Do tajemného života šamanů a řezbářů z exotických kmenů obývajících nepřístupné pralesy vás zavede výstava Umění černé Afriky, která začala koncem dubna v Jihočeském muzeu. Jejími autory a vlastníky několika stovek unikátních exponátů jsou manželé Jana a Viktor Ambrožovi, kteří pravidelně tento kontinent navštěvují. 

Celoživotní vášeň
„Návštěvníci se mají na co těšit, protože tu uvidí opravdu bohatou výstavu afrického černého umění,“ vysvětluje Viktor Ambrož. Převážná většina artefaktů a vystavovaných předmětů je majetkem soukromé Zoologické zahrady Dvorec u Borovan, kterou manželé již řadu let provozují. „Termín černé umění není urážkou, i když už se v souvislosti s Afrikou tento pojem přestává používat. Jenže se jedná o art umění čili o historii černého kontinentu a místních lidí. Hlavně příslušníků kmenů, které se dosud zabývají výrobami sošek, masek a dalších artefaktů. Chceme lidem prostřednictvím výstavy přiblížit Afriku, jakou dosud nepoznali,“ pokračuje Viktor Ambrož. Výstava stovek exponátů je výsledkem mnohaleté snahy a záliby manželů. „Jedná se o naši celoživotní vášeň. Když si jdete za svým cílem a máte možnost jako my do Afriky vycestovat a něco odtud přivézt, příležitosti využijete. Kromě toho, že je možné na místě ledacos odkoupit, můžete díky moderní technice sledovat dražby afrického umění také kdekoliv na světě. Díky tomu se naše sbírka rozrůstá,“ přibližuje Viktor Ambrož, jakým způsobem kolekce afrického umění vlastně vzniká.

Obr. Šéf ZOO Dvorce u Borovan

Tajemný kmen Grebo
Výstava v Jihočeském muzeu obsahuje exponáty převážně ze Západní Afriky, kde žijí nejdůležitější kmeny, a kterou v minulosti obývaly i dnes již zaniklé komunity. „Kmenů, jejichž díla máme ve sbírce zastoupena, je opravdu velmi hodně. K nejznámějším, které Češi nebo Evropané znají, patří asi Masajové. I když ti nejsou těmi opravdu tradičními řezbáři a nejsou posedlí dodržováním rituálů spojených s výrobou masek. K cenným patří exponáty kmene Grebo, jehož příslušníci neuznávají společenství. Vy se k nim dostanete do pralesa jenom těžko, protože žijí v uzavřené komunitě, natož pak abyste od nich získal nějaký exponát, pocházející už třeba z první nebo druhé poloviny 19. století. Mnoho exponátů je opravdu již historickou záležitostí,“ vysvětluje Ambrož.

Obr. Socha odpuštění v rukou spoluautora výstavy Viktora Ambrože

Asi nejvzácnějším exponátem celé výstavy je socha odpuštění Ijo z Nigérie. „Měří 152 centimetrů, takže je téměř v životní velikosti, protože Afričané jsou podobně vysocí,“ usmívá se sběratel a upozorňuje ale i na další vzácné artefakty. „Vystavujeme tu rovněž zajímavé exponáty kmene Bakongo z Konga. Jejich sochy jsou velice staré a vzácné, vidíte na nich patinu dávné historie.“ Nad těmito kousky z koloniální minulosti Afriky vysvětluje původ nadšení pro sběratelství domorodých uměleckých děl. Přiznává, že i když zpočátku byla hlavním objektem zájmu jejich manželského páru živá zvířata, postupně si je um domorodých řezbářů získával více a více. Přitom se sami učili poznávat, které artefakty jsou hodnotné a které naopak za pozornost příliš nestojí. „Když se např. zabýváte filatelií, máte zpočátku většinou bezcenné známky, hlavně abyste zaplnil album. Až, když se zálibě věnujete déle, postupně objevujete a zajímáte se o cennější kousky. Získat zajímavé exponáty nám umožňuje moderní doba, protože před revolucí moc příležitostí nebylo. Dnes můžete cestovat a díky internetu se dostat pohodlně z domova na sběratelskou aukci v Americe, kde natrefíte na perfektní exemplář,“ libuje si sběratel.

Obr. Spoluautorka výstavy Jana Ambrožová

Unikátní doprovodný program
Zájemci o Afriku se v Jihočeském muzeu mohou ale těšit nejen na domorodé umění. Ve vitrínách a na panelech si mohou rovněž prohlédnout různé zajímavosti. „Chystáme ve spolupráci s Jihočeským muzeem i pestrý doprovodný program,“ přidává se Jana Ambrožová, mající na starost vzdělávací činnost ZOO. V Jihočeském muzeu se tak uskuteční různé besedy a přednášky o afrických tématech, je plánované vystoupení africké hudební skupiny, která bude jistě hodně živá a hlasitá. V plánu jsou rovněž ochutnávky afrických jídel. Celá výstava tak bude jakousi pomyslnou návštěvou Afriky. Mezi vitrínami a ukázkami domorodého umění jsou i popisy známých afrických národních parků, kolorit dotváří tematické fotografie. Zcela netradiční je doplňující expozice koster afrických zvířat. „Snažíme se o provázanost výstavy s naší ZOO, takže zde návštěvník kromě exponátů uvidí i kompletní kostry některých afrických zvířat či samostatné lebky,“ říká Jana Ambrožová. „Lidé tu na jednom místě uvidí tolik věcí, které by u nás ve Dvorci nikdy nespatřili, protože máme většinu exponátů pečlivě uschovaných v depozitářích,“ slibuje spolumajitelka soukromé zoologické zahrady, která také k návštěvě Dvorce láká. „Věříme, že výstava naladí návštěvníky natolik, aby se pak přišli podívat na živá zvířata k nám do zoologické zahrady a užili si tak Afriku všemi smysly,“ říká Jana Ambrožová.

