Publicistika

Jak se žije... v Plachého ulici zvané Plachanda

PLAČHÉHO ULICE MÁ SVOU TVÁŘ

Autor: Jan Krátký Foto: Archiv autora

Nemusíte být trénovaný sportovec ani náročný turista, abyste v klidu přešli z jednoho konce ulice na druhý. Ujít přibližně dvě stě padesát metrů vám zabere pět, možná sedm minut. Taková je Plachého ulice, nedílná součást historického centra Českých Budějovic. Plachanda, jak jí snad každý obyvatel Budějovic domácky říká, je ulice v centru města. Vede od severní strany náměstí Přemysla Otakara II. úzkou částí směrem k Hroznové ulici. Odtud už míří běžně široká ulice až k parku Na Sadech.

800 pruchod

Domů zde není vlastně tolik. Celá ulice má pouze 33 popisných čísel. Ale i na tak omezené ploše najdete řadu zajímavých obyvatel, obchůdků či různých příběhů. Jak se v uličce, kudy se prý v dávných dobách vodil dobytek na trhy na hlavní náměstí, dnes žije či podniká?

Knížky místo popelnic

Naši procházku Plachandou zahajujeme na jejím začátku. Nebo možná pro někoho na konci, u brány vedoucí do podloubí na náměstí Přemysla Otakara II. Jak se to vezme. Otevíráme tedy malé dveře vedle prosklené vitríny, za kterou jsou poskládané nejrůznější knihy. Navštívili jsme nejmenší knihkupectví v Českých Budějovicích a také jedno z nejstarších. A knížky jsou opravdu všude, kam se podíváme, na každé stěně až po stropy. Už třicet let je tu prodává Monika Dušková, majitelka knihkupectví Duha. „Že to tady zabalím, jsem si říkala v té době, když na nás přišli s povinným EET, ale i to jsme nakonec zvládli,“ usmívá se Dušková. A jak sama říká, když v Plachého začínala, vůbec netušila, že v malém krámku bude knihy nejen Českobudějovičákům nabízet tak dlouho. „Máme stálý okruh zákazníků, kteří se nám neustále vracejí. Občas si k nám přijdou lidé něco koupit a pak také popovídat, svěřovat, zejména starší generace,“ doplňuje.

800 duskova

Monika Dušková, majitelka knihkupectví Duha

Před rokem 1992 byste místo, kam si dnes lidé chodí pro knihy, asi ani nepoznali. Namísto krámku stály ve vlhkém koutě popelnice. „Víte, co mi je ale líto? Že Plachanda nemá žádné vánoční osvětlení, má ho Krajinská i náměstí, ale na naši ulici se pořád zapomíná. Ovšem musím naopak pochválit kolegu z Plachýho café, protože se o část uličky stará opravdu dobře a začínají se sem více stahovat i lidé,“ těší majitelku knihkupectví. S tím souhlasí i Gabriela Brůžková z blízkého značkového butiku Pinocchio. „V ulici prodáváme oblečení Sanette přes dvacet let. A je znát, že se zde otevřela dobrá kavárna. Chodí sem více lidí a i pro nás to znamená zákazníky,“ chválí si sousedskou symbiózu.

V uličce nezaparkujete

Míjíme zmíněnou kavárnu, která svými rozměry také patří mezi zdaleka nejmenší provozovny svého druhu ve městě, a zastavujeme se u nenápadných zdobených dveří. Ty vedou do jednoho z domů, ve kterém už roky bydlí oblíbený herec Jihočeského divadla Jan Dvořák. Jak se mu v Plachého líbí? „Život je tu pěkný,“ pochvaluje si rodilý Pražák, který se do úzké uličky přistěhoval v roce 1995. „Dříve to tu bývalo rušnější a už před osmou hodinou ráno začal znít klapot podrážek bot, jak lidé chodili do práce. To dnes není. Občas okolo víkendu je tu slyšet opilecký hlahol, ale to asi k životu v centru města patří,“ přidává smířlivě pětašedesátiletý umělec, který si kromě desítek divadelních rolí zahrál například i v televizních seriálech jako Četnické humoresky či Vyprávěj.

