědi Dr. Klausnerovi. Než však uplynula výpovědní tříměsíční lhůta, seznal komisař své pochybení, výpověď byla jím vzata zpět a smlouva obnovena dokonce za výhodnějších podmínek. Jihočeské listy to tehdy poněkud kousavě komentovaly slovy, že „úspora není vždycky úsporou“.

Obr. 2) Obr. 3 ) Nákres vodojemu z roku 1935

Roku 1950 Dr. Klausner nastoupil jako projektant do nově založeného Chemoprojektu v Praze, kde mu v roce 1957 ministr chemického průmyslu udělil čestný odznak nejlepšího pracovníka. Byl i nadále činný ve vodohospodářském oboru a autorem řady odborných článků a patentů. Richard Klausner zemřel po krátké nemoci dne 11. března 1983 v Praze.  (PR)

Obr. 3 ) Vodojem ve vodárně z roku 1938

Sdílet:

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 22.03.2022