Volání Vágnerovy divočiny
Lásku k černému kontinentu probudila v manželech Ambrožových již před lety literatura a film. „Nesčetněkrát jsem v mládí sledoval Volání divočiny, zfilmované Příběhy lvice Elsy od Joy Adamsonové, nebo seriál Daktari,“ vzpomíná Viktor Ambrož na ikonická díla z africké divočiny šedesátých let minulého století. Jejich diváky byla generace, která již nevzhlížela obdivně k Emilu Holubovi, ale hltala jiné cestovatele. „Já jsem četl například knihy Ladislava Mikeše Pařízka, (budějovického rodáka a objevitele pramenů Nigeru – pozn. aut.), stejně jako Hanzelku a Zikmunda. Největší obdiv mezi našimi lidmi u mě měl inženýr Josef Vágner, který zasvětil Africe celý život a dokázal postavit africké safari uprostřed střední Evropy. Jeho knihy jsou pro nás i jiné provozovatele zoologických zahrad povinnou četbou,“ usmívá se spolumajitel zoologické zahrady. Ostatně, legendárního zoologa kdysi dvakrát osobně viděl při návštěvě ZOO Dvůr Králové. „Nyní se známe s jeho dcerou, inženýrkou Lenkou Vágnerovou, měli jsme spolu přednášku a výstavu na téma Afriky. Lenka je zakladatelkou Nadace Josefa a Zdeňky Vágnerových. Také pro nás je láska ke zvířatům, hlavně k těm africkým, srdcovou záležitostí. Provozujeme zoologickou zahradu, a když se naskytne možnost do Afriky vyjet, tak neváháme. Bavíme se ovšem o skutečné, černé Africe, nikoliv o té severní na pobřeží. Černou Afriku si člověk zamiluje,“ sní Viktor Ambrož, který se prvně vydal na svůj vytoužený kontinent asi před 30 lety.

Zasvěceni Afrikou
„Začali jsme s manželkou cestovat pozdě, protože ZOO nepostavíte za pouhý týden. Splnění našeho snu nám sebralo velkou část života, kde jsme nemohli nic jiného než budovat. Do Afriky, sice jen do té severní - do Maroka, jsme se vypravili poprvé v roce 1993, ale jak říkám, země na pobřeží nejsou tím, co člověk od černého kontinentu očekává. Sen se nám splnil až v roce 2012, kdy jsme poprvé vycestovali ke známým do Ugandy. Teprve zde nás zasvětili životem opravdové Afriky,“ přiznává muž, jemuž je práce zábavou i koníčkem. Zoologická zahrada Dvorec u Borovan funguje už přes 15 let. „Věnujeme se hlavně africkým zvířatům, kterých máme u nás drtivou většinu. Nejznámějším a největším je hroch obojživelný, jediný jihočeský hroch. Z 28 ZOO, které jsou v ČR, je chován jen ve čtyřech. Pak je u nás např. šimpanz, lev jihoafrický bílý, lev východoafrický, psi hyenoví, cibetky africké. Máme spoustu velice zajímavých zvířat, která chová jen safari ve Dvoře Králové a naše dvorecká ZOO, např. právě psa hyenového, cibetku africkou nebo pakoně modrého žíhaného. Tahle zvířata uvidíte jen na dvou místech v ČR nebo za nimi musíte do Afriky,“ říká hrdě Viktor Ambrož.
Letošní zima, které se mnozí lidé obávali kvůli zdražení energií i hrozbě zastavení dodávek plynu z Ruska kvůli jeho vpádu na Ukrajinu a následným sankcím, byla naštěstí mírná. „Zimní měsíce nám opravdu přály, protože nebyly mrazy jako jindy. Neměli jsme tedy problém pustit zvířata ven, aby se mohla proběhnout. V ZOO máme poměrně velké stáje, takže zebry a další zvířata, která opravdu potřebují teplo, a musí se jim topit i v mírné zimě, mají dostatek prostoru,“ přibližuje realitu provozu zoologické zahrady Jana Ambrožová a její muž s úsměvem doplňuje: „Loni se našim zebrám narodila mláďata, takže klisny s nimi žijí ve stájích a věnují se činnosti, kterou by jinak dělaly venku, čili jako všichni býložravci žerou a žerou.“

Uveřejněno v tištěném vydání magazínu BUDLive dne 21.03. 2023