800 herec

herec Jihočeského divadla Jan Dvořák

Velkým nedostatkem Plachandy je parkování, na tom se shodnou jak místní, tak i podnikatelé. V úzké uličce mezi náměstím a Hroznovou se pak například stěhování něčeho objemnějšího stává doslova adrenalinovým dobrodružstvím. „Když vezeme věci z chalupy, tak musím zaparkovat auto ke dveřím. Což vadí kolemjdoucím, protože nemohou projít a podobně. Jinak parkujeme v okolí, kde se dá,“ vysvětluje Dvořák. Za podnikatele se přidává Gabriela Brůžková z butiku Pinocchio. „Trápí nás to. A hodně! Na straně náměstí u ústí Plachého se už vůbec nedá zastavit a přicházíme o letité zákazníky.“

Pochcanda“

Procházet se Plachého ulicí a nezmínit další místní fenomén by nebylo dobré. Byť však jde o fenomén docela nelichotivý. Víte, jak se lidově v Budějovicích Plachandě říká? „No jo, pochcaná ulička,“ hned ví herec. „Počůrané dveře jsme měli už mnohokrát, je to tak. Jinak vím, že se tomu říkalo Sviní ulička, protože tudy honili na náměstí prasata. To je už ale hodně dávno. Z historie ještě můžeme zmínit vedlejší dům, kde bydleli Ašenbrylů. Tam byla hospoda, kde vařila dokonce babička mé ženy, a děda, když přijel do Budějovic, tam vždy chodil na párečky,“ vzpomíná Dvořák, který už v Jihočeském divadle jen hostuje, protože odešel do penze. Ovšem nejen on si všímá, že s čistotou ulice je Plachého často „na štíru“. Podle místních zde magistrát zanedbává i běžnou údržbu a obsluhu s čistícím strojem je vidět jen velmi zřídka. Synonymum ulice tak ještě bohužel má své opodstatnění.

800 asenbryl

Kavárník Jan Ašenbryl

Druhá podoba ulice

Vycházíme z užší části Plachého směrem k Sadům. Přejdeme Hroznovou ulici a najednou se ocitáme v jiném světě. Ulice nabídne loubí typické pro nedaleké náměstí, je širší, prosvětlená a vydlážděná kočičími hlavami. Do této části mohou z jednoho směru vjíždět i auta.

I tady najdeme řadu krámků a služeb. Můžete si tu zajít na víno do vinotéky, na masáž nebo se dokonce nechat v salónu potetovat. Dlouhá léta v jednom z podloubí fungovala restaurace Panský šenk. Hospoda, která na vás dýchla středověkou atmosférou. Už si tu však dobré jídlo nedáte. Bereme za kliku, ale vrata do dvora nejdou otevřít a v hospodě se nesvítí. Je uzavřená. Stejně tak o pár metrů dál Rybotéka. Místo, kam se lidé naučili chodit na skvělé polévky či sushi.

800 ulice

Projekt dvou mladých lidí však nestopla krize nebo něco podobného, ale zcela jiná věc. „S koncem září ukončujeme náš 2,5 roku dlouhý provoz. Po děťátku podnikatelském nás teď totiž čeká opravdový nový člen rodiny,“ oznámili nedávno na Facebooku majitelé. Naproti přes ulici v nenápadném domku zase šije své šaty jedna z nejznámějších českých návrhářek Tereza Sabáčková. Její autorské modely, převážně ty svatební, nosila například česká miss Iveta Vítová, herečka Veronika Arichteva či bývalá modelka a moderátorka Nikol Moravcová.

Krámky a krámečky

Jako v mnohé ulici v centru města najdeme i v Plachého ulici umělecké krámky. Řadu let zde fungují například dvě galerie. Galerie VIDA blíže u náměstí vystavuje pestrou škálu výtvarného umění, především obrazy. V části, kterou ale jdeme nyní, je rodinná galerie Zlaté rybky. Manželé Hanzálkovi v ní i na přilehlém dvorku příležitostně organizují různé výstavy.

V sousedním domě žije se svou ženou a dvěma syny i Dan Hansa. Majitel jedné z českobudějovických tiskáren a reklamních výrobních společností. Jak sám říká, kruh se pro něj symbolicky uzavřel, protože v domě, kde bydlí, bývala kdysi také tiskárna. Tu provozoval dokonce jeho dědeček.

800 podloubi

„Za prvé je to všude kousek,“ začíná Dan s výhodami bydlení v Plachandě. „Třeba do Masných krámů, protože jsou hned za rohem,“ usmívá se Hansa alias Lachtan, jak mu říkají jeho kamarádi, ale i stálí zákazníci. Líbí se mu, že v ulici je docela klid, i když jste přímo v centru krajského města. Na druhou stranu dobře ví, že i díky tomu, že je Plachého ulice odlehlejší a chodí tu o dost méně lidí než v sousední Krajinské, nemají tu naopak lehké živobytí podnikatelé. „Krámy se tu dost často mění. Je jich tu pár, které se drží. Shodou okolností u nás v domě je specifický obchůdek s kuchyňskými potřebami, který znají snad všechny ženské z Budějovic. Pan Pevný tam má všechno - od špuntu do flašky až po obří demižony na víno,“ upozorňuje Hansa na zdejší pozoruhodnost.

Génius loci obchůdku v patře

Zmíněný obchod pana Karla Pevného je skutečným místním fenoménem. Nachází se v prvním patře domu a zákazník má po překročení prahu pocit, že se ocitl v dobrém slova smyslu ve zlaté éře podniku Domácí potřeby. Ostatně, nechme spíše promluvit nadšené recenze z internetu: Krásný obchod! Ačkoliv takových bylo dříve na každém rohu dostatek, dnes je tento druh obchodu výjimečný svou jedinečnou kulturou nakupování v centru města. Pestrá nabídka všeho, co je možné si do domácnosti jen přát, až zrak přechází. A ty ceny! Lidové. Stejně jako přístup pana vedoucího. Nechť je takový obchod příkladem pro ostatní a dělá radost vice lidem,“ píše například v recenzích Google přispěvatel Jan Cihlář. Svérázný krámek se tak zdá být důkazem toho, že i v nepříliš frekventované ulici v centru města, a navíc s přístupem až v patře, se dá prosperovat. Sám provozovatel to ale vidí jinak. „Je to špatné, co vám mám říkat. Málo lidí, obchody už nejsou, co bývaly,“ říká skepticky Karel Pevný. Za pultem svého krámku stojí od roku 1994, kulatého výročí napřesrok již ale v práci slavit nechce. Chystá se končit. „Fotit mě nemusíte, reklamu nepotřebuji. Zkrátka to už nemá cenu,“ říká tak trochu rezignovaně provozovatel zdejší legendy.

800 obchod

Pro a proti Plachandy

I v této části Plachého ulice vadí místním zejména špatné parkování. „Parkování, to je opravdu těžká nepohoda a šílenost,“ říká tiskař Hansa jasným hlasem. S tím však bojují i ostatní obyvatelé v centru. Hansa by proto klidně rád namísto bydlení v Plachandě uvítal i menší domek někde za městem. Zejména právě kvůli dopravě. A proč se tedy již neodstěhoval? „V domku na periferii bych byl šťastnější. Je to však jen můj názor, názor mé manželky a dětí to opravdu není. Oni jsou šťastní zde a já bych měl být také, protože výhod bytí v Plachého je vlastně opravdu dost,“ přemítá majitel tiskárny. Jednou ze zmíněných výhod může být i sousedská pospolitost. Místní vzpomínají, jak se před lety v zimě na první adventní neděli vyndával před hotel Bohemia sud. Zapálil se v něm oheň, okolo se postavily stolky se židlemi, pil se svařák, hrálo se na kytary a zpívalo se. „Dokonce nám tu jeden kamarád vyřezal bílé beránky z polystyrenu, které jsme pak zavěsili nad ulici. To byla vánoční výzdoba, kterou jsme si udělali sami. Už je to ale nějaký pátek zpátky, jak nám všem vyrostly děti, tak to skončilo,“ uzavírá Hansa.

Plachanda open

Ačkoliv se již adventní sousedské sudy s ohněm v ulici nekonají, dobré vztahy mezi místními obyvateli přetrvávají. Dokládá to například oblíbená červnová akce Plachanda Open. Akce, při které se ulice pro auta uzavře, lidé si na chodníky vytáhnou židličky a stoly, hraje se tu divadlo, děti si malují na zem, popíjí se, jí různé dobroty a lidé si spolu povídají. Za sousedskou slavností stojí Jan Blažek.

„Zpočátku jsme chtěli ukázat lidem, že tu vůbec nějaká Plachanda je,“ vrací se o několik let zpět. Dokazuje tak tím, na čem se shoduje řada tamních obyvatel. A to, že „jejich“ ulice je ve městě jakousi přehlíženou Popelkou. A to jak ze strany úředníků na radnici, tak i samotných obyvatel Budějovic.

„Začínali jsme v roce 2015 s jednou kytarou a jednou harmonikou. Na druhý ročník jsme se už domluvili s klukama z Buskers festu a akce pořád rostla. Každý rok si říkám, že už to dělat nebudu, ale pak to stejně zase stojí za to,“ pousměje se jeden z hlavních pořadatelů, který dříve v Plachandě vedl obchod s cyklistickými potřebami. „Lidi Plachanda Open přijali a myslím si, že i místní obyvatelé. Jasně, že se vždycky najde třeba jeden morous, ale celkově mám pozitivní ohlasy. Je pak moc fajn si tam sednout a parádně si nad lahví kvalitního rumu s lidmi povídat,“ těší Blažka.

800 dvorak 2

Omšelá kráska

Jsme tedy už skoro na konci ulice, u mostku přes Mlýnskou stoku, který vede do parku Na Sadech. Ještě před ním však určitě stojí za povšimnutí dům s číslem popisným 29. Byť by si zasloužil totální rekonstrukci, tak na první pohled zaujme jeho zdobná fasáda. Velký třípatrový dům, který zasahuje hluboko do vnitrobloku směrem ke Krajinské, charakterizuje přestavbu centra Budějovic na přelomu 19. a 20. století. A přestože vypadá, že je opuštěný, není to tak. Nájemník, starší muž, který nechce prozradit své jméno, patří mezi místní starousedlíky.

„Bydlím tady od svých šesti let. Už to ale padá na hlavu, má to nějaká majitelka, která snad ani v republice nebydlí. Dlouho se to prodávalo za čtrnáct milionů. A jak se mi tu bydlí? Přežívám, jak se dá,“ mávne rukou starší muž a mizí za rozvrzanými vchodovými dveřmi.

Ulice se svým kouzlem

Byť má Plachého své mouchy, asi jako kterákoliv jiná ulice či čtvrť v Budějovicích umí nabídnout i dost zajímavých bonusů ke spokojenému životu. Je to bydlení přesně pro ty, kteří chtějí být zároveň v centru města, ale také si užívat svým způsobem klid. To přesně Plachanda umí. Pokud se obejdete bez každodenní potřeby auta, bude pro vás tou pravou lokalitou. Vše tu je téměř na dosah ruky a v létě si můžete užívat slavnosti se svými sousedy a lidmi z okolí. Na druhou stranu může leckomu vadit, že je ulička trochu opomíjená a nepříliš výstavní. Ale i tak se její obyvatelé shodují, že klady převažují a v Plachého ulici se žije dobře.

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 13.12. 2022

Nad stránkami kroniky o Plachého ulici

Od středověku do poloviny 19. století patřila tato ulice k nejméně rušným částem města. Jedinými rušnými dny byly ty, kdy se zde konaly trhy s vepřovým dobytkem, podle nichž dostala ulice jméno Sviní. Německý název Saugasse ale připadal tamním obyvatelům časem hanlivý, a byl proto v 18. století pozměněn na Sauergasse, což česky znamená Kyselá ulice. Česky se ale nejčastěji říkávalo prostě - Ulička. Po zbourání městských hradeb se z Plachandy otevřel průchod do sadů, i tak ale dodnes zůstala z tohoto směru pro auta neprůjezdná.

Zdejší domy náležely vždy převážně středně nebo méně zámožným řemeslníkům, ale objevovali se mezi nimi i bohatší sládci a mlynáři. Ani Plachého se v minulosti nevyhnulo nejstarší řemeslo. Na začátku 20. století tu býval podnik, který se prezentoval jako podnik s dámskou obsluhou. Nebyl to klasický nevěstinec, ale hostinec, kde se host nemusel stydět říct si nejen o pivo, ale i o holku, pokud se mu líbila. Majitelem byl Vincenc Aschenbrill a hospoda sídlila v Plachého číslo 4.

Dnes nese ulice jméno po městském písaři Šimonu Plachém z Třebnice. Ten bydlel přímo na rohu ulice s náměstím. Jeho odchod z tohoto světa byl krvavý. Poslední lednový den roku 1611 písař úředně dohlížel na předčasné otevření Pražské brány. Při vjezdu kočáru na padací most kočí zastavil a znemožnil tak uzavření brány, kterou pronikli do města pasovští vojáci ukrytí před hradbami. V nastalém zmatku bylo několik osob zastřeleno, jednou z obětí se stal právě i on. Událost připomíná pamětní deska Plachého na jednom z domů v Krajinské ulici v místech, kde stávala Pražská brána. 

600 cedula

Zajímavosti Plachého ulice

Byť není Plachého ulice dlouhá, najdete zde řadu zajímavostí, které se do hlavní reportáže nevešly. Tady jsou některé z nich:

Pověst – Ulička prý vznikla proto, aby se tudy mohl hnát menší dobytek na trhy na hlavním náměstí. Protože hnát kvičící zvířata na porážku hlavními ulicemi nebylo prý důstojné.

Labyrint – Nevíte, kam si zajít pro deskovou hru? No přece do největšího obchodu v jižních Čechách. Když si nebudete vědět rady, prodejci vám určitě poradí.

Za jídlem – V Plachandě si můžete dopřát i španělské speciality, které vaří v restauraci La Bodega – Bohemia na rohu s Hradební.

Cihláři - V ulici sídlí má českou centrálu velký zaměstnavatel, společnost Wienerberger.


Další články z této rubriky:

Jan Žižka z Trocnova má svou tvář

Tvář největšího válečníka české hustorie Jana Žižky z Trocnova rekonstruoval tým brazilského 3D designéra Cicero da Costa Moraes... Více informací

Komu smrdí Budvar, tomu smrdí Budějce

Plzeňský Prazdroj má na budějovické radnici „trojského koně“. Jinak by nebylo možné, aby v domovském městě Budějovického Budvaru radní... Více informací

© Copyright 2019 Bud Media s.r.o.

Vytvořili v: